O nedůvěře v politiku a slabé naději na změnu

Necháme-li stranou úvahy o statistické chybě, která se v tomto případě pohybuje někde kolem 4 až 5 procent a nebudeme-li zpochybňovat logistiku těchto rychloprůzkumů a aritmetické korekce, které se pak provádějí, výsledek ukazuje zřetelně jedním směrem, a sice na poměrně velkou nedůvěru občanů v politiku a ve vlastní vliv na výsledek voleb.

Přece myslím-li si, že by pan Nečas byl lepším předsedou vlády než pan Paroubek, tak mám vědět, že budu-li pro něj a jeho stranu hlasovat, pomohu mu, aby se premiérem stal. Aby v křesle premiéra byl můj favorit. A kdyby tak učinilo zmíněných 53 procent lidí, výsledek je zřejmý.

V opačném případě si to jenom myslím, ale nejsem ochoten pro to nic učinit, nejsem ještě občan, který cítí odpovědnost za osud své země, a to je pro nás špatná zpáva. Takoví lidé si zřejmě říkají: pan Nečas by byl sice lepším premiérem, ale nevím, proč bych si měl kvůli tomu kazit víkend a chodit k volbám či měnit staré rozhodnutí volit někoho jiného. Další skupina lidí si zase jako vždy bude říkat: politika je svinstvo a je jedno kdo ve Strakově akademii sedí. Výsledek průzkumu zřetelně ukazuje, že se nám nepodařilo rehabilitovat politiku jako řádné a počestné řemeslo.

Přesto průzkum je výrazem jisté byť malé naděje trošičku zamíchat dva měsíce před volbami preferencemi, které zatím vykazovaly náskok sociálních demokratů kolem deseti procentních bodů. Tuto tendenci by změna mohla zlomit.

Už proto, že Mirek Topolánek svými nekontrolovanými výstupy, arogancí, unáhleností a negativními emocemi stranu spíše rozděloval, zatímco Petr Nečas, byť někdy působí trochu strnule, je chytrý – původním povoláním je teoretický fyzik -, slušný a pracovitý, by ji mohl alespoň částečně sjednotit, i když za těch 19 let, co je v politice, musí být zasvěcený i do všech jejich nevábných praktik, proti kterým se zatím na veřejnosti nikdy výrazně neohradil.

Vraťme se ke srovnání: Topolánkův obličej je vždy dětsky čitelný, zatímco Nečas umí držet poker face. To všechno činí z Nečase v tento moment přitažlivějšího lídra, už také proto, že sociální demokraté svou kampaň vedou nepřetržitě mnoho měsíců, Paroubkovu tvář zdevalvovali a lidé by změnu mohli uvítat. Petr Nečas se totiž neliší jen od Mirka Topolánka, ale výrazně se liší i od Jiřího Paroubka: nevyjadřuje se hekticky a křečovitě ke všemu několikrát denně, neobtěžuje voliče i nevoliče, hovoří jen o tom, o čem něco ví a to zásadně věcně a střízlivě. Jestli tento klad přesvědčí alespoň část z více než 20 procent v tuto chvíli nerozhodnutých voličů, byl by to úspěch, otázka ale je, jestli Nečasův způsob přesvědčí spolustraníky, kterým jednoduchá byť třeba vulgární hesla Topolánka zřejmě hovořila z duše. Průzkum totiž ukázal, že u voličů ODS je stále oblíbenější Mirek Topolánek než Petr Nečas. I když v průzkumu celostátním získal v oblíbenosti Petr Nečas 24,4 procenta a Mirek Topolánek jen 7,4 procentních bodů.

Jestli rozzlobenost voličů na současný stav politiky, i když si ODS třeba trochu polepší, povede k tomu, že tito lidé hodí z protestu své hlasy malým stranám, tak současný d’Hondtův volební klíč a skutečnost, že některé z těchto stran se třeba nedostanou vůbec do parlamentu, paradoxně pomůže zase velkým stranám a možnost sestavit funkční koalici, může být podobně komplikovaná jako po minulých volbách. Reálně lze tedy říci, že žádná velká změna nás s největší pravděpodobností nečeká, tu můžeme nanejvýš očekávat až v dalších volbách za čtyři roky.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.