O správné hierarchii politických hodnot

Potom zase ten druhý prodal Investiční a poštovní banku a první řekl, že to byla loupež za bílého dne. Jednou, když se ještě v televizi vysílal pořad Respektování, který moderoval tehdejší novinář Vladimír Mlynář, bylo tam ve studiu asi sedm kvalifikovaných ekonomů a moderátor si mohl jen postesknout, že každý z nich vidí stejnou věc úplně jinak.

Obávám se, že v takzvaně společenských vědách je školní kvalifikace velmi nespolehlivá. Ale i v oborech exaktnějších se během několika desítek let praktického života po absolutoriu vysoké školy věci stále mění a tam, kde na tom opravdu záleží, jako například v medicíně, musí každý někdejší absolvent Lékařské fakulty podstupovat stále nové atestace.

Úterní Mladá fronta Dnes otiskla matnou fotografii papíru, jímž prezident republiky jmenuje JUDr. Stanislava Grosse předsedou vlády. Podepsán je tam Václav Klaus bez titulu, ačkoliv také nějaký má. Není to ovšem doktor, kteréž to magické slovo má ve vnímání našich lidí nesrovnatelně vyšší hodnotu než nějaký inženýr nebo magistr. Jaký význam sama Mladá fronta Dnes Grossovu doktorátu přičítá, to si můžeme přečíst hned na následující straně v odstavci nadepsaném Gross a vzdělání.

Píše se tam: "Je to handicap, který ani on nezastírá. Rozhledem dosud neohromoval a neznalost jazyků jej bude limitovat při navazování osobních kontaktů ve světě" konec citátu. Ještě mnohem horší je citát komentáře Michala Musila v časopisu Týden: " Dokázal by Gross se svým strašlivým nedostatkem vzdělání ve třech odstavcích rozumně, z patra a bez pomoci poradců definovat liberální demokracii? Uvědomuje si, že znamená dodržování určitých základních principů? "Opět konec citátu.

Nepříjemné je, že i v zahraničním tisku se u příležitosti Grossova jmenování premiérem objevily určité, doma už dávno tradované, zvěsti o proklatě nápadné nepůvodnosti přinejmenším jedné z jeho diplomových prací a poněkud nezvyklém ukončení jeho studií na jiné Právnické fakultě, než původně studoval. Přesto se domníval, že toto by nemusel být ten největší Grossův handicap, kdyby zde byla záruka jeho pevného a neúplatného charakteru. Za První republiky takový Švehla nebo Tusar také nebyli nějací příkladní vzdělanci, ale měli kromě politického, nebo chcete-li politikářského nadání, i dobré vlastnosti, jimiž se drželi v mezích uznávaných norem slušnosti.

Obávám se, že právě toto je bod, kde by si Stanislav Gross měl dávat největší pozor, chce-li dostát se ctí svému pondělnímu pokornému slibu na Hradě o své službě vlasti, nikoliv už socialistické, jak naznačil.

Pokusme se tedy u členů nové vlády a u našich politiků vůbec důsledně trvat na správné hierarchii hodnot, v níž vzdělání a politická obratnost by byly až za slušností a dobrým charakterem. Právě proto bylo leckomu líto, že odchází Vladimír Špidla. A vida, než se červenec se srpnem sešel, ani jemu to nevydrželo.

Stačila z historického hlediska maličkost. Pouhá střídačka s Pavlem Teličkou v Bruselu a veřejné mínění v čele s nejznamenitějšími komentátory Špidlovi jeho aureolu politické slušnosti rychle odebralo. Dokonce ani, když se do půl roku naučí anglicky, což v jeho letech není nijak snadné. Této kaňky už se asi nezbaví. Škoda, že svou tak dobrou pověst nenadřadil věcem jen zdánlivě důležitějším. Byl by skoro zázrak, kdyby některý z našich politiků byl schopen jeho někdejší místo na žebříčku cti zaujmout. Ale buďme optimisty a připusťme, že i zázraky se někdy dějí.