ODS po kongresu

Tehdy se ODS rozhodla, poměrně bezhlavě, pro variantu bez spolupráce s ČSSD. Po nějakém půl roce marných pokusů o sestavení funkční vlády je situace stejná, ale - řečeno dialekticky - jiná.

Tedy česky: nezměnily se priority občanských demokratů, změnily se "jen" vnější okolnosti, tedy postoje hlavního buď spolu- nebo proti-hráče na politické scéně, tedy ČSSD.

Občanští demokraté si na kongresu stanovili a odhlasovali, co nesmí, respektive, co nechtějí: nechtějí vládu sociálních demokratů s podporou komunistů, což je varianta, která by - podle nich - mohla hrozit, když by byl při třetím pokusu o sestavení vlády tímto pověřen Jiří Paroubek.

Nechtějí ale také ani tzv. velkou koalici, což by byla vládní spolupráce toliko se sociálními demokraty. Nechtějí ani nějakou variantu "opoziční" smlouvy. Nechtějí také "vrcholovou" spolupráci s komunisty, což je pěkný opis pro zjištění, že někde na nižší úrovni se v České republice žádný tzv. "demokrat" bez nějaké podpory komunistů, když už to situace vyžaduje, neobejde, ale v souvislosti s "velkým" vládnutím se do toho občanským demokratům nechce.

Jenže na druhou stranu, jak se zdá, nechtějí zase jejich případní koaliční partneři ze sociální demokracie přistoupit jako další strana k původní povolební trojkoalici, jinými slovy - nechtějí být ve vládě se "Zelenými", zbývá občanským demokratům už jen varianta trojkoalice s ČSSD a KDU-ČSL. Když se nad tím člověk zamyslí, jako nějaký velký, široký a unikátní prostor k manévrování to zrovna nevypadá.

Další manévrovací prostor se otevírá poměrně široce v otázce konání předčasných voleb. Kongres sice považuje za prioritu strany vyvolání předčasných voleb v roce 2007, ale kdyby se to náhodou nepovedlo, má předseda ODS sestavit takovou (a nyní usnesení) "vládu, která bude schopna v maximální možné míře prosazovat volební program ODS".

Z toho - sice nepřímo, ale přesto - vyplývá, že v nějaké příznivé konstelaci by priorita předčasných voleb přestala být prioritou a prioritnější by se stala priorita dlouhodobého vládnutí.

Omlouvám se za smršť těch "priorit" v předchozí větě, ale chtěl jsem tím naznačit, že ono slovo má v současném politickém slovníku asi stejnou hodnotu jako libovolná spojka ve větě.

Myslím, že nestrannému pozorovateli musí obzvlášť ta poslední změť slov o "vládě, která by prosazovala v maximální možné míře volební program ODS" připadat středně směšná.

Mohlo by se tomu totiž rozumět tak, že usnesení kongresu ODS jako by si chtělo zajistit, aby nějaká případná budoucí vláda ODS třeba nevládla jen proto, aby byla u vlády a přitom by neprosazovala volební program ODS.

Nelze si ale nevšimnout, že k podstatným posunům přece jenom došlo. V personální rovině totiž na místo prvního místopředsedy ODS postoupil pražský primátor Pavel Bém, přičemž dosavadní korunní princ Petr Nečas poněkud poklesl na úroveň "jen" místopředsednickou.

Vlastimil Tlustý a Miroslava Němcová budou v užším vedení občanských demokratů chybět úplně - ve volbě místopředsedů neuspěli oba a nahradili je Petr Gandalovič a Petr Bendl.

Právě personální výměny, které kongres ODS schválil, jsou možná důležitějším ukazatelem skutečného "stavu mysli" uvnitř Občanské demokratické strany a o budoucím směřování této strany hovoří více, než ostatní kongresová usnesení. Ať už se tomu brání jakkoli, Pavel Bém je vskutku jiným typem prvního místopředsedy než jakým byl Petr Nečas. Už třeba jenom v oblasti případné spolupráce se sociální demokracií.

Vzestup do tohoto kongresu "jen" regionálních politiků Petra Gandaloviče a Petra Bendla zase vypovídá o narůstajícím vlivu politiků, kteří jsou výjimečně úspěšní ve "svých" regionech, a po kterých které dosud pražské ústředí při výběru nosných osobností nesáhlo.

Právě prosazení nových a v regionech úspěšných politiků do vedení ODS by mohlo klidně posloužit za úspěšný vzor i ostatní stranám.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .