Obama ruší Guantánamo

Připomeňme, že Guantánamo neleží na americké půdě, nýbrž v americké zóně na Kubě. To znamená, že se na toto území nevztahují některé americké zákony, podle kterých by zde věznění muži měli mnohem větší možnost právně se bránit svému zadržování. Americké stanovisko vždy bylo, že nejde o regulérní vězně, ale válečné zajatce, ale vzhledem k tomu, že nejde o bojovníky státu, nevztahují se na ně některé části Ženevské konvence. Je jasné, o co Američanům šlo. Na Guantánamu zadržovali lidi, o kterých měli důvodné podezření, že se zapojili do bojů proti nim, potřebovali je udržet pod dohledem a informačně je vytěžit, ale zároveň bylo těžké jim něco dokazovat.

Evropané považovali Guantánamo za závažný prohřešek proti právu a nevynechali mnoho příležitostí, aby to Georgi Buhsvi připomněli. Obama si byl vědom toho, jak moc existence této zvláštní věznice zatěžuje image Spojených států a minulý čtvrtek ohlásil, že hodlá do roka věznici na Guantánamu zrušit, což Evropa kvitovala s povděkem.

Brzy se ukázalo, že varování prezidenta Sarkozyho, že Obama tu není, aby dával Evropanům dárky, nýbrž hájil americké zájmy, bylo zcela na místě. Jak vyplývá z pondělního jednání v Bruselu, Evropa americké rozhodnutí přivítala, ale na druhou stranu evropští představitelé dali najevo, že nejsou příliš ochotni převzít část zodpovědnosti za vězně, kteří v Guantánamu sedí. Přitom zatím jen řeč jen o těch, kteří byli propuštěni, tedy nikoli usvědčeni. Jde o pouhých šest desítek mužů, kteří se nemohou vrátit z bezpečnostních důvodů do svých vlastí, protože by jim tam hrozila smrt. Jde například o čínské Ujgury nebo občany Libye a Alžírska.

Velká část evropských zemí možnost, že by tyto muže přijali, rovnou otevřeně odmítá, nebo se zatím odmítají vyjádřit.

Jen malá část Unie, konkrétně Portugalsko a Španělsko, mluví o tom, že několika lidem by byli ochotni poskytnout útočiště. Jak se vyjádřil český ministr zahraničí a zástupce předsednické země Karel Schwarzenberg, je na každé zemi, jak se rozhodne. Většina evropských zemí ovšem patří do Schengenského prostoru, a tak přijetí na území Portugalska znamená potenciálně volný pohyb po celém kontinentu. Další postup Unie tedy prý bude vyžadovat další složitá jednání. Zdá se, že Unie po letech pohodlné kritiky Bushova postupu je zaskočena možností, že by sama čelila dilematům, které z věznění nebezpečných lidí vyplývají.

Také představitel Unie pro zahraniční bezpečnostní politiku a bývalý generální tajemník NATO Javier Solana alibisticky prohlásil, že jde především o americký problém. Ovšem současný šéf Aliance Jaap de Hoop Scheffer evropské představy o obnově rovnocenných vztahů mezi Evropou a Amerikou popsal jinak, řekněme s nizozemskou otevřeností: "Jestli si Evropané myslí, že USA zavřou Guantánamo a podepíšou se pod dohody vybízející k boji proti klimatickým změnám(...), a (Evropané) jim za to například v Afghánistánu nenabídnou víc než jen své povzbuzení, měli by si to znovu rozmyslet. Takhle to nebude fungovat".

Kromě nepříliš vstřícného evropského postoje tu je však obecný morální, právní, ale i pragmatický problém, co dál s Guantánamem. Tento tábor byl zřízen v roce 2002 krátce po zahájení války proti Talibanu v Afghánistánu. Během let tímto místem prošlo asi osm stovek mužů, momentálně jich tam je 245. Přeřazení do normální věznice by pravděpodobně vedlo k urychlenému propuštění těchto lidí.

Jiné země si dělají mnohem menší vrásky. Například Saúdskoarabská policie minulý týden znovu pozatýkala devět islámských radikálů, z nichž někteří se do království vrátili z americké trestnice na Guantánamu. Všech devět osob bylo v Saúdské Arábii původně zařazeno do převýchovného programu, který jim měl poskytnout šanci vrátit se do normálního života. Minulý týden se také objevila zpráva, podle níž se dva Saúdští Arabové z Guantánama po propuštění přesunuli do Jemenu a tam se znovu připojili k teroristické síti Al-Káida. Pentagon odhaduje, že z více než pěti set osob propuštěných z Guantánama se jich více než 60 znovu připojilo k teroristickému boji.

Problém se momentálně netýká jen 245 vězňů na Guantánamu, ale také dalších šesti set mužů držených ve věznici Baghram v Afghánistánu. Většina tamních vězňů jsou muži podezřelí z členství v jednotkách Tálibánu, a byli zajatí přímo ve válečné zóně. Podmínky v této provizorní věznici jsou o poznání drsnější než na Guantánamu. Během posledních let se navíc počet vězněných zněkolikanásobil, - paradoxně částečně také proto, že Američané přestali pod tlakem světového veřejného mínění posílat vězně na Guantánamo, kde jsou fyzické i právní podmínky mnohem lepší, a nechali je stranou pozornosti v Baghramu.

Na změnu dosavadní americké politiky ale vzniká čím dál větší tlak i zevnitř samotných Spojených států. Minulý týden okresní soudce ve Washingtonu dal americké administrativě čas do 20. dubna, aby rozhodla o dalším osudu čtyř mužů vězněných v Baghramu, zatčených ovšem mimo Afghánistán. Tito vězni se obrátili na americké soudy s odvoláním na starý princip anglosaského práva habeas corpus. Právě podle rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu se tento princip vztahuje i na neafghánské vězně v Baghramu.

Obama bude muset nějak smířit své ústupky ve věci věznění nepřátelských bojovníků a vlastním cílem vystupňovat tlak na Tálibán v Afghánistánu, což nepochybně způsobí příliv nových vln zajatých bojovníků. V poslední fázi Američané začali v Afghánistánu předávat zodpovědnost za věznění bojovníků do rukou místních úřadů, místní věznice však nemají dostatečnou kapacitu.

Obama se bude muset rozhodnout, zda americkou věznici v Baghramu věznici zruší podobně jako Guantánamo, a nebo zda jí případně nahradí regulérním vězením, které se začalo stavět ještě za Bushovy éry. Další důležitou nezodpovězenou otázkou je, co se bude dít s neafghánci zadrženými na afghánském území, zatím byli většinou předáváni mateřským zemím, jako je Egypt nebo Saúdská Arábie, což se také setkávalo s kritikou.

Obama si pěstuje image člověka, který napravuje nespravedlnosti spáchané v minulém období, ale zatím se zdá, že získává čas. Například pověřil zvláštní komisi, aby se šest měsíců věnovala otázkám spojeným s vězněním nepřátelských bojovníků a navrhla další řešení. Možná že i on nakonec začne hledat cesty, jak prodloužit fungování Baghramské i guantánamské věznice, a to v zájmu bezpečnosti USA i Evropy.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .