"Občanský Harrier" M400 Skycar
Už to tak vypadá, že začátek 21. století bude ve znamení revoluce v dopravě. Žijeme v době, v níž se osobní doprava postupně přenáší ze světa klasických automobilů a vlaků do říše inteligentních systémů. Poslední bombou prezentovanou před několika dny je letadlo M400 Skycar, které je napůl osobním vozem.
O tomto "autoletadle" se hovoří už několik let, ale většinou šlo o neúplné anebo dost zkreslené informace. Zpráva o úspěšných finálních testech M400 Skycar přišly z USA shodou okolností zhruba dva týdny po ohlášení, že Massachusettský technologický institut v Bostonu dokončil vývoj inteligentního městského automobilu. Zkompletujeme-li tyto novinky s vývojem soukromého raketoplánu SpaceShip One (a Two) s perspektivou japonských a francouzských rychlovlaků, nástupem airbusů nové generace a technologickou ofenzivou automobilek prezentující vozy, jež téměř nepotřebují řidiče, pak stojíme již v šestém roce 21. století na prahu dopravní revoluce.
Auto, helikoptéra, aerotaxi
Není tajemstvím, že soukromý podnikatelský sektor, zejména ve Spojených státech, dokáže dosáhnout s vynaložením zlomků státních nákladů na vědu a výzkum fantastických výsledků. Tím zatím posledním je vznik M400 Skycar. Stojí za ním kanadský podnikatel a konstruktér Paul Moller. V roce 1983 založil společnost Moller International jako součást holdingu Moller Corporation, která si vytkla za cíl vytvořit osobní letadlo s kolmým startem a přistáním (VTOL) na podobném funkčním principu, na němž vznikly proslulé britské stíhačky Harrier. Moller na tom pracoval už od počátku 60. let. Tento záměr byl postupně rozšířen o myšlenku, aby letadlo bylo současně vozidlem schopným se pohybovat po pozemních komunikacích (jediným zařízením, které v historii dopravy a techniky získalo homologaci pro provoz ve vzduchu i na zemi, byl Aerocar amerického konstruktéra Moultona Taylora v roce 1956). Nakonec z toho vznikla nová idea soukromého komerčního dopravního konceptu. M400 Skycar je spíše letadlem, které může jezdit na silnici, než autem, jež může létat. Jeho větší síla je samozřejmě ve vzduchu. Ale celý koncept je teprve na začátku. Skycar spojuje možnosti automobilu, helikoptéry i rychlého aerotaxi dosahujícího rychlosti přes 600 km/h.
Zrod génia
Paul S. Moller je Kanaďan, který se narodil na drůbeží farmě v Britské Columbii a už v mládí projevoval sklony stále cosi konstruovat. V šesti letech vytvořil svůj první projekt obytného domu. Druhý vyprojektoval v devíti. V jedenácti zkonstruoval kolo, na němž simuloval let letadla. V patnácti stavěl svůj první sportovní vůz. Potom se pustil do konstrukce helikoptéry. Vystudoval průmyslovku v oboru údržby a inženýrství letadel. Poté začal studovat ekonomiku na univerzitě a první zaměstnání získal u Canadair Aircraft Company v Montrealu. Pokračoval ve studiu na McGill University v oboru leteckého inženýrství, získal doktorát a stal se profesorem na univerzitě v Davisu v oboru mechanického inženýrství. Začal konstruovat letadla. Jeho prvním projektem a prototypem bylo v roce 1964 letadlo XM2 s kolmým startem, které postavil v garáži univerzity. Mělo dva motory McCulloch, v roce 1967 absolvovalo úspěšné letové testy, ale Moller věděl, že to není přesně to, co by chtěl. XM2 však byl "praotcem" dalších prototypů. Už v roce 1964 si založil první vlastní podnik Moller Aircraft Company.
Cesta k Wankelu
Moller vytvořil a prosadil na univerzitě v Davisu Letecký inženýrský program. Další letadla XM3 a XM4 už nekonstruoval a nestavěl v garáži univerzity, ale v "ateliéru", který měl téměř 700 m2. Koncept vojenského letadla Harrier už byl v té době známý (vyrábí se od roku 1959), ale jedna stíhačka stála (podle různých zdrojů) asi 30 milionů dolarů. Moller vytvářel něco "mírnějšího" pro civilní použití. Letadlo XM3 bylo relativně stabilní, ale chyběla mu síla. V roce 1969 přišel Moller na nápad zkusit Wankelův rotační tříválcový motor a nechal si přivézt z Německa několik exemplářů motorů Wankel a Fichtel-Sachs. Měly však obsah jen 300 ccm. Moller věděl, že potřebuje něco mnohem silnějšího, a postupně se začal rodit koncept motoru Rotapower, který byl definitivně dokončen až v roce 1999, čili po 30 letech. Zdržovalo ho, že prostředky na vývoj musel získávat zakázkami pro armádu, námořnictvo a NASA. Za své motory, bezpilotní letadla, stabilizační systémy apod. postupně nasbíral asi 25 patentů.
Konečně!
Dokončení vývoje dvou verzí motoru Rotapower bylo pro Mollera podnětem dokončit svůj sen o "občanském Harrieru". Vytvořil další prototypy M200X, M150 (pro dvoumístnou posádku) a zatím posledním krokem bylo "autoletadlo" M400 Skycar, Mollerův vysněný koncept VTOL. Jeho konstruktéři vyvinuli dva motory pod registrovanou značkou Rotapower o obsahu 1300 ccm (150 hp) a 650 ccm (75 hp). Jsou to pochopitelně rotační motory na zmíněném Wankelově principu. V letadle jsou čtyři. Při provozu na silnici prototyp používá zatím jen jeden motor, který vozidlu dává rychlost 60 km/h, ovšem to je jen začátek. Vůz má pochopitelně potenciál pohybovat se rychlostí monopostu formule 1. M400 Skycar spojuje vlastnosti automobilu, který je schopen jet svižně po dálnici, a pokud narazí na zácpu, tak se stane letadlem, jež se prostě kolmo vznese a odletí. Už Henry Ford řekl: "Kombinace auta a letadla jednou přijde. Můžete se tomu smát. Ale my vlastně chceme, aby to přišlo." Americký technický vizionář James R. Bright už v roce 1964 napsal ve své známé knize Výzkum, vývoj a technická inovace: "Jsou tři věci, na které musí lidstvo přijít: lék proti rakovině, lék proti srdečnímu selhání a VTOL letadlo."
Je to snadné
Konstruktérská a technická složka "autoletadla" M400 Skycar, jeho komerční princip (stroj může být používán pro rychlou individuální dopravu po zemi i vzduchem, ke kurýrním službám, záchranným akcím, nevšední zájem o něj projevily US Force, NASA a CIA) však nejsou jedinými výjimečnostmi tohoto konceptu. Tou další a velmi zásadní je řídicí software. Hlavním ovládacím "mechanickým" prvkem je v podstatě joystick a pak programové vybavení, díky němuž pilotovi stačí určit cílový bod a Skycar už udělá skoro všechno sám. Technologie a vybavení tohoto stroje jsou považovány za zcela zásadní zlom. Už nyní jsou připravovány modifikace Skycaru M600 (pro šest osob) a M100 (jednomístný "autoletoun" pro speciální úkoly armády a bezpečnostních služeb). Kdo by chtěl být 25. až 100. majitelem M400 Skycar, stačí složit zálohu 100 000 USD a bude ho mít za 995 000 dolarů. Ti trpělivější to budou mít jednodušší - 101. až 200. majitel složí jen 25 000 USD a pak "dorovná" do 775 000; 200. až 500. zákazník složí kauci 10 000 USD a letadlo ho bude stát 500 000. Místa v první pětadvacítce majitelů jsou už vykoupena. Za kolik, to se neví. Po náběhu sériové výroby by měla být cena M400 Skycar nižší než 100 000 dolarů (čili jako u lepšího mercedesu). Certifikace letadla u FAA (Mezinárodní letecká asociace) bude dokončena nejpozději 31. prosince 2008.
Více se dozvíte na Svět vědy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
