Obavy jsou horší než to, čeho se obáváme

24. září 2010

Pocit strachu z bolesti aktivuje v našich mozcích stejná mozková centra, jaká jsou podrážděna ve chvíli, kdy bolest skutečně zakoušíme. Očekávání bolesti po nás může být proto horší než samotný bolestivý zážitek.

Zdá se, že tento mechanismus nepůsobí na lidský mozek jen v čekárně zubařské ordinace, ale má mnohem širší spektrum následků. Promítá se například i do reakcí obchodníků s cennými papíry na burze.

Odhadnout lidské reakce nebývá vždycky jednoduché. Za všech okolností nejednáme přísně racionálně a nejednou se ocitáme ve vleku emocí. Dokazují to velmi přesvědčivě experimenty týmu Gregoryho Bernse z Emory University v americké Atlantě. Při nich dostávali dobrovolníci do chodidla různě silné elektrické šoky, na které čekali různě dlouhou dobu. V druhé fázi pokusu si mohli dobrovolníci vybrat, jak dlouho jsou ochotni na šok čekat. Celkem logicky většina dobrovolníků volila kratší čekání. Některým bylo čekání na elektrickou "ránu" tak nepříjemné, že dávali přednost okamžitému silnému šoku před mnohem slabším šokem po chvíli čekání. Chovali se zcela nelogicky, protože si dobrovolně vybrali větší utrpení.

Při obchodování na burze lze někdy pozorovat podobné chování. Obchodníci dávají přednost okamžité citelné finanční ztrátě, i když pečlivá kalkulace naznačuje, že by bylo lepší s rozhodnutím počkat, protože ztrátu lze postupem času podstatně snížit. Proč to dělají? Odpověď naznačuje další část Bernsových experimentů zveřejněných v předním vědeckém týdeníku Science.

Když dobrovolníci čekali na bolestivý elektrický šok, aktivovala se jim v mozku stejná centra, která reagují na skutečnou bolest. Očekávání bolesti "bolí". Dobrovolníkům, kteří odmítají čekat na elektrický šok a raději volí silnou okamžitou bolest, se během čekání aktivují centra pro vnímání bolesti mnohem více než dobrovolníkům, kteří čekání na bolest snášejí o poznání lépe. To je zřejmě důvod, proč se tito lidé snaží nepříjemné čekání zkrátit na minimum a jsou za to dokonce ochotni zaplatit větší okamžitou bolestí. Podle Bernse může stejně nesnesitelná muka působit očekávání nepříjemností také některým finančníkům. Čekací doba při Bernsových pokusech nepřesahovala třicet sekund. Otevřená proto zůstává otázka, jak reaguje mozek člověka, kterého děsí vyhlídky na nepříjemné události po dlouhé hodiny, nebo dokonce dny.

Je zajímavé, že nám v mozku funguje i opačný mechanismus. V očekávání věcí příjemných se snažíme čekání prodloužit. Výsledky odpovídajících experimentů chybí, ale můžeme se dohadovat, že při čekání na příjemné věci se nám dráždí v mozku stejná centra, jako při samotném příjemném prožitku, a my se podvědomě snažíme, abychom si jich užívali co nejdéle.

Spustit audio