O výuce hebrejštiny v Iráku
V Izraeli žije celá řada Židů, kteří se narodili v arabských zemích a mezi nimi je i mnoho těch, kdo se narodili v Iráku, protože právě tam žila až do 50. let velká a velmi stará židovská komunita. Její kořeny sahaly přinejmenším 2500 let zpátky a tedy daleko před dobu, kdy sem přišli Arabové. Židé však byli donuceni z Iráku odejít, a s nimi odešla nejen část zdejší historie, ale i znalost hebrejštiny.
Novodobý Irák byl od počátku znám jako velký nepřítel Izraele, a to ještě více platilo o Saddámově režimu. Nenávist k židovskému státu a sionismu byl jedním z hlavních rysů jeho ideologie. Pokud se tedy v Iráku někdo učil hebrejsky, pak jedině kvůli špionážním nebo jiným podobným důvodům. Ani po svržení Husajnovy kliky se oficiální protiizraelský postoj nezměnil, ale už není zdaleka tak ostrý.
Přesto je zde výuka hebrejštiny velmi neobvyklá, ale ne už utajená nebo výjimečná, jak informuje agentura AFP. Její reportér popisuje svůj údiv, když uviděl studentku Marvu, jak s islámským šátkem na hlavě na univerzitní půdě zpívá hebrejsky píseň Mám v sobě lásku populární izraelské zpěvačky Sarit Hadadové. Provázel jí potlesk kamarádů z univerzity v Bagdádu.
Marva i její aplaudující kamarádi jsou studenti katedry hebrejštiny. Žádný ze 150 studentů tohoto oddělení si studium hebrejštiny nevybral. Jenže na angličtinu, francouzštinu nebo němčinu se mohou zapsat jen ti nejlepší žáci a ostatním nezbývá než si vybrat mezi jinými jazyky, například mezi perštinou, hebrejštinou nebo kurdštinou. Tak i jednadvacetiletá Marva má dodnes smíšené pocity. "Když řeknu, že studuji hebrejštinu, moji přátelé se mi posmívají. Také moji rodiče jsou velmi rozčarovaní. Ale já se s tím smířila. Až ale získám aprobaci, doufám, že budu pokračovat ve studiu v Jordánsku a pak možná budu učit na bagdádské univerzitě," říká studentka Marva.
Katedra hebrejštiny vznikla už v roce 1971 a to pro účely irácké zpravodajské služby. To se přece jen změnilo, což paradoxně studentům ztěžuje život, jak přiznává šéf katedry Suád Karím, který říká: "Dříve mnoho profesorů a většina studentů pracovali pro státní bezpečnost. Dnes jsme svobodnější, ale naše vyhlídky najít uplatnění jsou o to horší." Jeho slova potvrzuje i dvaadvacetiletý Ahmad Saadún, student hebrejštiny: "Až ukončím studium, budu klepat na všechny dveře: u rozvědky, na ministerstvu zahraničí a v novinách, které hledají překladatele," říká s malou nadějí v hlase.
Studenti se učí gramatiku, literaturu, písně a studují Bibli, žádný z nich ale nikdy nepotkal Žida, natož Izraelce. Také píseň, kterou zpívala Marva, našla na internetu, nikoli při své cestě do Izraele nebo od některého z izraelských kamarádů. Žádný z učitelů není žid, a také knihy, které mají k dispozici, jsou velmi staré a ve špatném stavu. Oficiálně ale nemohou žádat žádnou izraelskou instituci o studijní materiály, protože jejich vlast je s Izraelem stále ještě ve válečném stavu.
Nejstarší z učitelů hebrejštiny, který patří k doyenům Bagdádské univerzity, však sní o vybudování muzea židovské kultury v Iráku. I proto trvá na navrácení tisíců hebrejských knih, které americká armáda v roce 2003 našla ve sklepeních Saddámových zpravodajských služeb a které jsou dnes uskladněny ve Spojených státech.
