O malíři Tizianovi z Cadore
V srpnu roku 1576 zemřel v Benátkách renesanční malíř Tizian Vecellio, od roku 1517 oficiální umělec Republiky svatého Marka. V České republice jsou dvě jeho mistrovská plátna.
Potrestání satyra Marsya bohem Apollónem ze sbírky olomouckého arcibiskupství vystavuje galerie Kroměřížského zámku a Toaleta mladé ženy visí v Obrazárně Pražského hradu.
Za Tizianovými plátny se vydáme s kunsthistoriky Miroslavem Kindlem a Eliškou Fučíkovou, dále s emeritním profesorem Lionellem Puppim z Benátské univerzity Ca’ Foscari a zástupci Vznešené komunity v Pieve di Cadore.
Historikové umění se stále nemohou dohodnout na datu, kdy se malíř narodil v horském městečku Pieve di Cadore v Dolomitech, protože v 15. století se ještě nevedly farní záznamy o narození a úmrtí obyvatel. Ale o sto let později byla situace jiná. V benátské farnosti San Canciano, kde Tizian žil a zemřel, se zachoval úmrtní list, v němž je napsáno: „Mrtvý ve věku 103 let.“
Jako chlapec odešel společně s bratrem Francescem do Benátek, aby se v hlavním městě vyučil umění mozaiky. Záhy se však projevilo jeho malířské nadání. „Měl velkou podporu rodiny, a když Sebastiano Zuccato, majitel dílny s mozaikami, rozpoznal výjimečný talent, poslal ho k bratrům Belliniovým. Tam se setkal s dalším mimořádným umělcem Giorgionem z Castelfranca, který ale zemřel v rozkvětu svých tvůrčích sil,“ říká profesor Lionello Puppi.
K povinnosti prvního umělce, který měl zajištěn pravidelný roční příjem od benátských úřadů, patřila výzdoba sálů Dóžecího paláce a portrétování dóžat. Tizian získal během svého dlouhého života uznání, slávu i majetek. Stal se jediným portrétistou císaře Karla V., maloval mnoho patricijů a vévodů severoitalských měst Mantovy, Ferrary, Urbina a dalších.
K nejproslulejším Tizianovým obrazům patří podobizny modelek s vlasy zlatých až hnědých odstínů. Na rozdíl od šlechty však nevíme nic o tom, kdo byly Flóra, La Bella, Diana nebo Venuše urbinská. Zvěčnily renesanční ideál ženské krásy, známý také jako Vanitas.
Podobně jako jeho současníci hledal inspiraci v antické mytologii. Vytvořil také významné oltářní obrazy, jako například v letech 1516–1518 Nanebevzetí Panny Marie pro františkánskou baziliku v Benátkách nebo Utrpení svatého Vavřince pro jezuitský kostel nedaleko jeho benátského domu s ateliérem, jemuž se říkalo Casa di Tiziano ai Birri.
V Tizianově rodišti Pieve di Cadore pracovníci Vznešené komunity pečlivě střeží jeho dědictví a všechny památky týkající se rodiny Vecelliových. Jako zázrakem se z roku 1533 zachoval na pergamenu napsaný dekret Karla V., udělující šlechtický titul a privilegia malířově rodině. Na místní radnici je v ohromné dřevěné skříni také uložena Tizianova první biografie, která vyšla tiskem v Benátkách roku 1622.
Tizianův život stejně jako jeho dílo jsou plné tajemství a nejasností. Jako například jeho proslulá červená barva. Z jakých pigmentů nebo minerálů se míchala? „O Tizianově červeni mluvíme dnes, ale tehdy nic takového nebylo. Podle rentgenového průzkumu obrazů jsme zjistili, že některé mají až 15 vrstev malby, než umělec docílil žádoucího odstínu. A tak je každý obraz barevně jiný,“ vysvětluje Letizia Lonzi z Pieve di Cadore.
Mezi umělcova pozdní plátna se řadí snad nejvzácnější obraz na území České republiky Apollo a Marsyas. Správce obrazové sbírky Kroměřížského zámku Miroslav Kindl popisuje: „Původ obrazu lze nejdále doložit do roku 1655 ke sbírce holandského šlechtice, o osmnáct let později ho společně s dalšími koupil olomoucký biskup Karel z Lichtenštejna.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
