Nové trendy v justici?

Takže popořadě: Paní Libuše Barková je obviněna z pojistného podvodu ve výši nějakých osmi miliónů korun, kromě toho je odsouzena na let pět za podvod daňový, přičemž dlužno dodat, že tento rozsudek není zatím pravomocný.

Nicméně, vzhledem k tomu, že před nějakým časem vycestovala na pár týdnů "ozdravného pobytu" do Dominikánské republiky, kde prý pořídila nějakou tu nemovitost a poté poměrně tajnosnubně zahovořila na téma svých budoucích plánů, pojal soud, který proti ní vede trestní řízení, podezření, že by se mohla pokusit vyhnout se této lapálii odjezdem z republiky.

Dominikánská republika patří k zemím, které nemají s Českou republikou smlouvu o právní spolupráci a kromě toho je poměrně snadné "koupit" si tamní občanství. I zabaven paní Barkové pas a soudu předán její písemný slib, že vyhýbat se trestnímu řízení nehodlá. K témuž jí soud ještě připočetl kauci ve výši osmi miliónů korun. Paní Barková ale tvrdí, že tolik peněz na kauci nemá a nabídla soudu půlku miliónu jednoho.

Nebýt toho, že je paní Barková mediálně známou osobou - některá média by možná neváhala použít místo výrazu "osoba" pojem "osobnost" - neštěkl by po ní ani ratlík.

Ale, že se proslavila jako kamarádka rodiny bývalého ministra vnitra a expremiéra Stanislava Grosse, může se nyní veřejnost zabývat tím, že paní Barková nemá hloupých osm miliónů.

Pravda, je celkem jedno, jestli paní Barková má nebo nemá na kauci, kterou by měla zaplatit, aby nebyla vzata do vazby, do níž je vzat jinak každý, u koho k tomu shledá soud příslušné důvody.

Jedno ale není, že když dojde na lámání chleba, tedy na případnou vazbu, o jejíž existenci jistě neměla v dobách kamarádění s rodinou ministra vnitra ani tušení, je najednou trhovnickým stylem schopná sama vyjednávat cenu vlastní svobody. A ještě méně by mělo být jedno, aby na to soud přistoupil. No, ještě dobře, že máme v našem právním státě nezávislou justici.

Což mě přivádí k té cestě české delegace, označované navíc v některých médiích jako "tajná mise", na Bahamy za panem Koženým.

V jeho případě už domácí justice vyrobila tolik všemožných přehmatů, včetně jakéhosi předběžného "varování" pana Koženého, jak se mu hodlá dostat na kobylku oklikou přes staré smlouvy Československa s Velkou Británií, že jedna cesta navíc pro pár hodnostářů ministerstva spravedlnosti je už vlastně bagatela. Celá ta výprava jede na Bahamy s poměrně řídkou argumentací o tom, že Česko má na pana Koženého větší jakýsi "nárok" než Spojené státy, protože jsme si (jako stát) údajně řekli o toho Čecho-Ira s venezuelským pasem o něco dříve než Američané. To - soudě takhle od pohledu přes velkou louži - nám bahamská justice jistě ráda rychle odkývne.

Osobně, a to nejsem nijak krvelačný člověk a v Harvardských fondech jsem (shodou okolností) nepřišel o peníze, mám pocit, že spravedlivějšího posouzení finančních výkonů by se panu Koženému dostalo ve Spojených státech. Kdyby se ho totiž podařilo domácím úředníkům "zachránit" a vyjednat jeho vydání do České republiky, jistě by tu jednak mohl rychle usmlouvat nějaké to propuštění na kauci, jejíž výši by si sám stanovil a to nízko, neb už všechno utratil, poté by se soudy táhly nějakých deset, patnáct let, načež by dostal podmínku, kterou by měl ale mezitím asi odsezenou.

Možná, že by ale mezitím mohl nějakým způsobem uspět v domácích parlamentních volbách, takže by byl napříště vybaven neodejmutelnou poslaneckou imunitou. Tahle naděje ostatně zbývá i paní Barkové. Třeba by jí některá ze stran, jako tu "známou osobnost" mohla ještě rychle protlačit na svou kandidátku. Jestli to někomu přijde jako cynické, mně ani ne, vzpomenu-li na některé ze známějších kauz těch "známějších osobností" naší politické scény.