Noviny naruby

19. květen 2004

S těžkým povzdechem dočte čtenář tisk. Měl čas číst si, tím hůře pro něj. Zkáza a zmar tohoto světa se rázem zřítí na hlavu sužovanou denní starostí, kam si babička založila pletení, proč se syn, student gymnázia ,vrátil k ránu s hlavou konopně ztěžklou, jak rodinný rozpočet vydrží porouchanou spojku rodinného příslušníka , draka o čtyřech kolech, zda zaměstnání vydrží ,a kdy konečně promluví uražená manželka.A na stránkách novin :

Z irácké války se nezadržitelně stává skandál nedohledných rozměrů. Američané jsou ochotni, jak připustila okupační správa, stáhnout postupně svá vojska a přenechat správu země přechodné irácké vládě, přičemž z americké strany zazněly pochybnosti, zda se v zemi podaří zavádět demokracii a zajišťovat bezpečnost. V kontrastu s praktikami amerických vojáků se i příznivci Spojených států, ba dokonce i Bushovy administrativy , pravděpodobně zeptají, zda se demokracie upevňuje mučením - a intelektuálové - bezpečně , jako vždy ,už vyrazili do silně emotivních útoků proti kolegům opačného politického či etického vyznání a nabízejí vášnivou salonní debatu v poklidu kaváren křišťálových lustrů jako je pražský Louvre, zda je horší vězně nesnesitelně ponižovat nahotou, krajně urážlivou pro muslimy nebo jim na druhé straně zaživa uřezávat hlavy před objektivem videokamery. Tady sice končí všechny žerty a všechen nadhled , přesto se člověk neubrání myšlence, jak by asi podobná situace vypadala v časech křižáckých válek, kdyby v té době byl tisk, rozhlas, televize.Mnohokrát popsané tehdejší masakry, popravy, nelidská mučení, stahování kůže ze živého těla, běžná praktika pomsty a desítky zvěrstev páchaných armádami všech vyznání, by možná ještě dnes šokovaly náš svět, který si začíná zvykat na fakt, že virtuální realita televizních krváků byla jen dobře mířenou průpravou na realitu našeho všedního dne. Z iráckého konfliktu se zvolna, ale jistě, vynořuje stále naléhavější otázka, jaké hodnoty naše západní civlizace vlastně vyváží a nabízí jako globální řešení pod praporem a ideologií demokracie. Už na konci týdne se náš laskavý předvíkendový čtenář dozví z tisku, že jakýsi zákonodárce propil , protančil , prozpíval noc nebo co to vlastně činil,na účet Senátu a to na půdě Senátu, pod záminkou koncertu či kterého výra, aby týž obhájce práv a požadavků svých voličů vzkázal furiantsky a přehlíživě, že "to cvakne ze svýho", bratru sto padesát tisíc korun ho přece za jeden povedený mejdan nerozhází. V sobotu pak náš čtenář může v roli diváka shlédnout televizní dokument o mizérii příspěvků matkám a plyne z toho, že si každá rozumná holka rozmyslí přivést na svět dítě a vesele s ním trpět nouzi, zatímco poslanci a senátoři budou hřímat o vymírání národa a určovat, jak má kdo být chudý. Ostatně z jejich hlediska, poměřeno radovánkami jedné noci za sto padesát tisíc, na tom snad nejsme tak špatně, že? Třeba ve svrovnání s naší fotbalovou první ligou, kde se hraje v hernách zákulisí a ne na hřišti.Nic lepšího pro přilákání platícího diváka do ochozů se nemohlo už stát. Ve srovnání s iráckými problémy, které přesáhly už dávno hranice geografické i abstraktní, zasahuje ovšem náš denní politický a společenský život, ať chce nebo nechce, přesně do kategorie - jaké a které hodnoty chceme vyvážet ostatním, zaostalým ,národům. Korupci, volený feudalismus, nájemné mafiánské vrahy za pár korun, běžné odposlechy, sledování, všechny praktiky bývalé StB uplatňované dnes kdejakou zájmovou skupinou, existenční vraždy všech, kteří nebezpečně nedrží ani krok, ani ústa, náš bulvární tisk nebo krásky z Peříčka, nebo aféry a tunelování všude, kam oko pohlédne a teď bychom tu mohli být do půlnoci, kdyby výčet všeho našeho exportního zboží tohoto druhu měl být vyčerpávající.

Můžeme ovšem vyvážet, řečeno vágně - skutečné hodnoty - vědu, kulturu, minulost, tradici, to lepší co nám z minulosti zbylo pro budoucnost.

Jenže - děláme všechno pro to, abychom vědu i kulturu nechali na okraji, neboť nemáme , jak říká stát, vláda, senátoři i poslanci, peníze.

S výjimkou jejich peněz. Zákonodárně si je opatří vždy a za všech okolností. Začíná to nebezpečně připomínat ono známé bilakovské : demokracie, soudruzi, áno, ale musíme se zeptat : pro koho?

autor: Karel Moudrý
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.