Odposlechy

3. říjen 2006

Díky plukovníku Tomáši Almerovi, řediteli Útvaru zvláštních činností, který má na starosti instalaci a technické zajištění odposlechů, se dostala na veřejnost dne 29. září zpráva, že policie odposlouchávala v souvislosti s tzv. Kubiceho zprávou 46 telefonů, které patřily dvěma politikům, třem policistům, dvěma novinářům a jednomu lékaři, který však už jako lékař nepracuje a je činný v politice, radil panu Vidímovi.

0:00
/
0:00

Na této zprávě jsou důležité čtyři momenty, o kterých se zatím moc nepíše či nehovoří:

Zaprvé, že nejvyšší státní zástupkyně paní Renáta Vesecká dne 24. září v České televizi prohlásila: "Informace, které byly prezentovány ministru vnitra, nejsou pravdivé. To znamená, není odposlouchávána Sněmovna, není odposloucháváno ministerstvo vnitra, není odposloucháván Český rozhlas a stejně tak není odposloucháváno 20 poslanců a novinářů za účelem toho, aby skutečně došlo k nějaké diskreditaci nebo k získání nějakých informací."

A připomeňme si ještě jednu část jejího vystoupení: "Činnost státního zastupitelství i dokazování je vždy vedena pouze ve vztahu k možným pachatelům trestných činů. Státní zastupitelství, ani policie rozhodně nesměřuje svoji činnost k tomu, aby nějakým způsobem perzekuovala skupinu lidí, protože je nějakým způsobem politicky orientována."

Paní nejvyšší státní zástupkyně tedy evidentně nemluvila pravdu. Byť třeba jen proto, že nedostala správné informace, nebo dokonce proto, že je ani nemohla dostat, protože jí to soud či soudce z Prahy 5 neoznámil, nebo proto, že jsou tajné. Centrální evidence povolení odposlechů prý neexistuje, jak justice před nedávnem sama uvedla. Jedno je ale důležité: Věrohodnost úřadu nejvyšší státní zástupkyně i paní Renáty Vesecké je před veřejností zpochybněna a tato skutečnost by se měla vysvětlit. Sám pan Almer Právu řekl, "že informace od nejvyšší státní zástupkyně byly sice pravdivé, ale zároveň svým způsobem zavádějící. Státní zástupkyně totiž ani nic jiného říci nemohla, politici by měli tento stav změnit tak, aby příště mohla veřejnosti sdělit, jak to opravdu je."

Zadruhé Tomáš Almer je stejně jako plukovník Jan Kubice, již druhý vysoký představitel české policie, který se zachoval nesystémově, a to evidentně proto, že už se nemohl dívat na to, co se v policii děje. Navíc, a to je také velmi důležité, jak sdělil Právu, učinil tak po dohodě s policejním prezidentem Vladislavem Husákem a cítil jeho podporu. To je velice varovná zpráva, protože ukazuje na to, o čem nedávno hovořil třeba advokát Tomáš Sokol, když říkal, že, cituji: "Policisté elitních útvarů si dnes vzájemně nevěří, soupeří mezi sebou a hrají podivné hry. Za ministra vnitra Grosse vznikla řada zcela zdeformovaných vztahů a dnes se neví, kdo komu velí a kdo koho kontroluje." Konec citátu. Připomeňme, že oba vysocí policisté Kubice i Almer jsou lidé, kteří přišli k policii až po roce 1990 a nejsou zvyklí se nechat ovlivňovat politiky.

Tento nesystémový krok - ač je momentálně prospěšný - dále rozkládá naší policii a časté střídání ministrů vnitra, které nás nejspíš v nejbližší době dvakrát čeká, tento stav bude ještě eskalovat. To je pro veřejnost další znepokojující zpráva.

Zatřetí z dopisu, který od Tomáše Almera obdrželo šest politiků a inspekce ministerstva vnitra, implicitně vyplývá, že odposlouchávaní politici podle servru Aktuálně.cz, ministr vnitra Ivan Langer a bývalý šéf sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost Jan Vidím, oba z Občanské demokratické strany, museli mít ve své blízkosti informátory, kteří policii z největší pravděpodobností dodali alespoň část z devatenácti telefonních čísel v případě jednoho a 10 čísel v případě druhého politika, neboť evidentně většina z nich nebyla psaná na jejich jméno či jména jejich rodinných příslušníků. Sedm z nich dokonce mělo anonymní předplatitelské karty. A to je ta třetí znepokojivá zpráva, kterou jsme zatím přehlédli.

Začtvrté mezi odposlouchanými jsou i dva novináři Jan Hrbáček z Českého rozhlasu a Sabina Slonková z Aktuálně.cz, kteří neučinili nic jiného, než že Kubiceho zprávu zveřejnili, protože usoudili, že v dané kauze je zájem veřejnosti vyšší než porušení práva, tedy zveřejnění tajné zprávy, která beztoho už stejně mezi vybranými lidmi kolovala. I tato skutečnost je velice alarmující a veřejnost by si to neměla nechat líbit. Minimálně po zveřejnění dopisu Tomáše Almera je zřejmé, že se média zachovala správně, protože akcelerovala proces, který by měl vést ke zkvalitnění práce policie. Když se aféra o odposlechu novinářů dostala na veřejnost v sousedním Německu, vyvolala obrovský rozruch a vede ke změně zákonů, aby se takové praktiky nemohly opakovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Spustit audio