Obama v Moskvě

O tom, že naše vnímání americko ruských vztahů je určováno do značné míry setrvačností, svědčí například neobvykle velká pozornost, věnovaná dohodám uzavřeným prezidentem Obamou v Moskvě. Ty se týkají strategických jaderných zbraní, jejichž počet má být do sedmi let snížen na 1500 až 1650 a nosičů na 500 až 1100. Na těchto číslech jsou zajímavé dvě skutečnosti. Zaprvé jsou jen o málo nižší než je současný stav, a za druhé jde o velký rozptyl, který má uspokojit obě strany podle principu vlk se nažral a koza zůstala celá. Světové politice i médiím však i nadále vládnou lidé, kteří si pamatují velká jednání 80. let, a jsou hypnotizováni představou, že dvě supervelmoci se dohodly na snížení rizika, že svět zanikne v jejich vzájemném nukleárním střetu. Dohoda přitom není velkým krokem vpřed, a ještě k tomu je jen předběžná.

Proto hlavní zprávou pondělního Obamova příjezdu do Moskvy byl možná hlavně fakt, že se vůbec uskutečnil. Poslední americký prezident sem přijel před sedmi lety, a byl jím samozřejmě George Bush mladší, který neměl mezi Rusy dobré jméno. Obamův příjezd má tedy zejména vyčistit vzduch, a naladit atmosféru na další jednání, tentokrát o důležitějších věcech. Nejen na budoucí skutečná omezení počtu strategických nukleárních zbraní. Jedním z důležitých posunů je ruský souhlas s americkými přelety nad ruským územím při zásobování jednotek v Afghánistánu. Jak známo, Američané zintensivnili v posledních dnech svůj tlak na Taliban, a ruské rozhodnutí jim usnadní čas i palivo. Dá se tedy říci, že i když Moskva má také zájem na vyřešení afghánské situace, šlo z její strany o vstřícné gesto. Za to mají Rusové právo podnikat inspekce na amerických letounech na amerických základnách - tedy něco, co symbolicky potvrzuje jejich vliv.

Sami Rusové vyvíjeli na Američany tlak ohledně protiraketového deštníku, kterých chce Pentagon postavit ve střední Evropě. Nikdy se asi nedozvíme, zda Moskva opravdu věří, že ji budoucí radar ohrožuje, a nebo zda jde trik, jak získat reálné americké ústupky jaksi "za nic". Obama se ohledně radaru a protiraketových střel pokusil vykroutit a odložil další rozhodování až na konec léta, než proběhnou další šetření a jednání. Teprve pak hodlá sdělit Moskvě, jak si další řešení rozporů o štítu představuje. Expertní skupiny obou stran budou mezi tím prý pracovat na tom, jak snížit třecí plochy, například zřízením společného centra pro výměnu informací - tedy další pat. Optimista by dodal, že pořád jednání dopadla lépe než v roce 2005, kdy sem Obama dorazil ještě jako senátor na kontrolu ruských jaderných zbraní. Po přistání byli Američané dočasně zatčeni, protože místní orgány nevěděly o jejich příjezdu.

Dá se v každém případě říci, že první polovina Obamovy návštěvy Ruska byla hlavně formální a zdvořilostní. Zahrnovala návštěvu bývalých politických veličin, jako je Michail Gorbačov nebo Gennadij Zjuganov, a vyjádření podpory lidem, jako je Gari Kasparov. A samozřejmě výše zmíněné setkání s prezidentem Medvěděvem.

Jistě i Obamovi poradci vědí, že v Moskvě nerozhoduje prezident, ale bývalý prezident, tedy současný premiér Putin, s nímž se americká hlava státu setkala v úterý. Právě s Putinem pravděpodobně Obama jednal o těžkých otázkách, jako je společný postup vůči Íránu, kterému Rusko pomáhá při nukleárním výzkumu i při zvládání západního diplomatického tlaku vůči Teheránu. Totéž do určité míry platí o Severní Koreji. Jak v úterním proslovu zmínil Obama, bez zrušení těchto hrozeb nemohou Američané vzdát svého radaru, a je tedy na samotných Rusech, zda jim s íránskou či severokorejskou hrozbou pomohou.

Další třecí plochou, kterou se jednou návštěvou jistě nepodařilo odstranit, je ruský přístup k některým post-sovětským republikám, v první řadě Ukrajině a Gruzii. V tomto ohledu Obama otevřeně řekl, že žádá od Ruska respektování územní celistvosti této země - jak známo, ruské jednotky ovládají dvě odtržené provincie, které Moskva dokonce uznala jako samostatné státy. Co konkrétně bylo mezi Putinem a Obamou řečeno a dohodnuto, se v dohledné době nedozvíme. Je ale jisté, že Putin je v tomto ohledu o něco těžší vahou, protože je ve vrcholné světové politice mnohem déle, a opakovaně ukázal, že je v prosazování ruských zájmů dostatečně chytrý i bezohledný. Bude zajímavé dodatečně zjistit, zda byl úspěšný ve snaze o zrušení takzvaného Jacksonova a Vannikova dodatku, kterým byla Sovětskému svazu, a pak i Rusku, upřena doložka nejvyšších výhod ve vzájemném obchodu kvůli porušování lidských práv. Zatím obchodní výměna se Spojenými státy odpovídala svým rozsahem stykům s Polskem, tedy jen řádově desítky miliard dolarů, a je zejména v ruském zájmu získat přístup na americký trh a dostat se k novým technologiím. To vše závisí na ruské politice samotné, ale i na americkém Kongresu.

Zajímavým zjištěním bylo také to, že v Rusku kouzlo Obamy tak docela nefunguje. Zatímco v Česku nebo Německu vítaly tohoto charismatického politika obrovské davy, Moskvané se netvářili zvlášť zaujati. Na pondělní tiskovou konferenci bylo zaregistrováno přes osm set padesát novinářů - možná více, než kolik Obamu zdravilo lidí v ulicích Moskvy. Podle výzkumů veřejného mínění mnoho Rusů Obama nezajímá, nebo o něm dokonce ani ještě neslyšeli.

O to však samozřejmě nejde. Během Obamova pobytu v Rusku šlo oběma státům o novou definici svého postavení ve světě. Obama chtěl klid pro plnění úkolů, které si Amerika pod jeho vedením pro příští čtyři roky stanovila, jako je pacifikace Talibanu nebo jednotný postup členů Rady bezpečnosti vůči íránskému jadernému programu. Rusku jde o prestiž a uznání jeho specifické role ve světové politice. Dá se říci, že obě strany něčeho dosáhly, ale nebylo toho zas tolik, kolik ještě předevčírem možná doufaly.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .