ODS před volební sezónou

Ve včerejším rozhovoru pro Český rozhlas 6 se o to pokusil její předseda Mirek Topolánek. Z rozhovoru byla zřejmá ambice odpovědět na úrovni a ukázat, že existuje něco lepšího, než levicová politika.

Zřejmě právě v této chvíli je rozumné se nad sliby obou politiků zamyslet - ještě předtím, než se jejich úvahy přetaví do předvolebních hesel, které podstatu veřejné politiky spíše zakrývají. Návrhy sociálních a občanských demokratů jsou do značné míry paralelní. Paroubek oprášil myšlenky svého předchůdce Miloše Zemana a jeho ministra průmyslu Miroslava Grégra. Ti vzývali keynesiánský přístup, podle kterého je nutné v období krize zvýšit státní výdaje. Tím se dostanou do ekonomiky finance, které firmy použijí k expanzi. Později se do rozpočtu vrátí dost peněz na to, aby se dluhy uhradily.

Je pravda, že zatím se dluhy státního rozpočtu nesnižují a vláda využívá deficitní financování ve stále větší míře. Tvrdí však, že to je především na stavbu infrastruktury - dálnic a průmyslových zón. A samozřejmě se ministři chlubí tím, že po sedmi letech sociálnědemokratických vlád ekonomika roste uspokojivým tempem. Je to především zásluhou zahraničních firem, které nabídky průmyslových zón a daňových úlev využili v překvapivě vysoké míře. Přišlo jich tolik, že v posledním roce celkem slušně snížily nezaměstnanost.

Naopak neproduktivní výdaje - třeba na sociální dávky a úředníky - se snižují, mohli ještě nedávno tvrdit sociální demokraté. Po nástupu Paroubka se to však změnilo. Stavy úředníků se podle něho snižovat nebudou a reforma sociálních dávek dopadla tak, že výdaje systému ještě zvýší - pokud ji schválí parlament.

Topolánek má také recept, jak nastartovat hospodářský růst, chce však využít jiné nástroje. Nejde o to, kolik peněz stát ekonomice přidá, měl by především uvolnit ruce zdejším podnikatelům. Pokud budou platit nižší daně, pokud se zmenší byrokracie, které jsou nuceni čelit, ekonomika poroste dál, zároveň se však začne snižovat schodek rozpočtu. Hospodářskou situaci chce tedy řešit přesně naopak - podnikatelům nechce pomoci zvýšením státních výdajů, ale snížením příjmů státu. Namísto stavby průmyslových zón budou jednodušší předpisy.

Sociální reformy bere Topolánek podle vlastních slov víc vážně, než sociální demokraté. Od základu se musí změnit zdravotní, dávkový i penzijní systém. To by člověk také od opoziční strany čekal, pozoruhodné však je, jak opatrné jsou Topolánkovy návrhy. Pokud jde o zdravotnictví, předem zaručuje, že nevznikne dvojí úroveň péče - jedna pro chudé a druhá pro bohaté. Sociální dávky bude škrtat až ve chvíli, kdy nízkými daněmi občerstvení podnikatelé nabídnou dostatek pracovních míst. A rovné důchody ve výši životního minima posílí jednak dobrovolným připojištěním, jednak posílením solidarity uvnitř rodiny. Nikdo se nemusí cítit sociálně ohrožen. Sociální demokraté obvykle kritizují plány ODS tím, že nakonec řadu lidí do chudoby pošle - jsou tak špatné, že nemohou fungovat. Když se ale člověk na obě strany sporu podívá z odstupu, ani s velkými sympatiemi pro ČSSD neučiní závěr, že současná vláda využívá lepší intelektuální potenciál, než pravicová opozice.

ODS se poučila, že nemají smysl liberálními výhružky, jak se začne v sociální oblasti škrtat. Namísto toho dávají reformní návrhy občanských demokratů Čechům šanci, aby se vyvázali zpod kurately mocného státu, který rozhoduje o jejich penězích. Pokud ODS prosadí svou, člověk bude moci do značné míry rozhodovat o tom, jaké služby chce za své zdravotní pojištění, a také o tom, jakým způsobem se pojistit na důchod. O snadný přístup k sociálním dávkám přijde, zato však dostane větší prostor, aby mohl svou finanční situaci řešit. To je proti záměru sociálních demokratů udržet s co nejméně bolestnými úpravami současný model kvalitativní změna.

Rozdíly v programech mají ideologický základ, který sám Topolánek popisuje tím, že proti sociálnímu státu ČSSD doporučuje stát svobodného podnikání. Přitom není možné brát jeho výrok příliš úzce. Podnikavý člověk je ten, který si dokáže sám poradit se svou ekonomickou či životní situací - stačí, když se zbaví pout nadměrné byrokracie. Je to lepší model, mohou dát Topolánkovi za pravdu všichni, kteří mají dostatečné sebevědomí. Jakoby volby měly být jen o tom, kolik takových lidí se v České republice najde.

Úvaha voliče by ovšem měla být ještě jiná. Řečeno s Novým zákonem, sociální demokracie nabízí Čechům širokou a rovnou cestu - stačí chodit do práce, k tomu se vzdělávat a dostatečný příjem bude každému zaručen. Proti tomu ODS říká, že správná cesta je úzká a klikatá. Každý z nás jednou zbohatne, jen když se bude dost namáhat. Věřte však svobodnému trhu, protože nabízí příležitost pro každého.

Bible dává, jak známo, přednost úzké cestě, široká vede do pekel, ODS by řekla směrem ke krachu státních financí, až ekonomická prosperita skončí.

Jinými slovy, občanská demokracie je stranou, která se víc obává krachu státních financí než rozpočtů jednotlivých domácností. Kolaps státního rozpočtu je pochopitelně větším rizikem - to je každému jasné. Jde však o to, jestli občanští demokraté dokážou svůj názor dost vysokému počtu voličů vysvětlit.