Obce chtějí více peněz

Samozřejmě jednotlivé obce mají své příjmy, například z daní z nemovitostí či z provozování svého majetku. Většina daní je však vybírána celorepublikově. Tím vláda plní státní rozpočet. O tom, že ne moc úspěšně, svědčí každoroční deficity šplhající se do výše desítek miliard korun. Je tudíž pochopitelné, že se ministři zuby nehty brání tomu, aby větší balík z takto získaných peněz zamířil do obecních rozpočtů. Tím by buďto museli dále prohlubovat rozpočtový schodek, nebo by museli přistoupit k razantním výdajovým škrtům.

Starostové a primátoři se snaží pro sebe získat maximum. Podle strohých čísel by se mohlo na první pohled zdát, že jsou v tomto boji úspěšnější představitelé velkoměst než vesnic. Ti si to samozřejmě nemyslí. Naopak tvrdí, že mají rovněž málo. Podle nich se stát v poslední době zbavil celé řady povinností, které musí plnit města a kraje. Tento krok však nebyl doprovozen příslušným balíkem financí.

Aby situace kolem přerozdělování státních financí nebyla tak jednoduchá, existují i malé obce, které přispívají do státního rozpočtu desítkami milionů a zpět dostanou desítky tisíc. Jde o obce typu Čestlice na dohled Prahy. Na jejich pozemku stojí rozsáhlá obchodní zóna. Z ní proudí obrovské peníze do státního rozpočtu. Do obecního však nedorazí téměř nic. Obec se zhruba čtyřmi stovkami obyvatel tak nemá ani placeného starostu. Nelze se divit tomu, že se místním obyvatelům takovýto systém přerozdělování peněz nelíbí. Pokud nemá dojít k vylidnění venkova, musí malé obce fungovat. K tomu potřebují určitou sumu peněz a té se jim nedostává. Takže ne všude si mohou dovolit kanalizaci, opravu chodníků nebo veřejného osvětlení, provozovat školu či školku, o nejrůznějších službách ani nemluvě. A rozhodně všelékem nejsou nejrůznější peníze z fondů Evropské unie, ani další zadlužování.

Z tohoto úhlu pohledu jsou požadavky starostů menších obcí na zvýšení podílu na státem vybraných daních oprávněné. Podobné argumenty by však mohli klást na stůl i představitelé velkých měst. Takže východiskem může být pouze kompromis, který zohlední nejenom počet obyvatel, ale třeba také celkovou rozlohu dané obce. Nikdo snad nebude protestovat proti tomu, že rozdíly mezi příjmy měst a obcí nemohou být jen nepatrné. Samozřejmě poměr se může mírně posunout ve prospěch menších.

Když už se má měnit příslušný zákon, pak by bylo dobré zabránit nechutným tahanicím, kdy si města kupovala nové duše, aby se přehoupla přes určitou hranici a tím získala od státu další peníze. Topolánkovým kabinetem schválená novela by to měla vyřešit. Samozřejmě pokud návrh projde parlamentem. V tom případě by do rozpočtů měst a obcí mělo dorazit o čtyři celé šest desetin miliardy korun navíc. Mimo jiné to znamená, že Česká republika nebude muset čelit žalobě u štrasburského soudu. Na něj se totiž obrátili starostové dvou obcí a stěžovali si na daňovou diskriminaci.

Vzhledem k tomu, že problém s přerozdělováním daní není definitivně vyřešen, může se situace příští rok zopakovat. Zájmy malých obcí a velkých měst jsou protichůdné a jejich spor neleží pouze ve věcné rovině. Do této záležitosti výrazně vstupuje politika. Například KDU-ČSL má početnější voličskou základnu na venkově. Není proto překvapením, že ministr financí Kalousek vidí problém spíše optikou menších obcí. Naopak občanští demokraté mají celou řadu starostů větších měst a rovněž primátorů. Není proto divu, že více slyší na připomínky těchto představitelů samosprávy.

Možná, že kdyby se neozvaly protesty proti kandidatuře Prahy na letní olympijské hry, které by ohrozily tento projekt a tím i prestiž primátora Béma, ke kompromisu by se nedošlo.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .