O americkém radaru v souvislostech

Cestu k tomu odblokovalo už v předminulém týdnu schválení Lisabonské smlouvy. Ještě ji ovšem zbývá ratifikovat. Polsko Kaczinských ale nebylo jedinou Achilovou patou Evropské unie a vláda, kterou teď sestavuje Občanská plaforma nebude ve všem pravým opakem své předchůdkyně. Budeme-li s tím počítat, nepodlehneme přehnaným iluzím..

V Praze oznámil české vládě americký ministr obrany Robert Gates - se zpožděním jedenácti dnů -, že během jednání v Moskvě, která vedl společně s Condoleezzoou Riceovou, navrhl Rusům různé formy vzájemné spolupráce ve věcech protiraketové obrany. Mezi nimi i možnost umístění ruských vojenských expertů na základně v Brdech, bude-li tam základna postavena. Pro mnoho překvapených českých občanů to bylo od Gatese nechtěné odhalení priorit současné americké vlády a nešťastná ukázka přezírání země, která u Ameriky hledá ochranu a jejíž občané doufali ve vztah rovnoprávného přátelství s Američany.

Na druhý den proto vypukla v Praze "bouře ve sklenici vody". Tak aspoň nazval premiér reakce české politické scény, médií i veřejnosti. Reakcí byla celý škála. Od podivu nad americkým nedostatkem citu pro suverenitu a historické syndromy středoevropského spojence, až po zděšení nad perspektivou ruské přítomnosti v Brdech.

Premiér ale nevystačil s ledabylým "no comment", když měl zaujmout stanovisko. Nevystačil ani s pochybně chlácholivým prohlášením, že myšlenku vyzvat Rusy k inspekcím radaru vyslovil jako první právě on, premiér ČR. Nakonec uznal za vhodné, skoncovat s obavami veřejnosti, které tentokrát v dostatečné míře reflektovala média, a s veškerým důrazem a raději třikrát ujistit, že Rusové v Brdech nebudou, nebudou, nebudou.

Nebudou tam také proto, že ruská vláda nabídku odmítla. Putin naopak vyhrotil spor o radar a antirakety ještě tím, že na okraj své schůzky s Evropskou unií v portugalské Mafře, umístění základen v Česku a v Polsku srovnal s tajným vybudováním sovětské raketové základny na Kubě. Ruský prezident asi věděl, že srovnává dost krkolomně utajené vybudování sovětské základny s jednáním o dohodě o vybudování základny, o kterém se už přes rok ví a které tisk a veřejnost mohou - v rámci možností - sledovat. Vladimir Putin srovnal nesrovnatelné proto, aby mohl pohrozit Američanům podobnou krizí, jakou v r. 1962 vyvolaly letecké snímky odhalující existenci sovětských zařízení na Kubě a náklad raket na palubách ruských lodí u kubánských břehů. Tehdy měl svět blízko k jaderné válce, řekl vlastně Putin mezi řádky. Vzápětí - jako dobrý hráč hazardních her - prohlásil, že ve vztazích mezi ním a přítelem Georgem Bushem je taková krize nemyslitelná.

Je rozhodně nemyslitelná v této chvíli, uprostřed intenzivních americko-ruských rozhovorů o Kosovu, o Íránu, o odstoupení Ruska od smlouvy o konvenčních zbraních, v nichž oběma stranám mohou ústupky či naopak neústupnost ve sporu o protiraketový štít pomoci dospět k dohodě nebo dohodu zmařit. Bez dohody Washingtonu - a Evropské unie, dodejme pro pořádek - s Moskvou se například možná vůbec nedosáhne mírového řešení problému Kosova a iránské jaderné bomby. Středočeské Brdy se tak dostaly do velice důležitých ale i nebezpečných globálních souvislostí.

Proč nebezpečných? Ve vzrušené diskusi o těch kauzách, které jsem tu zmínil, už opakovaně zazněly hrozby použitím zbraní, nebo varování před možnou válkou. Dokonce před třetí světovou.

Kosovští Albánci hrozí násilným osamostatněním své země, neprohlásí-li ji OSN nebo západní svět sám za nezávislou. Rusové hrozili přesměrováním svých raket na hostitelské země amerického protiraketového štítu. Amerika "nevylučuje žádné řešení" krize s Íránem, což je zastřená hrozba použitím zbraní. Sarkozy a Kouchner varovali nezastřeně: buď se dá Irán přesvědčit jednáním a sankcemi nebo hrozí bombardování, válka. A byl to Bush, kdo 17. října mluvil dokonce o válce světové. "Máme tu v čele Íránu člověka, který chce vymazat Israel z mapy světa. Tak všem říkám, jestli se chcete vyhnout třetí světové válce, měli byste se zajímat o to, aby Irán nedosáhl schopnosti vyrobit si jadernou zbraň."

Potřebě dosáhnout dohody v otevřených otázkách, o kterých jsem tu hovořil, dodává punc akutnosti jedna velmi bezprostřední hrozba použití zbraní: hrozba turecké vojenské operace na iráckém území. Její zažehnání není sice součástí toho balíku problémů, které jsou předmětem diplomatických střetů mezi Ruskem a Amerikou, ale pokud turecko-kurdská konfrontace v severním Iráku skutečně vypukne, nedá se počítat s tím, že zůstane bez následků na řešení těch sporů a problémů, o kterých tu do této chvíle byla řeč a mezi nimiž figuruje i další osud plánovaných základen amerického protiraketového štítu uprostřed Evropy. Naopak, propletenec zájmů a soupeření kolem nich se ještě víc zkomplikuje.

Myslím, že další kroky české zahraniční politiky by měly být obezřetné. Když už ty dosavadní nebyly, jak se stále víc ukazuje, příliš prozřetelné.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .