Nový polský prezident

Mluvil tenkrát o zřízení tribunálu, který by soudil zločiny představitelů komunistického Polska, sliboval, že zlikviduje sítě neformálních vazeb, zpřísní trestní zákoník a vyhlásí nesmlouvavou válku zločinnosti. Každému, kdo sleduje polské dění, to zní povědomě: tato hesla se totiž vůbec neliší od těch, s nimiž Kaczyński včera vyhrál volby. Tehdy, v roce 1995 však, v kampani naprosto propadl, průzkumy veřejného mínění mu slibovaly podporu v setinách procent, a tak z kampaně raději odstoupil, aby se nezesměšnil.

Dnes by mohl pyšně prohlásit, že Polsko před deseti lety nebylo na jeho program ještě zralé. Měl by ostatně pravdu, hlavními rivaly voleb v roce 1995 byli Lech Wałęsa, který do nich nastupoval z prezidentského paláce, a Alexandr Kwaśniewski, který ho tam po volbách na deset let vystřídal. Polsko se rozhodovalo mezi postkomunistickým a postsolidaritním proudem, rozdělení na levici a pravici se řídilo téměř výhradně vztahem k minulosti.

Tentokrát se voliči rozhodovali podle jiných kritérií. Ve druhém kole letošních prezidentských voleb byl hlavním rivalem Lecha Kaczyńského Donald Tusk, jehož minulost je rovněž spjata s opozičním hnutím Solidarita. Postkomunističtí politici pro tuto chvíli vypadli ze hry, a když se podíváme na korupční skandály, které lemovaly působení jejich poslední vlády, těžko se tomu můžeme divit.

Postkomunisté se ovšem také z hlediska třímilionové armády polských nezaměstnaných zpronevěřili tomu, co hlásali a co by mělo být posláním levicové strany: dbát o postavení chudších vrstev společnosti. Daleko víc dbali o vlastní kapsu, aspoň podle toho, co veřejnost poslední dva roky takřka denně viděla, slyšela a četla v médiích. Není tedy divu, že ti ze zklamaných voličů, kteří neztratili důvěru v politiku natolik, aby k volbám ani nešli, hledali stranu, která jim nabídne, že bude hájit jejich zájmy.

Lech Kaczyński se tedy stejně jako jeho strana Právo a spravedlnost vědomě obrátil na nemajetnější skupiny voličů, které se další transformace obávají. Lidé, kteří žijí pod úrovní sociálního minima, nebo kteří nemohou najít práci, totiž ve velkorysou transformaci příliš nevěří. Na přelomu devadesátých let zažili inflaci, o jaké se nám v Československu vůbec nesnilo, a makroekonomické ukazatele, jako je například rostoucí procento domácího hrubého produktu, pro ně znamenají málo. Vidí, jak se kolem nich zavírají podniky, v nichž pracovali, a jiné pracovní příležitosti se jim nenabízejí. Kaczyńského slib, že je stát nenechá na holičkách, je pro ně tedy cennější než nabídka Donalda Tuska, že v Polsku vytvoří moderní a fungující liberální ekonomiku. Nyní před Kaczyńským stojí úkol, který by ovšem stál i před Donaldem Tuskem: naplnit své volební sliby. Nebude to snadné, polská situace skutečně není příliš utěšená. Složité mezinárodní ekonomické vazby, která v době pádu komunismu byly teprve v zárodcích, totiž nenabízejí žádné vládě příliš široké mantinely pro rozhodování. Navíc jsou domácí ekonomické kruhy propleteny s politickými světem hustými sítěmi podezřelých vazeb

Společný vládní program pro dvě strany, které vítězně vyšly z parlamentních voleb, také nebude snadné sestavit. Na spoustě věcí se shodnou, například na zahraniční politice nebo na vztahu k minulosti. Jak však sladí své ekonomické programy tak, aby vláda vůbec mohla sledovat nějaký konkrétní cíl? To už bude horší.

Vyjednávání o podobě vlády se však nyní po čtyřech týdnech aspoň konečně pohnou kupředu. A nemá smysl si nic namlouvat: budoucí vláda by nevypadala o mnoho jinak, ani kdyby byly obojí volby, parlamentní i prezidentské, dopadly opačně, tedy ve prospěch Občanské platformy a Donalda Tuska. Pak by vláda rovněž musela být koaliční, tvořily by ji tytéž dvě strany a s možnými drobnými obměnami i titíž politici, kteří ve vládě zasednou nyní. A také by neměla jiné východisko, než dospět i v ekonomice k nějakému společnému jmenovateli. Poláci jsou už přesyceni politických hádek a korupčních skandálů. Očekávají, že po skončení volebních bojů začnou politici společně rozhodovat o změnách, které konečně povedou k širší prosperitě. Kaczyński ji přece voličům slíbil a je tedy na něm, aby své slovo také splnil.