Odškodnění

Se vším respektem a úctou k obětem toho, co označuje zákon jako "sovětskou okupaci", odehrála se v Poslanecké sněmovně velice nebezpečná věc. Samotný obsah zákona, jeho dikce, jeho parametry, jeho záměry - to všechno se dá velice hezky a vlastně s tím dobrým úmyslem v pozadí vidět jako záslužný čin.

Ale v lidové řeči se tomu říká, že - cesta do pekel je obvykle dlážděna dobrými úmysly.
Odškodnění se má týkat doby od 20. srpna 1968 do 27. června 1991, kdy tehdejší Československo opustil poslední sovětský voják. Podle statistik cizí vojáci jen do 9. září 1968 zabili 72 lidí, dalších 266 těžce zranili a přes čtyři sta lehce.

Znásilňování, zraňování i zabíjení mělo pak, i když v menší míře, pokračovat i v dalších letech.
Zákon má tedy svou logiku, své zřetelné podklady.
Ale má to také mnoho, řekněme, logických háčků...
Proč "sovětská okupace" ? - celá akce byla přec prezentována světu jako bratrská pomoc zemí Varšavské smlouvy...
Proč má odškodnění obětem okupace cizími vojsky platit české ministerstvo vnitra? To je přece nesmysl!

Odškodnění by měl, když už, žádat český Parlament po ruské vládě, která je dědicem dluhů někdejšího Sovětského svazu.
Proč nežádá Parlament, třeba pomocí mezinárodních institucí, jakými jsou OSN, nebo Evropský soudní dvůr, náhradu všech škod způsobených někdejšímu Československu po prezidentu Putinovi?
Německo po svých válkách platilo vždy obrovské náhrady škod svým obětem. Proč to neplatí i Rusko? Proč to po něm český Parlament ani nechce a odškodňuje domácí oběti domácími prostředky?

Znovu opakuji, že chovám velkou úctu ke všem tou okupací fyzicky poškozeným lidem, ať už to byla smrt, zranění či znásilnění - jak se to uvádí v onom zákoně.
Ale finanční zdroje odškodnění těchto obětí přece nemohou pocházet z našich daňových rezerv!
Proč například nejsou zákonem hnáni k odškodnění těchto obětí lidé, kteří tehdy v roce 1968, tzv. "pozvali" sovětská a spojenecká vojska do Československa a způsobili tím nejenom všechna ta zvěrstva popisovaná zákonem, ale zároveň tím zabetonovali dalších nejméně dvacet let totality v našich krajích? Proč to všechno a bez řečí neplatí hrdý následník někdejší všemocné vládkyně lidu KSČ, tedy současná KSČM?

Proč náhradu obětem nezaplatí soudruzi Grebeníček, Ransdorf, Dolejš a další? Proč je zákonem házen spoluodpovědnost za všechna tato zvěrstva na bedra celého národa a všech daňových poplatníků?
A kdo například, když už se takový zákonný mechanismus jednou rozjede, zaplatí odškodnění slovenským obětem?
Znovu opakuji, že na samotném záměru, opakuji - záměru zákona není nic zlého. Naopak je to skvělá věc. Ale směr je špatný...

Je to, uvedu přehnaně popisný příklad, jako by poctivý člověk v úmyslu bránit vlastní třeba děti nebo majetek proti ozbrojenému zločinci na něj v sebeobraně vystřelil, padouch se ale sehnul, a obránce skolil v pozadí stojící vlastní dítě. Je to celé, mám na mysli schválení této předlohy zákona Poslaneckou sněmovnou, možná jen nějaká vnitroparlamentní politická hra.
Ale děsí mě, jak se na dobrý úmysl a přitom špatně namířený, dá zlákat ústavní většina sněmovny.

Mohou přece přijít i jiné návrhy, dobře míněné, které pak budou nelogicky revidovat nejen minulost, ale třeba i současnost a budoucnost...