Novu předsedkyní izraelské vládní strany Kadima je Cipi Livni

50letá Cipi Livni byla dosud teprve druhou ženou v čele ministerstva zahraničí, a pokud by se nakonec stala i premiérkou, byla by po Goldě Meirové druhou ministerskou předsedkyní v dějinách Izraele. Ještě před deseti lety byla na politické scéně prakticky neznámá. Livni dlouho pracovala jako právnička a do politiky vstoupila až v roce 1999 jako poslankyně za pravicový Likud. V roce 2005 pak přestoupila do Kadimy, kterou založil tehdejší premiér Ariel Šaron. Její největší politickou výhodou je to, že se kolem ní nikdy nevyskytl žádný skandál ani podezření z nezákonného jednání, což je na izraelské politické scéně poměrně velká vzácnost. Média jí říkají "paní Čistá".

I když se těší celkem slušné popularitě, analytikové poukazují na spornost a omezenost jejího mandátu; jak se vyjádřil komentátor listu Jediot achronot, i na koncert Paula McCartneyho přijde víc lidí, než kolik volilo člověka, který možná bude příštím premiérem Izraele. V jednom z nejsložitějších období země dalo Cipi Livni mandát jen půl procenta obyvatel. Dokonce i vítězka izraelské verze televizní soutěže Superstar potřebovala k vítězství desetkrát víc hlasů.

Livni sice nahradí odstupujícího Ehuda Olmerta v čele Kadimy, ale ne už automaticky v premiérském křesle. Olmert, jehož veřejnost, média i politikové, včetně vlastních spolustraníků, přinutili k odchodu z politiky kvůli podezření z korupce, slíbil, že hned po primárkách Kadimy odstoupí z premiérské funkce. Jakmile to učiní, prezident Šimon Peres pověří Cipi Livni sestavením nového kabinetu. Livni na to bude mít 42 dní, a pokud se jí to nepodaří, což je dost dobře možné, budou se na jaře příštího roku konat předčasné volby. Do té doby by však byl prozatímním předsedou vlády Olmert. Ve funkci tak zůstane, i když z ní odejde.

Jediný způsob, jak Olmertův odchod urychlit, je jeho prohlášení za nezpůsobilého k výkonu funkce. To může udělat i on sám a poradci Cipi Livni na něj v tomto smyslu vyvíjejí nátlak, aby Izrael získal plnohodnotnou vládu co nejdříve. Pokud by to Olmert udělal, mohly by se předčasné volby konat ještě letos. Zatím však nic nenasvědčuje tomu, že by byl ochoten svůj úřad opustit o jediný den dříve, než bude muset.

Cipi Livni chce neoficiálně zahájit koaliční rozhovory už dnes. Ze všeho nejvíc by si přála vládu národní jednoty, ale pravicový Likud Binjamina Netanjahua to opakovaně odmítl. Počká si na vlastní kabinet - je dlouhodobě na čele průzkumů, téměř jistě by vyhrál parlamentní volby a Netanjahu je trvale nejpreferovanějším kandidátem na premiéra. V září si jej v této funkci přálo 30% Izraelců, zatímco Livni jen 19%.

Nová předsedkyně Kadimy podle svých předchozích vyjádření osloví stejné strany, které tvoří koalici nyní - tedy levicovou Stranu práce ministra obrany Ehuda Baraka, ultraortodoxní Šas a stranu důchodců GIL. Další možností je nahradit Šas levicovou stranou Merec. Klíčová však bude Strana práce, protože bez jejích poslanců žádná vláda v Knesetu neprojde. Její stanovisko je zatím nejasné, ale značná část jejích členů se přiklání k předčasným volbám.

Mezinárodní společenství nejvíc zajímá, jak se změny na izraelské politické scéně odrazí na mírových jednáních s Palestinci. Ti vítězství Cipi Livni uvítali - Livni je hlavní vyjednavačkou už rok probíhajících rozhovorů a podle Palestinců zárukou, že budou pokračovat dál. Cipi Livni však zastává trochu tvrdší postoj než Olmert - nepodporuje návrat palestinských uprchlíků na území Izraele a trvá na nedělitelnosti Jeruzaléma a zachování největších židovských osad na Západním břehu, tedy přesně opak toho, co chtějí Palestinci. Na rozdíl od Olmerta také nesouhlasí s propuštěním palestinských vrahů výměnou za Gilada Šalita vězněného teroristickým Hamasem v pásmu Gazy a nelíbí se jí ani nepřímá jednání se Sýrií.

Cipi Livni čeká i další nelehký úkol než jen sestavit vládu. Bude muset konsolidovat Kadimu a získat jí zpět důvěru veřejnosti, kterou ztratila kvůli Olmertovi. Průzkumy naznačují, že by to mohla dokázat jedině ona.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .