Odpor ekologů k jaderné energetice má i ekonomický aspekt

7. červenec 2008

Nejlevnější energie je ta, která se nemusí vyrobit, protože se ušetří. Tak lapidárně - a logicky- by se dal shrnout základní postoj evropských Zelených k hospodaření s energií. V Česku to ovšem momentálně zdůrazňuje spíše Hnutí duha než strana, těžce zaměstnaná v posledních měsících sama sebou.

Daleko vstřícnější slova tak vůči závěrům tzv. Pačesovy komise, která měla dát dohromady podklady pro novou energetickou koncepci státu, našel programový ředitel Hnutí Duha Kotecký než šéf Zelených Bursík. Kotecký totiž především ocenil, že "klíčovým závěrem komise je důraz, který klade na zvyšování energetické efektivnosti české ekonomiky." Teď by ale komise měla podle něj říci i "b" a navrhnout "konkrétní plán nové legislativy, daňových reforem a dalších kroků, které pomohou rozhýbat nové technologie, a snížit tak velkou energetickou náročnost hospodářství." Podle Koteckého jsou možnosti enormní. Jenom průmyslovou spotřebu lze údajně současnými technologiemi snížit o čtvrtinu, energetickou náročnost současných budov o šedesát procent. Velké debaty o rozšiřování uhelných dolů nebo o nových atomových reaktorech, řekl Kotecký, vypadají vedle toho nicotně. Modernizace sníží znečištění, ničení krajiny uhelnými doly i náklady za paliva - a posílí tak konkurenceschopnost české ekonomiky.

Dodejme, že je to jen jedna strana mince: všechna tato modernizační opatření by byla samozřejmě velmi nákladná a je otázka, jestli by ekonomika, než by se stala konkurenceschopnou v nových podmínkách, předtím neztroskotala právě na tom, že by konkurenceschopná nebyla. Nejspíš by jí musel přispěchat na pomoc stát.

Jaká je ovšem alternativa? Tolik oblíbené téma jaderné energetiky, na kterou sázejí v České republice dva občané ze tří, totiž rozhodně také není žádné laciné řešení. Jakkoli je jadernou lobby jako levné prezentováno. Hnutí duha upozorňuje, že podle současného atomového zákona by provozovatel jaderných reaktorů platil jen zlomek případných škod. Kdyby za ně musel nést plnou zodpovědnost, hned by situace vypadala jinak. Pak by například musel hradit i stamilionové kompenzace, kterých se dožadují obyvatelé obcí kolem Dukovan a Temelína prostě proto, že jsou v havarijní zóně a musejí dodržovat odpovídající režim. Chtějí je teď od státu a Topolánek jim je slíbil. Proč ale, když majitelem elektrárny je ČEZ? V jeho režii by mělo probíhat i hledání a výstavba úložišť jaderného odpadu. Zisky má na to velké dost a není nejmenší důvod, aby to za něj platil stát, i když je jeho většinovým vlastníkem.

Na jadernou energetiku sází v Evropě momentálně hlavně Finsko, kde se staví reaktor nejmodernějšího- a údajně i nejbezpečnějšího- typu, a také Francie, která oznámila, že svou další jadernou elektrárnu vybaví rovněž tímto novým reaktorem. Na finském příkladu se ovšem ukazuje, kde je dnes hlavní problém výstavby sofistikovaných jaderných zařízení: stavební lhůty se prodlužují, horentně rostou náklady- ve Finsku se údajně cena zvýšila z původních 2 a půl miliardy na 4,7 miliardy eur a finská agentura pro jadernou bezpečnost loni oznámila, že eviduje při výstavbě 1 500 nedostatků.

Už teď je jasné, že jaderná alternativa, která se zdála být levnější a snazší cestou k naplnění závazků snížení emisí, se v praxi obrátila ve svůj pravý opak. To bychom měli mít na paměti i u nás.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio