O vítězích a poražených komunálních voleb

Obecná řeč takovýchto čísel však nemá příliš velkou vypovídací hodnotu. Nezávislí kandidáti totiž uspěli především v malých obcích. V nich často nepůsobí žádná politická strana, případně jedna jediná. Navíc lidé dobře znají kandidáty a proto se rozhodují podle jednotlivých jmen a na stranickou příslušnost prakticky vůbec nehledí. Také ochota lidí účastnit se veřejného života a ucházet se o křeslo v obecním zastupitelstvu bývá nízká a někde je problém dát dohromady dvě či alespoň jednu jedinou kandidátku. Občas docházelo také k tomu, že člen nějaké strany se v obci rozhodl kandidovat za nezávislé kandidáty, protože by se jinak musel o přízeň voličů ucházet osamoceně. V obci totiž další členové strany nebydlí a nečlenové pod hlavičkou nějaké partaje kandidovat nechtějí. Zkrátka pojem nezávislých kandidátů je příliš široký a vejdou se do něj nejrůzněji zaměření lidé.

Proto úspěch nezávislých kandidátů může být pouze důkazem toho, že parlamentní strany nemají v menších obcích prakticky žádnou základnu. Výsledky komunálních voleb pak opakovaně dokazují, že o rozšiřování své sítě jednotlivé strany ani neusilují. Výjimkou mohou být v některých regionech lidovci a komunisté. Prvně jmenovaní právě díky početné členské základně mohou v komunálních volbách očekávat velký počet křesel v zastupitelstvech. To pak stírá jejich propad ve velkých městech, kde se lidé rozhodují více podle politické příslušnosti, než na základě znalosti konkrétního kandidáta. Právě ve velkých městech ve většině případů kopírují výsledky KDU-ČSL volební preference na celorepublikové úrovni a pohybují se kolem deseti procent získaných křesel. Na první pohled solidní výsledek. Při detailnějším zkoumání však vyjde najevo, že lidovci letos v krajských městech skončili nejenom za ODS, ČSSD a za komunisty, ale také za nezávislými kandidáty. Dokonce ve svém tradičním regionu, tedy na jižní Moravě musela KDU-ČSL ve většině okresních měst strávit porážku od komunistů.

Právě úspěch této strany by měl být pro ostatní parlamentní uskupení varováním, že se komunistům daří lákat další voliče. KSČM totiž nevydělala pouze na nižší volební účasti. Těží také z ekonomických potíží některých regionů a z toho, že se po listopadu 89 nepodílela na moci. Může tudíž tvrdit, že pokud by vládla ať už na celorepublikové úrovni nebo alespoň v nějakém regionu, dělala by to lépe než ostatní. Takže letošní výsledky komunálních voleb mohou opět otevřít polemiku o tom, nakolik je prospěšné udržovat komunisty v izolaci.

Právě opačné problémy musí řešit Unie svobody-DEU. Ta jako člen vládní koalice prošla prvním ostrým volebním testem. A v něm naprosto propadla. Ve velkých městech, kde lze hledat paralelu s volbami parlamentními, pouze paběrkovala. Ve své baště, tedy v hlavním městě, naprosto propadla. Takže by měla zvažovat, zda účast ve vládě za každou cenu je zárukou úspěšné politické budoucnosti. Pokud se unii nepodaří ujasnit, jakou roli by v české politice měla hrát a pokud nebude vystupovat na veřejnosti konzistentně , hrozí jí zánik. Ostatně nechuť politiků z unie stát se předsedou této strany, jasně dokazuje, že Unie svobody-DEU nemá před sebou zrovna zářivou budoucnost.

Ta by naopak mohla čekat Občanskou demokratickou stranu. Asi ani její vedení nepočítalo s tím, že především ve velkých městech bude tak dominovat. Bude zajímavé sledovat, zda se podaří ve výzkumech veřejného mínění zjistit, jaký vliv na voliče mělo oznámení Václava Klause, že se nebude ucházet o post předsedy této strany. Zda tato slova přilákala k urnám pravicové voliče, kteří dříve nechtěli volit ODS právě kvůli osobě Václava Klause. Nebo naopak, zda skalní Klausovi příznivci se zmobilizovali a doufali, že výrazný úspěch zvrátí Klausovo přesvědčení nekandidovat na post předsedy strany. Zajímavé bude také to, jak se ODS podaří přetavit vítězství v komunálních volbách v obsazení důležitých postů na radnicích včetně starostů a primátorů. V některých zastupitelstvech by totiž mohly vzniknout koalice, které by vítěznou ODS odstavily na opoziční kolej.

Letošní komunální volby pak zrodily nový fenomén, kterým jsou Evropští demokraté bývalého primátora Jana Kasla. Ti vznikli na poslední chvíli a přesto získali ve volbách do městského zastupitelstva zhruba 18 procent. Voliči slyšeli na hesla o boji proti korupci a zatím příliš nehleděli na to, jaký má vlastně toto uskupení program a kdo ho s výjimkou bývalého primátora reprezentuje. S trochou nadsázky by se dalo říci, že Kaslovi Evropští demokraté zazářili jako kometa. Pokud bude jejich úspěch podložen tvrdou prací a podaří se tomuto uskupení vtisknout ráz celorepublikové strany, mohli by právě Evropští demokraté nahradit skomírající Unii svobody. Ostatně na její účet patrně získali nejvíce voličů. Unie svobody by pro Kaslovy demokraty měla být také mementem, jak lze prohospodařit slušný politický kapitál a přízeň voličů. Zkrátka ojedinělý úspěch může potěšit, k trvalému usazení se v první politické lize však zdaleka nestačí. V této souvislosti bude zajímavé, jakou roli budou Evropští demokraté hrát při vyjednávání o obsazení nejdůležitějších postů na pražské radnici včetně primátora.