O čem rozhodnou volby

Přitom Česko dnes nejvíc ze všeho potřebuje změnu, kterou by šlo směle nazvat civilizační. Jejímu příchodu mohou volby významně pomoci. Jak známo, premiér a volební lídr sociální demokracie Jiří Paroubek poslal historicky oděné sekundanty, aby vyzvali předsedu ODS k televiznímu souboji o vládu.

Nebyla to jediná nadsázka v rámci předvolebních událostí. Podobně se zachovala Mladá fronta Dnes, když zveřejnila předvolební průzkum, který nechala komentovat zpěváky Karla Gotta a Lucii Bílou.. Šlo by pokračovat popisem dramatických předvolebních debat, které však postrádají jakýkoli obsah, a připomínkou, že s blížícími se volbami bude nepochybně ještě hůř.

Z toho všeho se dá učinit poměrně jednoduchý závěr - něco se děje, ale pořádně si nedokážeme uvědomit, co to vlastně je. Věnujeme se proto nenáročné zábavě. Obecně vzato, volby by neměly být divadlem, ale příležitostí pro společnost, aby reflektovala, co se v ní děje. Díky této reflexi pak může učinit rozumné rozhodnutí a vypravit se dál takovým směrem, jaký by si přála většina společnosti - nebo ta aktivní menšina, která se účastní voleb.

Reflexe je však těžká věc, zvláště když si člověk musí uvědomit, co všechno se odehrálo v posledních čtyřech letech. Bylo toho hodně a získat přehled vyžaduje vážné úsilí. Strany se o to snaží v programových debatách. Jejich výsledky se pak více či méně šikovně snaží zprostředkovat občanům. Jestli mají v sobě demokratické volby něco racionálního, je to právě tento mechanismus.

Dnes existují dva základní pohledy, reprezentované dvěma největšími stranami, hlavními soky v boji o parlamentní křesla.

Sociální demokraté zcela pochopitelně tvrdí, že v zásadě dělali všechno dobře. Hlavním důkazem je podle nich vstup do Evropské unie a loňský šestiprocentní ekonomický růst. Díky tomu nebylo tolik nutné škrtat v sociálních výdajích a zároveň se otevřela vyhlídka na potřebné vládní investice. Lidé žijí lépe než dřív a nevíc svobodně.

ODS to vidí jinak. Z jejího pohledu je situace vlastně nesnesitelná. Poslední dobou se především zhoršuje byrokracie, zvyšují se daně živnostníkům, nedaří se snižovat korupci. Výsledkem je nesnesitelný pocit rostoucí arogance moci, na kterou lidé reagují pasivitou, zavíráním vlastních podniků a nezájmem o veřejné záležitosti. Převládající deprese je vidět na poklesu porodnosti i na tom, že se přes velký hospodářský růst nedaří snížit nezaměstnanost. Česko je ve skutečnosti zemí, kde se nedá žít.

Z takových postojů vznikají programy obou velkých stran. Běžný občan by měl oba názory slušně vyslechnout a pak se zamyslet, který z nich odpovídá jeho zkušenostem. Zpravidla musí opravdu připustit, že se jeho příjmy zvýšily, zároveň ale musel strávit víc času v práci. Odnesla to jeho rodina případně kvalita sociálního zázemí.

Tlak odněkud zvnějšku opravdu existuje, nejspíš narůstá, a způsobila ho buď narůstající globální konkurence, anebo stále víc mocná státní byrokracie. ČSSD dnes tvrdí, že dokáže ovládnout síly globálního kapitalismu do té míry, aby v Česku nelikvidovaly všechny přednosti sociálního státu a veřejných služeb. Místo toho by finance produkované dosud nejvýkonnějším ekonomickým systémem měly posloužit, aby se služby dále rozšířily a chránily občany před všemi těžkostmi. Proto například nechce ČSSD snižovat daně, ale místo toho přelít rostoucí příjmy státu do sociálních dávek a do zdravotnictví. "Definitivně dokončíme, co jsem začali," říkají dnes sociální demokraté. To se jim prý podaří mimo jiné i díky deštníku Evropské unie ODS to vidí jinak. Chtěla by omezit moc úřadů nad lidmi. Snížila by tedy počty úředníků a radikálně omezila daně. Až na pověstnou patnáctiprocentní rovnou daň. Ve svém programu vlastně představuje ideální svět, kde šťastný život pracovitých Čechů nebudou rušit nesplnitelné nároky úředníků ani z Prahy, ani z Bruselu. Na programu ODS je ovšem pozoruhodné, že není úplně jasná cesta, jak se do vysněného stavu dostat. Výpadek daní po snížení by byl přece jen značný.

Obě strany do značné míry opakují svůj postoj z minulých voleb. Sociální demokraté mají program liberálnější, než dříve, a víc šetří práva jednotlivců. Ani tím ovšem nedokážou zakrýt, jak úzce se ve sněmovně sblížili s komunisty - což je vážným varováním pro všechny jejich voliče.

Občanští demokraté před čtyřmi lety prohráli vinou nacionalistické rétoriky, když se snažili očerňovat Evropskou unií a sudetské Němce. Také dnes navrhují do značné míry uzavřenou společnost, kterou nebudou rušit ani eurokraté, ani přistěhovalci. Volí však mírnější rétoriku a hlavním terčem jejich kritiky jsou levicoví inženýři lidských duší.

Zjednodušeně řečeno, levice dnes Čechům radí, aby se proměnili v sebevědomé Evropany a objevovali, jaký je vlastně životní styl nejbohatších zemí kontinentu. Pravice tažená ODS doporučuje nacionální odstup od Evropy a cestu odvážných středoevropských tygrů.

Teď jde o to, která z obou variant jde vlastně uskutečnit. Doufejme, že alsp oň jedna z nich - zdržení v globální konkurenci si Česká republika nemůže dovolit.