Odchod ministra Řebíčka na dohled

Dokladem stability může být i to, že se neměnili ministři, pokud přehlédneme kolaps ministryně školství Dany Kuchtové.

Ovšem na Topolánkovu věrnost jednou jmenovaným ministrům prezident asi svou pochvalou nemířil. Resortům by pomohlo, kdyby nějakého občas vyměnil, to je jasné už z principu.

V těchto dnech vrcholí dramatická jednání o tzv. rekonstrukci vlády, což je očividně nadsazený termín, protože půjde o výměnu tří až čtyř ministrů., navíc nejsou na úplně klíčových místech, jako by bylo například ministerstvo financí, práce, vnitra, nebo zahraničních věcí. Zřejmě nejvýznamnější bude očekávaná změna na ministerstvu dopravy, kde má Aleše Řebíčka nahradit bývalý středočeský hejtman a místopředseda ODS Petr Bendl. Nutno uznat, že právě na tomto postě je výměna potřeba. Na druhé straně je třeba připustit, že Řebíček není horší ministr, než jeho předchůdci v minulých vládách.

Premiér Topolánek jmenováním Řebíčka všechny překvapil. Vysoký manažer stavební a dopravní firmy, zároveň šedá eminence ústecké krajské organizace ODS, byl novým člověkem a Topolánek ho zvolil pro údajné manažerské schopnosti.

Znělo to rozumně, protože který resort potřebuje schopného manažera víc, než právě doprava, která by měla připravit investice ročně až za sto miliard korun.

Právě to se dnes žádá po ministrech dopravy především: vytvořit páteřní síť dopravy na silnici a železnici a najít pro ni propojení do okolních zemí. Druhým úkolem je vytvořit systém, který by na českých dálnicích, železnicích a možná i na vodních cestách reguloval dopravu, aby byla co nejefektivnější vzhledem k daným podmínkám. Dřívější ministři před těmito úkoly zpravidla kapitulovali a jen se přizpůsobili zájmům stavebních a dopravních lobbistů.

Zájmem stavebních firem ovšem není co nejefektivnější systém, přirozeně chtějí stavět co nejvíc a co nejdráž. V Česku je tedy rozestavěno velké množství silnic, páteřní systém však dosud k dispozici není.

Bohužel ani Řebíček kardinální úkol každého ministra dopravy nesplnil. Pokud se například shrnou silniční stavby, které mají být dokončeny v letech 2008 a 2009, tak jediným výsledkem je postupné dokončování dálnice D1 mezi Lipníkem nad Bečvou, Ostravou a polskou hranicí. Kromě toho se dokončují jen úseky o délce několika kilometrů. Další nezbytné stavby však tonou v potížích. Řebíček nedokázal dokončit stavební řízení pro severozápadní část pražského okruhu. Jedna věc je ale ještě horší. Přetížená dálnice D1 mezi Prahou a Brnem potřebuje nutně alternativu, rychlostní silnici R35, která by měla vést mezi Hradcem Králové a Olomoucí. Ovšem ministr pokračoval v dosavadní praxi a odsouval nezbytnou komunikaci na poslední místo při stavbě páteřní sítě.

Řebíček nesplnil ani další úkol. Česká vláda dosud nevytvořila plán, který by jasně určil, jaké stavby jsou pro tuzemskou dopravu nejpotřebnější. Staví se ze setrvačnosti podle plánů, které pocházejí ještě ze sedmdesátých let, a konkrétní úseky vybírají anonymní úředníci na Ředitelství silnic a dálnic pod tlakem stavebních firem.

Ministr tedy staví ve větším měřítku, než se staví dosud, nedokáže však žádnou významnou stavbu dokončit. Nedokáže ani vyhodnotit, co je skutečně potřeba. Právě v tom se ukazuje chybná úvaha, která vedla k Řebíčkově nominaci. Manažer není ekonom, který by měl rozhled po celém národním hospodářství a nechápe jeho potřeby. Jde vždycky jen nejsnadnější cestou, která vede k uskutečnění konkrétních projektů. Do značných potíží se dostává i tím, když má k dispozici prakticky neomezené množství peněz, protože bez strategické úvahy je nedokáže ani utratit.

Manažerské vlohy ministra Řebíčka se ukázaly při rázných krocích, které vedou k privatizaci Českých drah, pražského letiště a letecké společnosti ČSA. Došlo se daleko, privatizace může proběhnout, ovšem ani v tomto případě není jasné, čeho se prodejem státních podniků má dosáhnout. Řebíček nevyřešil ani vážný problém mýtných bran na dálnicích. Málo funkční systém zůstal ve zhruba stejném stavu jako předtím, jen se posunuly termíny, kdy má dodavatelská společnost Kapsch dokončit další etapy jeho výstavby.

Závěr je prostý: do čela ministerstva dopravy by měl nastoupit politik, který by měl jasnou představu, jak páteřní síť dálnic a moderních železnic dostavět. Na dopravě nepochybně budou potřebovat i manažery, nejvýše však na místech náměstků.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .