O diskriminaci sexuálních menšin a odlišných starostech dvou vzdálených ostrovů
Komplikované postavení sexuálních menšin v Evropě, a nejen tam – podrobnosti zazní hned v úvodu nejčerstvějšího vydání pořadu Svět ve 20 minutách. Poté se vypravíme řecký ostrov Ithaka, v jehož okolí si koupil ostrůvek katarský emír, který tu hodlá vybudovat privátní – a patřičně luxusní – útočiště pro sebe a svou početnou rodinu.
A zatímco se Řekové, zdeptaní krizí, těší na příliv investorů a turistů, Island na druhém konci světa má opačné starosti a snaží se před náporem návštěvníků své přírodní bohatství ochránit.
I evropská média si v minulých dnech povšimla nechuti prezidenta Miloše Zemana jmenovat profesorem literárního historika Martina C. Putnu. Komentáře se pozastavovaly nad možným porušováním akademických svobod a snahami hlavy státu ukrajovat stále větší díl z mocenského koláče.
Kauza má však řadu dalších konotací, negativní postoj k Putnovi může být motivován i jeho sexuální orientací, jíž vědec nikterak netají. A i když to mnozí – včetně politiků – nedávají veřejně najevo, představuje i na počátku 21. století homofobie, nejen v domácím prostředí, stále ožehavý problém. Dokazuje to i nejčerstvější výzkum na téma Sexuální minority v zemích Evropské unie, který detailně analyzuje například server německého deníku Die Welt.
Obtěžování v práci i v lékařských ordinacích, šikana a útoky. Gayové, bisexuálové a transsexuálové jsou stále v Evropě terčem diskriminace. Vyplývá to z dosud nejrozsáhlejšího průzkumu, jehož se v unijních zemích zúčastnilo na 90 000 respondentů. Z jejich výpovědí je zřejmé, že se na zmíněné skupiny občanů hledí pod úhlem řady přetrvávajících, tradičních předsudků. A důsledkem je jejich diskriminace, sociální izolace – a co je nejhorší – řada často velmi brutálních útoků.
Velká část lesbické, homosexuální a transsexuální komunity má tudíž pocit, že na veřejnosti nemůže projevovat svou orientaci. Skoro polovina respondentů vypověděla, že se v minulém roce setkala s nějakou formou diskriminace, každý čtvrtý se pak během poledních pěti let stal terčem výhrůžek či přímo útoků. Šest procent respondentů bylo v poslední době psychicky napadáno. Řada z nich pak byla deptána přímo ve vlastních rodinách. Z průzkumu se také dozvídáme, že nejhůře jsou na tom transsexuálové, jejichž pozice je ještě komplikovanější než u ostatních sexuálních minorit.
Sociologové a zejména sdružení sexuálních minorit studii vítají jako historicky nejreprezentativnější – zúčastnilo se jí 93 000 respondentů. Data byla sbírána online ve všech 27 zemí Evropské unie a také v Chorvatsku, jež se zakrátko stane jejím členem. Účastníkům, hlásících se k příslušnosti k sexuálním minoritám, bylo více než 18 let a vůbec nejvíc odpovědí – 20 000 – přišlo z Německa. I když podle autorů studie není v rámci EU přesný počet členů zmíněných komunit znám, sebraná data jsou velmi průkaznou kolekcí názorů a zkušeností.
A ty nejsou nikterak povzbuzující – dvě třetiny respondentů skrývaly či dosud skrývají svou orientaci ve školách a mnozí tamní prostředí líčí jako peklo, v němž jsou šikanováni žáci a studenti jen proto, že jsou za gaye pouze považováni. Projevit svou orientaci ve veřejném prostoru se neodvažují dvě třetiny dotázaných, 19 procent si pak myslí, že jsou diskriminováni v zaměstnání i při hledání práce. „Mé chování v práci je poznamenáno silnou autocenzurou, musím si pořád dávat pozor na svá slova a kroky,“ uvedl v anketě 33letý gay z Německa.
A třicetiletá lesbická žena z České republiky se svěřila: „Dnes už se cítím dost silná na to, abych se vyrovnala s odsudky ulice, ale jsem zcela vykolejená a smutná ve chvíli, kdy musím o svém životě hovořit s lékaři. Je alarmující, že zdravotnický personál nemá ponětí o součinnosti se sexuální minoritou. A to ani v gynekologické ordinaci.“ „Kolegové v práci mě tolerují, ale vlastně , jak sami říkají , tolerují moji abnormálnost, která je podle nich proti přírodě,“ uvádí 28letá lesbička z Itálie.
Řada respondentů, jak zdůrazňuje analýza citovaného listu, líčí své přetrvávající problémy více méně odevzdaně, jako obraz stavu společnosti, a na úřady a odpovědné instituce se obrací jen ve výjimečných případech. „Nic by se nezměnilo,“ zní ve většině odpovědí s narážkou na fakt, že jen jeden z pěti případů útoků či diskriminace je nahlášen policii, která ostatně nemá dost zkušeností a také příslušných právních kompetencí.
A právě změna legislativy je podle aktivistů, zabývajících se postavením sexuálních menšin, začátkem cesty k nápravě. Pomohlo by například, kdyby se diskriminace a útoky proti těmto minoritám posuzovaly podobně jako například rasově motivované násilí, jež je penalizováno vyššími tresty a sankcemi. Někde se tak již děje – například ve Švédsku, Dánsku a také ve Velké Británii.
Velmi významnou roli hrají také osobní příklady. Například německý ministr zahraničí Quido Westerwelle, který o své homosexualitě hovoří zcela veřejně a žije v registrovaném partnerství, je toho ukázkou. To je ovšem v rámci zkoumaných zemí světlá výjimka. V mnoha státech je totiž mnohem více nasloucháno politikům, kteří mluví o homosexualitě jako o škodlivém, nenormálním jevu a místní menšiny pak ve společnosti sklízejí plody animozity a diskriminace. Jen otevřenost, politická vůle a svobodná diskuse mohou postavení minorit zlepšit – doporučuje závěrem analýzy Die Welt.
V New Yorku se množí útoky na gaye
Homofobie však není, jak vzápětí uslyšíte, problémem jen ve státech Evropské unie. Například i v New Yorku přibývá útoků na členy homosexuální komunity. Za posledních pár dní zde došlo ke dvěma napadením gayů a při střelbě minulý pátek byl jeden muž dokonce zabit. Uvádí to agentura Reuters s odvoláním na newyorského policejního komisaře Raye Kellyho. Úterý ráno byli na ulici v centru města napadeni na dva muži. Útočníci na ně pokřikovali sprosté nadávky ve španělštině a v angličtině. V pondělí večer byl zase pětačtyřicetiletý muž zmlácen do bezvědomí poté, co strávil večer po barech ve čtvrti East Village na Manhattanu s mužem, jehož potkal v útulku pro bezdomovce.
Oba útoky následovaly po brutální vraždě v Greenwich Village. Dvaatřicetiletého Marka Carsona, který svou orientaci nikterak neskrýval, zastřelil v pátek útočník, který jej předtím sprostě a nenávistně urážel. Střelec, který byl identifikován jak třiatřicetiletý Elliot Morales, byl již zadržen a obviněn z vraždy druhého stupně. Podle starosty New Yorku Michaela Bloomberga jsou útoky „ohavné“. „Zavraždili ho jen kvůli jeho sexuální orientaci, kvůli ničemu jinému,“ uvedl o Carsonovi Bloomberg s tím, že město New York netoleruje žádnou netoleranci.
Podle policejního komisaře došlo v New Yorku tento rok již k 29 útokům na homosexuály a lesbičky, zatímco loni touto dobou to bylo jen 14. V pondělí se na protest proti páteční vraždě konal v New Yorku pochod, kterého se zúčastnilo i několik kandidátů na příštího newyorského starostu včetně předsedkyně městské rady Christine Quinnové. A jestliže Quinnová ve volbě, která se bude konat na podzim, zvítězí, stane se první ženou – starostkou New Yorku a rovněž první starostkou, která se netají svou homosexuální orientací.
Emír kupuje ostrov a Ithaka se raduje
Ať Řecko prodá své ostrovy – zněly po propuknutí tamní krize rady některých evropských politiků a ekonomů. Athény tato doporučení pohoršeně odmítaly, dnes se ale zdá, že taková koupě ostrova může přinést naději a oživení. A tak i když se Řecko stále zmítá v osidlech devastující finanční krize, ne všude panují starosti a obavy. Naděje nyní svitla obyvatelům ostrova Ithaka poté, co katarský emír koupil jeden z blízkých ostrůvků, který hodlá přeměnit v privátní rezidenční útočiště pro sebe a svou početnou rodinu. Transakce – jak píše německý magazín Der Spiegel – okamžitě vzbudila pozdvižení na místním realitním trhu a naděje na rozvoj celé – krizí rovněž těžce zasažené – lokality.
Po trojské válce to byla právě Ithaka, kam zamířil bájný Odysseus, praví Homér, reálná historie pak sděluje, že ostrov byl po dlouhou dobu součástí Byzantské říše. S polohou uprostřed Jónského moře, pokryt bujnou, neprostupnou vegetací a disponující nemnoha plážemi se Ithaka netěšila přílišnému zájmu turistů, tak jako třeba jižně položený ostrov Korfu. Pouze hrstka bohatých a vlivných, jejichž jachty kotvily a dosud kotví ve skalnatých zátokách, oceňovala a stále oceňuje soukromí v kulisách drsné přírodní scenérie.
Zajížděli sem Winston Churchill, J. F. Kennedy, Maria Callasová, Madonna, princ Charles a také ruský oligarcha Roman Abramovič. Ithaka a přilehlé ostrůvky jsou velmi řídce obydlené a hlavně – zátoky jsou skryty očím a fotoaparátům paparazziů všeho druhu. Celebrity si totiž, jak píše německý magazín, nepřejí nic jiného, než spolu s dalšími celebritami a vlivnými přáteli strávit dovolenou bez nežádoucí pozornosti.
To je patrně i důvod, proč zde svou jachtu zakotvil Hamad bin Chalífa Al Thání, emír Kataru. A musel být nadšen vším, co uviděl, protože se ihned rozhodl zakoupit jeden z ostrůvků poblíž Ithaky. Od té doby jsou obyvatelé ostrova na nohou. A telefon neustále vyzvání i v kapse Denise Grivase. Inženýr s doktorátem z Kalifornské univerzity v Berkeley žil léta ve Spojených státech a v roce 1994 se na rodnou Ithaku vrátil. Stal se vlastníkem ostrůvku Atokos, čtyř a půl kilometrů čtverečních skály, o níž neměli zájem ani pastevci, protože tu nebylo dost potravy pro ovce a kozy. A tak Grivas nakonec svůj ostrov prodal. A jakou to má souvislost s nynější emírovou transakci?
Vše začalo před stoletími, když Grivasovi předci získali deset ostrůvků v blízkosti Ithaky. A když je jeho dědeček odkázal svým synům, dostal Grivasův otec šest z nich: ale bylo už tehdy to dědictví k ničemu, neúrodné skály se nedaly nikterak využít. Nakonec se sám Denis Grivas stal vlastníkem Atokosu, který ovšem po otcově smrti prodal, neměl totiž dost peněz na poplatky dědického řízení. Využil služeb realitní kanceláře z Hamburku, která sehnala kupce a do Denisovy kapsy v roce 1982 putovala suma v přepočtu 1 milión eur.
Tehdy to byla slušná částka, dnes ale Grivas prodeje lituje. Emír totiž koupil podobný ostrůvek jménem Oxeia za pět miliónů eur a údajně zaplatil další milióny Grivasově sestře žijící v Kalifornii a vlastníci pět maličkých ostrůvků poblíž Oxey. Od té doby věhlas Grivasovy rodiny daleko přesahuje Ithaku. Na její adresu přicházejí dotazy ze vzdálených končin – například ze Singapuru či Nepálu. A zlatá horečka zasáhla i Grivasovic sousedy, před pár týdny prý dcera jednoho z mocných ruských byznysmenů koupila, či si minimálně pronajala, blízký ostrov Skorpion. „A sám emír si nekoupil jen ostrov, ale vrátil do naší lokality naději, kterou jsme v těchto těžkých časech ztratili,“ cituje Der Spiegel Denise Grivase.
„Nejlepší způsob je přímé a férové obchodní jednání,“ řekl katarský premiér svému řeckému protějšku Antoniu Samarasovi, který přijel v lednu do Dauhá lákat tamní investory. A zdá se, že nyní se emír řídí radami svého premiéra doslova. Plánuje prý na Oxey vybudovat vlastní panství – říká starosta Ithaky Ioannis Kassianos, který o všem o projektu nemá žádné konkrétní informace. Půjde však o něco velkého – emír má tři manželky a 24 dětí a je obklopen množstvím personálu –, ale nebude to hned.
Starosta Kassianos doporučuje muži, k němuž nyní s nadějemi vzhlíží celá Ithaka, trpělivost. „I když jste katarský vládce a koupil jste ostrov, papírování ohledně projektu zabere 18 měsíců,“ říká starosta, který ale jinak hýří optimismem. Po letech útlumu najednou přichází někdo, kdo přináší peníze. Hodně peněz, které tu proinvestuje. Emír prý chce na vybudování své enklávy vynaložit 200 miliónů eur.
To znamená – jak už dnes doufá starosta – mnoho pracovních příležitostí pro místní obyvatele, dohotovení stále odkládaného vodovodu, modernizaci místního přístavu a rozvoj služeb. A především, emírovy plány mohou prý inspirovat další celebrity, bohaté investory a zájemce o podnikání. Ale Grivas, který svůj ostrov prodal příliš brzy, zůstává opatrně při zemi „Když prodáte něco takového, jako byste s tím prodal i své srdce,“ říká a dodává. „Tehdy jsem ovšem neměl na výběr, muselo se to stát.“
Island čelí náporu turistů
Z jednoho na druhý ostrov, nyní vás z Ithaky zavedeme na Island, který ovšem čelí zcela jiným problémů než slunná lokalita uprostřed Jónského moře. V islandském národním parku Thingvellir překlenuje dřevěný most rozsedlinu, a ústí na asfaltovanou cestu, která směřuje k místu, kde se v roce 930 zrodil nejstarší parlament na světě. Most je starý teprve necelý rok, a za svůj vznik vděčí přílivu turistů: nahrazuje asi sto metrů dlouhou cestu, jež ležela na písčité vrstvě hrozící každou chvíli sesunem. Naštěstí se v ní nejdříve objevila trhlina a teprve pak se cesta propadla – píše agentura AFP a pokračuje.
Pokud by to dopadlo jinak, mohlo se odehrát docela slušné drama. A to přímo v lokalitě zanesené na seznam světového dědictví UNESCO. Island, vyhledávaný pro svou divokou krásu, ale rok od roku přitahuje čím dál víc turistů. Loni jich bylo 672 000, což je zhruba o 19 procent více než v roce 2011 a dvakrát více než v roce 2003. „Jestliže k nám přijíždí každým rokem o 20 procent turistů více, je to výzva. Celý sektor je tímto vývojem vystaven tvrdé zkoušce,“ cituje AFP generální ředitelku Národního úřadu pro turistiku Olöf Yrr Atladottirovou.
Zpěvačka Björk v 90. letech, bankovní krize v roce 2008 a erupce sopky Eyjafjallajökull v roce 2010 udělaly pro proslulost ostrova mnoho, ať už v dobrém, nebo špatném. Islanďané vždy byli vynalézaví a dokázali přivítat turisty v těch nejlepších podmínkách. Tyrkysové vody Modré laguny, minerálních lázní, napájených vodou z nedaleké geotermální elektrárny, návštěvníky fascinují. Další atrakcí, méně slavnou, ale o to pozoruhodnější, je vyhaslá sopka Thrihnukagigur, do jejíhož nitra mohou turisté nahlédnout. „Přijeli jsme na Island, abychom viděli, jaká tato země skutečně je. Abychom viděli i něco jiného, než jsou gejzíry, lávová pole a termální prameny,“ říká Leon Jones z Velké Británie.
Země byla dlouho jakýmsi přístavem klidu, vyhrazeným bohatým turistům. Po znehodnocení islandské koruny, která v roce 2008 ztratila vůči euru zhruba 47 procent hodnoty a nikdy se už nevzpamatovala, se Island stal přístupnější i pro běžné návštěvníky. „Od roku 2011 se soustřeďujeme na propagaci pobytů mimo sezónu,“ vysvětluje ředitelka Atladottirová. Toto úsilí umožnilo snížit počet letních turistů o 50 procent. „Nyní musíme určit, kde chceme, aby turistika rostla. Jsou některé regiony, které v době plné sezony už nedokážou absorbovat více turistů,“ připouští.
Podle generálního ředitele organizace Visit South Iceland Davida Samuelssona je třeba usilovat o to, aby se turisté více vydávali přímo do jednotlivých lokalit. „Dva hlavní důvody, proč lidé přijíždějí na Island, jsou za prvé příroda, a za druhé zase příroda. Snažíme se je tedy přesvědčovat, aby se již od svého příjezdu této přírodě přibližovali a využívali i toho, co například nabízejí místní zemědělci,“ říká. Turistika se stala rozhodujícím zdrojem deviz.
Zatímco ekonomika v posledních letech zažívala recesi a pak mírné oživení, v metropoli Reykjavíku rostou luxusní hotely, stejně jako ubytovny pro mládež, rodinné podniky zajišťující turistům výlety na ledovce, i velké společnosti pronajímající lodě, z nichž pak mohou zájemci sledovat fascinující život velryb. Nedávného pádu levicové vlády nebude podle Samuelssona sektor turistiky litovat. „Svou fiskální politikou nám práci neusnadňovala,“ prohlašuje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
