Odhalená migrace žraloků velrybích

Žralok velrybí neboli žralok obrovský (Rhincodon typus) je sice největším, ale současně velmi málo známým zástupcem paryb. Na Červeném seznamu ohrožených druhů bychom přes 10 metrů dlouhého žraloka, který je nebezpečný pouze mořskému planktonu a malým rybkám, našli v kategorii zranitelných. Řada zemí však žraloky velrybí intenzivně loví nejen pro maso i ploutve, které jsou v asijských zemích využívány k přípravě polévek.

Žraloci velrybí se začínají rozmnožovat až mezi 25. a 30. rokem života, takže není šance na to, že by se populace zdecimované lovem mohly rychle obnovit. Výsledky genetické studie navíc ukázaly, že nestačí žraloky chránit jen v určitých oblastech. Biologové z University of Illionis v Chicagu analyzovali DNA 68 žraloků velrybích z 11 různých oblastí Indického oceánu, Pacifiku a Karibského moře. Zjistili, že mezi jednotlivými populacemi jsou jen nepatrné genetické rozdíly, což znamená, že žraloci migrují na dlouhé vzdálenosti.

Z hlediska ochranářů to znamená, že chráněné oblasti moří nemohou být jediným nástrojem záchrany druhu, protože žraloci v nich prostě nezůstanou. Autoři studie, kterou publikuje PLoS ONE, doufají, že alternativou lovu by se v některých zemích mohl stát ekoturismus a výpravy za žraloky, které potápěči považují za vlídné obry.