Obcházení ústavy devastuje právní povědomí všech

Na právě zahájené schůzi sněmovny to udělají znovu. Na návrhu příslušného zákona se shodli ODS, ČSSD a strana Zelených. V senátu přitom čeká na projednání ve sněmovně senátní návrh, který vznikl už v roce 2001 a snaží se řešit problém systémově. Totiž zcela legitimní, přímou změnou ústavy. V současné době se za něj ale postavila jen KDU-ČSL.

Stojí v něm, že pokud by vláda podala demisi, mohl by prezident navrhnout poslancům, aby vyslovili souhlas s rozpuštěním sněmovny většinou nejméně 101 hlasu. Pak by mohl prezident sněmovnu rozpustit a politici, neschopní se dohodnout na vládě, by požádali voliče, aby rozdali karty znovu.

Doposud je to v ústavě tak, že k rozpuštění sněmovny a vypsání předčasných voleb můžeme dospět čtyřmi způsoby: buď sněmovna vysloví třikrát po sobě nedůvěru vládám, jmenovaným prezidentem, anebo se poslanci do tří měsíců neusnesou na vládním návrhu zákona, se kterým vláda spojila otázku důvěry, popřípadě, pokud bylo zasedání sněmovny přerušeno na delší dobu než je 120 dnů anebo pokud poslanecká sněmovna nebyla schopná se usnášet déle než tři měsíce.

To všechno je evidentně na dlouhé lokte a volání po změně lze pochopit. Pochopit už ale nelze, proč ji zákonodárci už dávno neudělali, když na to měli jedenáct let- a když o tom evidentně- jak tomu nasvědčuje senátní návrh- přece jen přemýšleli. Právník Jan Kysela, tajemník Stálé komise pro Ústavu ČR, nedávno v tisku řekl, že - cituji: "V málokteré evropské ústavě jsou podmínky pro rozpuštění sněmovny tak omezené jako u nás. Naše situace je neblahá. Vláda nevystupuje jako politický vůdce parlamentní většiny s tím, že má v ruce trumf v podobě předčasných voleb, takže poslanci, kteří ji nepodporují, si vlastně sami zkrátí své působení ve Sněmovně. U nás naopak panuje u poslanců vědomí, že pravděpodobně zůstanou celé čtyři roky. Poslanci jsou ti silní. Je to tak, že Sněmovna více vládne, než aby byla prostředkem, přes který vládne vláda". (konec citátu). Dodejme, že na senátním návrhu ústavní novely se Jan Kysela podílel. Proč se novela v soukolí zasekla, souvisí nejspíš se snahou změnit volební zákon jako takový: aby neprodukoval neustálé povolební paty. Jenže ty evidentně nezrcadlí nic jiného než hlubokou polarizaci zdejší společnosti.

Obcházením ústavy si nicméně poslanci zahrávají s ohněm. Nejen, že tomu mohou přijít na chuť a napříště zkracovat volební období kde komu včetně prezidenta. Když na to přijde, mohou si své volební období stejně svévolně i prodloužit. Nějaký důvod se přece vždycky najde- zvlášť teď, kdy se na nás řítí jedna pohroma za druhou. Nehledě na to, že zvlášť pikantní je jednorázové zkrácení volebního období parlamentu senátem, který byl přece zamýšlen především jako pojistka demokracie v dobách parlamentních krizí, kdy je parlament neschopný se usnášet. Pokud senát ale pomáhá taková období eliminovat, je na místě otázka, jestli tohle těleso není v českém parlamentním systému jen zbytečným luxusem.

Právní povědomí je u nás nepochybně devastováno 40 lety totality, kdy zákony sice existovaly, ale jenom na papíře.V praxi se vykládaly podle pokynů politbyra. Dnes je deformují formálními kličkami, anebo rovnou obcházejí, stranické sekretariáty i právní kanceláře ve prospěch své klientely. Na jednotný výklad práva se tady každopádně nemůže nikdo spolehnout. Utěšovat se tím, že jednou doroste nová generace, nezkažená komunismem, nemá smysl: vyrůstá teď a tady. V prostředí, jaké tolerujeme.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .