O srbské domácí politice

Srbský parlament je dlouhodobě zneschopněn vzájemným blokováním vládní koalice a nacionalistického bloku. Kdysi sedmnáctičlenná vládní koalice, která svrhla Slobodana Miloševiče, ztrácí členy i podporu voličů a rozhodla se proto vyvolat volby více než rok před řádným, termínem. Problém je v tom, že ani volby nemusejí v Srbsku nutně navodit klid a dosadit k moci programově čitelnou a stabilní politickou stranu nebo koalici.

O této neděli půjdou srbští voliči k urnám už potřetí za posledních čtrnáct měsíců, aby po dvou neúspěšných pokusech konečně zvolili prezidenta repuliky. Prezident má v srbském ústavním systému důležité postavení a současné mnohaměsíční provizorium, kdy jeho funkci v omezené míře zastává předsedkyně parlamentu, jenom přispívá k dojmu zablokovanosti celého politického života. Předcházející dvě kola v srpnu a prosinci minulého roku byla prohlášena za neplatná kvůli nízké účasti voličů.

Volební zákon požaduje alespoň jeden hlas nad padesátiprocentní účast oprávněných voličů, ale neupravuje povinnost voličů k urnám přijít. Předstvte si, jak by dopadaly české volby, třeba senátní, ke kterým nedávno přišlo v některých místech tuším, že celých osmnáct procent voličů. Ani tentokrát to pro úspěch voleb nevypadá dobře. Podle dva týdny starých posledních průzkumů veřejného mínění se k volbám chystalo pouhých třicet šest procent voličů. Hlavním důvodem je ovšem jejich oficiální bojkot, vyhlášený dvěma proreformními stranami.

A aby oněch zvláštností srbské politiky nebylo málo, od čtvrtka se v Bělehradě spekuluje o tom, zda čerstvě ohlášené předčasné parlamentní volby, které proběhnou koncem prosince, anebo v lednu příštího roku, nakonec přece jenom nepřesvědčí voliče, aby přišli už tuto neděli i k oněm volbám prezidentským. V nich proti sobě stojí šest kandidátů, z nichž pouze dva mají větší podporu. Dragoljub Mičunovič kandiduje za vládní proreformní blok více než deseti stran a hnutí. Jeho nejvážnějším protivníkem je Tomislav Nikolič reprezentující extrémně nacionalistickou Srbskou Radikální Stranu.

Její vůdce Vojislav Šešelj v Haagu čeká ve vazební cele na zahájení procesu před Mezinárodním tribunálem pro válečné zločiny. Ve zmíněných průzkumech měl Mičunovič sice desetiprocentní náskok před Nikoličem, ale, jak už řečeno, po čtvrtku se už nedá předvídat vůbec nic. Srbský volič přišel o iluze a přestává věřit všemu a všem. Pád Slobodana Miloševiče přinesl obrovskou vlnu úlevy a nadějí na rychlý rozvoj hospodářství a růst demokratických a nezkorumpovatelných institucí. Přes řadu velmi správných reformních kroků jsou reformy nedotažené a především, ještě nepřinesly jasný a viditelný prospěch normálnímu člověku.

O neschopnosti zabránit epidemické korupci svědčí i řada skandálů z posledního roku, do nichž byli zapleteni i vysocí vládní činitelé, včetně ministrů, zodpovědných za boj s organizovaným zločinem. A pak přišlo zavraždění populárního premiéra Zorana Djindjiče, který byl tmelem koalice a symbolem nadějí pro prosté srbské voliče, že změna přece jenom přijde. Zatím ho v této funkci nikdo nedokázal nahradit a nové volby jsou tedy, i se všemi uvedenými riziky, jediným možným řešením.

V tomto tartasu poněkud zaniká významná cesta prezidenta srbsko černohorského soustátí Svetozara Maroviče do Bosny a Hercegoviny. Soustátí Srbsko a Černá hora je symbolicky jediným pokračováním Miloševičovské srbsko černohorské Jugoslávie, která v Bosně začala a tři a půl roku vedla zbytečnou a krvavou válku. Svetozar Marovič řekl před svám odjezdem bělehradské agentuře Beta, že doufá, že bude moci vyslovit omluvu za tuto válku. "Jedu do Sarajeva s omluvou namířenou k naději. K naději, že události války už nebudou zatěžovat budoucí vztahy dvou sousedních států"- prohlásil současný prezident soustátí Srbska a Černé hory Svetozar Marovič.