Obelhával Tony Blair britský parlament i veřejnost?

4. červen 2003

Ačkoli válka v Iráku skončila již před několika týdny, nadále bezprostředně ovlivňuje britskou politiku. To dokazují poslední dny, kdy se premiér Tony Blair ocitl pod palbou kritiky za důvody, jimiž ospravedlňoval nutnost Velké Británie zapojit se do vojenského tažení proti režimu Saddáma Husajna. Téma Irák dominovalo také středeční, neobvykle bouřlivé debatě na půdě britského parlamentu, během níž ministerský předseda čelil dotazům zákonodárců, zejména představitelů opozice. V centru pozornosti stála otázka zbraní hromadného ničení, které se spojeneckým silám na území Iráku dosud nepodařilo objevit. Právě jejich existencí však vlády ve Washingtonu a Londýně odůvodňovaly nezbytnost vojenského zásahu vůči Bagdádu.

Tony Blair nadále prohlašuje, že nemá pochyb o tom, že zbraně hromadného ničení budou v Iráku nalezeny. V pondělí na summitu G 8 v Evianu obhajoval zprávu britské vlády z letošního února, podle níž mohly být irácké rakety s chemickými nebo biologickými zbraněmi odpáleny do 45 minut od vydání rozkazu. Za předloženými důkazy, které se zakládaly na informacích zpravodajských služeb, podle svých slov stoprocentně stojí. "Myšlenka, že jsme zprávy tajných služeb upravili a vložili do nich zmínku o schopnosti Iráku odpálit zbraně hromadného ničení do 45 minut, je naprosto falešná," uvedl Blair na tiskové konferenci v Evianu. Totéž zopakoval také během středeční diskuse v dolní komoře britského parlamentu. Zbraně hromadného ničení se podle Blaira v Iráku nacházejí. Skutečnost, že dosud nebyly objeveny, je podle něj způsobena tím, že pátrání po nich začíná teprve v těchto dnech. Až dosud měly totiž v Iráku přednost humanitární úkoly a obnova země.

Mnozí premiérovi kritici - k nimž vedle představitelů opozice patří také poslanci jeho vlastních Labouristů - jsou však přesvědčeni, že hlavním cílem vojenské akce v Iráku nebylo odvrátit nebezpečí, že Saddám Husajn použije zbraně hromadného ničení. Spojencům šlo údajně především o svržení iráckého diktátora a změnu režimu v zemi. Tonyho Blaira potom jeho kritici obviňují, že tvrzením o zakázaných zbraních, kterými měl disponovat irácký vůdce, obelhal britský parlament i veřejnost. Více než 50 poslanců za labouristickou stranu podpořilo požadavek opozice, aby Blair v plném znění zveřejnil důkazy ospravedlňující vojenskou akci proti iráckému režimu. Jeden z těchto signatářů, Malcolm Savidge, podle britských Timesů situaci dokonce označil za "potenciálně závažnější než aféra Watergate".

Zahraniční výbor dolní komory britského parlamentu v úterý večer ohlásil, že v této záležitosti zahájí vlastní vyšetřování. Tony Blair však během středeční parlamentní diskuse potvrdil, že dodá veškeré důkazní materiály parlamentní Komisi pro tajné služby a bezpečnost. Na rozdíl od zahraničního výboru se práce této komise odehrává za zavřenými dveřmi. Podobné vyšetřování, které má prověřit přesnost informací o iráckých zbrojních programech, stejně jako skutečnost, zda těchto informací nebylo politicky zneužito, zahájí také americký Senát.

Pozorovatelé se však shodují, že i když zbraně hromadného ničení v Iráku objeveny nebudou, pozici amerického prezidenta Bushe a jeho šance na znovuzvolení to nejspíš ovlivní jen pramálo. Podle průzkumů veřejného mínění jsou Američané většinou přesvědčeni, že irácký režim bylo nutné svrhnout a vítěznou válku potom chápou jako národní úspěch. Zcela jiná situace ale panuje na britských ostrovech. Výsledky průzkumů veřejného mínění, které ve středu zveřejnila televizní stanice Sky News, totiž ukazují, že až u 60ti procent Britů ovlivní otázka iráckých zbraní jejich rozhodnutí, které straně dají v příštích parlamentních volbách svůj hlas. 18 procent respondentů potom prohlásilo, že pokud se v Iráku žádné zbraně nenajdou, téměř jistě budou hlasovat jinak než dosud. Britská politika se proto nejspíš ze stínu irácké války hned tak nevymaní.

autor: Šárka Daňková
Spustit audio