O příčinách rostoucí síly komunistů

Na místě je jistě otázka, co je příčinou tohoto trendu a kam asi takový vývoj povede. Obliba komunistů roste sice pomalu, ale vytrvale, každý rok o nějaké to procento, a veškeré naděje "tradičních" demokratů, že se tento trend někde zastaví a obrátí - sám od sebe, až jaksi voliči náhle zmoudří - se nenaplňují. Dočkáme se jednou 30ti %ní podpory KSČM? A bude možné jim pak věrohodně bránit ve vstupu do Strakovy akademie? To jsou otázky, které dnes mohou leckoho trápit jako noční můra, jako naplnění těch nejhorších obav posledních let.

Nelze samozřejmě předpokládat, že většina lidí, kteří jsou dnes ochotni vyjádřit komunistům podporu, si opravdu přeje nastolení nějaké nové fáze diktatury proletariátu anebo jen návrat minulého režimu. Někteří z nich ale jistě takové ideály mají. Na vlastní oči jsme mohli nedávno vidět (a slyšet promlouvat) takovou osobu v komerční televizi, jakožto představitele jedné podivuhodné odnože komunistů, od jehož extremistických názorů se distancoval i místopředseda většinové KSČM Miroslav Ransdorf.

A je nesporným důkazem takřka bezmezné politické svobody, kterou dnes máme, že někdejší odhalený agent StB Zifčák alias Růžička, jenž sehrál neblaze známou úlohu v listopadových dnech roku 1989, když předstíral po zákroku policie proti demonstrantům na Národní třídě, že je mrtvý - aby tak vznikla panika a obecné rozhořčení, s inscenovanou záměnou se studentem Šmídem - že tento člověk má dnes skutečně nikým neomezované právo se naplno politicky angažovat podle svého svědomí a přesvědčení a že se dokonce stal předsedou legálně uznávané politické strany! Za své dřívější působení v komunistické tajné policii se přitom nijak nestydí a jak nám dal jasně najevo, návrat tehdejších poměrů si přeje docela otevřeně a upřímně.

Těžko si představit analogii - že by třeba v Německu více než 14 let po porážce nacismu (tedy zhruba v roce 1960) se mohlo odehrávat něco obdobného - že by tam nějaký přesvědčený fašista vystoupil v televizi s názorem, jak prý bylo za Hitlera dobře a že by se jeho režim měl zase vrátit! To by si jistě nikdo nedovolil.

Naši komunisté ale žádné skrupule nemají. Za minulost údajně "nemohou" (to bylo všechno hrozně dávno!) a tvrdí, že přece uznávají demokratická pravidla hry. Klement Gottwald je ovšem také naoko uznával, právě až do února 1948. Hovořil třeba po válce o naší vlastní, "československé cestě k socialismu" a tvrdil například, že lžou ti, kdo komunisty obviňují, že chtějí všechno znárodnit a zlikvidovat i drobné podnikatele! Kdo ale tehdy lhal a kdo mluvil pravdu se ukázalo až později. Teprve ve chvíli, kdy se komunisté dostali k moci natrvalo, vyšlo najevo, jak předtím zatajovali své skutečné záměry. To bylo ale už pozdě. A na to jakoby se dnes zapomnělo. respektive na to zapomínají všichni, kdo dnes komunistům věří.

Naštěstí už tu není žádná vnější síla, která by pomohla českým komunistům se k moci dostat, tak jako před 55 lety. A tak si to všechno můžeme jen nadrobit sami.

Lidé, kteří dnes u nás chtějí hlasovat pro komunisty, si v naprosté většině na minulost ani nevzpomenou. Vůbec si nepřipouštějí myšlenku, že by jim komunisté zase vládli. Jediným důvodem, který je vede k takovému hlasování, je protest proti ostatním politickým stranám, jež se jim v současné době nabízejí. Je to ale zoufalý protest, kterým se nejspíš nic nezlepší.

Už řadu let je známo, že ve veřejnosti panuje hluboká nedůvěra vůči všem, kdo vstupují do politiky. Často to může být nedůvěra oprávněná: různé aféry, podvody, tunelování, o nichž soustavně čteme v novinách, takovou nedůvěru přirozeně vyvolávají. A je pochopitelné, jestliže lidé vidí po léta nepotrestanou krádež, že si nakonec myslí něco dost nepěkného i o politicích, kteří nadále sedí na zodpovědných místech a zjevně proti tomu nic nedělají - resp. když žádnou takovou jejich činnost není nikde vidět. A sami politikové občas svým arogantních chováním a přezíravostí k různým křiklavě nespravedlivým případům tuto nedůvěru ještě více podporují a násobí. Útěk ke komunistům ale ke změně nepovede.

Demokratické politické strany jakoby se v posledních letech málo snažily si větší důvěru zasloužit. Přitom komunisté mají proti nim relativní výhodu, že v žádné polistopadové vládě neseděli a mohou tak vyvolávat dojem, že za nic, co se dnes děje, vůbec nenesou odpovědnost. Přirozeně tak přitahují hlasy všech nespokojených. Přesto by stálo za to se někdy poohlédnout zpátky a uvědomit si, co by případné vítězství komunistů ve volbách mohlo znamenat. Zkušenosti z historie k tomu máme dost.