O záhadné židovské manželce Josefa Stalina
V podzemních archívech sovětské komunistické strany ležel přes 50 let jeden dopis obsahující neuvěřitelné informace. Vyplývá z něj, že antisemitský tyran, který plánoval masové čistky proti Židům, měl poměr s Židovkou, a dokonce až do své smrti pečoval o její dceru, píše izraelský server Jediot achronot. Komunistický diktátor Josef Visarionovič Stalin se se svou židovskou milenkou možná dokonce oženil. Tyto informace vypluly na povrch díky dopisu, který objevil ruský historik Nikolaj Nada. List se ocitl na stole generálního tajemníka Komunistické strany Svazu sovětských socialistických republik Georgije Malenkova v roce 1953 v den, kdy Stalina postihla mrtvice, a byl dlouhá léta uzamčen v těch nejpřísněji střežených archívech.
V dopise, který byl zveřejněn teprve před několika měsíci, stojí: "Vážený soudruhu Malenkove! Jsem dcera Any Rubinštajnové, bývalé manželky soudruha Stalina. Jelikož jeho zdraví je nyní chatrné, prosím Vás, abyste mi dovolil jej navštívit. Zná mne již od dětství. Podepsána: R. Sabašnikovová (Kostjovská). P.S. Jestli není možné, abych ho navštívila, prosím Vás, abyste mne přijal ve velmi naléhavé záležitosti."
Samozřejmě se nikdy nedozvíme, co chtěla pisatelka dopisu Stalinovi sdělit ani jakou "naléhavou záležitost" chtěla s generálním tajemníkem projednat. Historik Nikolaj Nada se zaměřil na pátrání po Aně Rubinštajnové, oné "bývalé manželce soudruha Stalina", a zjistil fascinující věci.
Z nemnoha dokumentů objevených v archívech vyplývá, že Ana Rubinštajnová se narodila v roce 1890 na Ukrajině. V roce 1910 se provdala za Žida jménem Zalman Kostjovský a 28. září 1911 porodila dceru Reginu. Manželství se rozpadlo a Ana o rok později přijela s dcerou do Petrohradu. Nada je přesvědčen, že Stalin Anu poznal už v roce 1912. Často tehdy navštěvoval Petrohrad, kde Rubinštajnová patřila k ilegální bolševické buňce. Milostný vztah však zřejmě navázali až později, neboť v roce 1913 byl Stalin zatčen a deportován na Sibiř, odkud se vrátil až na jaře 1917. Regině Sabašnikovové - kterou znal Stalin "již od dětství" - bylo tehdy pět a půl.
Jedinou otázkou, která zůstává nezodpovězena, zní, zda šlo jen o milostný poměr, nebo jestli se Stalin s Rubinštajnovou i oženil. Je obtížné ji zodpovědět s jistotou, protože veškeré dokumenty týkající se Stalinova soukromého života byly ve dvacátých letech zabaveny a také sám Stalin zničil všechny doklady, které by ho mohly "z něčeho usvědčit". Jeho životopis vydaný v Sovětském svazu se zmiňuje o dvou "oficiálních" ženách: Jekatěrině Svanidzeové, která zemřela na tuberkulózu, a Naděždě Alilujevové, která spáchala sebevraždu. Nepřímé důkazy však nasvědčují tomu, že jeho zákonnou manželkou mohla být i Ana Rubinštajnová.
Nasvědčuje tomu i časová posloupnost: Stalin byl poprvé spatřen s krásnou Alilujevovou v roce 1917, ale oženil se s ní teprve o půldruhého roku později. V elitních komunistických kruzích se šeptalo, že si ji nemohl vzít, protože ještě nebyl rozvedený - jenže Stalinova první manželka Jekatěrina Svanidzeová zemřela už v roce 1907. Další důkaz souvisí se samotnou Rubinštajnovou. Zdá se, že někdo na nejvyšších místech o Rubinštajnovou a její dceru Reginu po několik desetiletí pečoval. Anin vnuk Vitalij Sabašnikov, který byl až donedávna naživu, řekl Nikolaji Nadovi, že Ana Rubinštajnová zemřela uprostřed padesátých let v Leningradu. Vzpomínal si, že bydlela v prominentní čtvrti na Vasilijevském ostrově naproti budově, kde sídlila pobočka komunistické strany.
Ana a její dcera žily v Leningradě i v době německého obléhání, kdy zhruba milion obyvatel města zemřelo hladomorem, avšak ony dvě přežily. Je víc než pravděpodobné, že dostávaly potravinové balíčky od komunistické strany. Regina Kostjovská se pak provdala za inženýra Vladimira Sabašnikova a v září 1950 se s ním přestěhovala do Moskvy. V té době v Sovětském svazu propukla vlna antisemitismu a neminul den, kdy by nebyli zatýkáni židovští intelektuálové a tisk neotiskl nějaký denunciační článek proti sionistům. Kdosi v komunistické straně však zajistil, aby Sabašnikovovi dostali prostorný byt v luxusním domě poblíž náměstí Taganka jen kilometr od Kremlu, kterou postavili v témže roce pro akademiky a generály hlavního štábu. Dnes se byty v tomto domě prodávají za miliony dolarů.
Jakmile se Sabašnikovovi přistěhovali do Moskvy, získala Regina místo inženýrky v prominentním ústavu, který vyvíjel nové zbraně a kde pracovali jen přísně prověření zaměstnanci. Tuto práci dostala dokonce až několik měsíců poté, co KGB vydala přísně tajný výnos, který zakazoval zaměstnávat Židy v bezpečnostních institucích. Z této laboratoře nebyla propuštěna ani potom, co poslala dopis generálnímu tajemníkovi Malenkovovi, a pracovala v ní až do odchodu do důchodu. To dokazuje, že její matka musela být Stalinovi skutečně blízká.
Reginin dopis generálnímu tajemníkovi strany ležel na jeho stole šest týdnů - až do 16. dubna 1953, kdy byl Malenkov po Stalinově smrti jmenován předsedou vlády. Lze předpokládat, že by tak významnou funkci nezískal, kdyby nebyl zasvěcen do příběhu židovské manželky komunistického diktátora. Onoho 16. dubna nařídil ředitel Úřadu předsedy vlády Dmitrij Suchanov po schůzce úzké skupiny komunistických předáků, aby byl Reginin dopis uložen do tajného archívu stranických prezidentů, do speciální složky, jejíž obsah měl zůstat navždy utajen. Ležel tam až do pádu Sovětského svazu a komunistické strany. Regina Sabašnikovová zemřela 23. ledna 1989 a byla pohřbena na hřbitově pro prominentní osobnosti. Ruské bezpečnostní služby dodnes tají jméno ulice, kde v Moskvě bydlela, uzavírá Jediot achronot.
