Nové překážky plánu izraelského premiéra na vyklizení pásma Gazy

Poté, co v květnu vyklizení osad odmítla ve stranickém referendu a začátkem září neschválila Šaronův úmysl vzít do vlády opoziční Stranu práce, což by jeho plánu zajistilo parlamentní podporu, mu dala v pondělí v Knesetu skoro třetina poslanců Likudu najevo nespokojenost, když hlasováním v poměru 53:44 odmítli Šaronův projev při zahájení zimní schůze parlamentu. Kneset tak vůbec poprvé nepřijal premiérovu řeč o situaci v zemi.

I když toto hlasování nemělo jiný než symbolický význam, vzpurní likudnici jím Šaronovi ukázali, jak v Knesetu dopadne schvalování samotného plánu stažení z Gazy. Mnohým členům Likudu se nelíbí, že Šaron ve svém záměru pokračuje navzdory několikanásobnému nesouhlasu vlastní strany, a požadují stranické primárky a předčasné volby. Ty premiér odmítá stejně jako celonárodní referendum o vyklizení pásma Gazy, které navrhuje už 9 z 20 ministrů jeho kabinetu jako prostředek k umlčení rebelů. Šaron však tvrdí, že referendum by celou akci zdrželo a že v demokratickém státě stačí souhlas parlamentu. Pondělní poslanecká rebelie ho však rozhněvala a on se rozhodl proti neposlušným straníkům zakročit.

Neúspěch v Knesetu ho však zároveň varoval, že jeho projekt za dva týdny nezíská potřebný počet hlasů. Šaron proto začal okamžitě znovu jednat s opozičními stranami o parlamentní podpoře alespoň první fáze plánu stažení.

Ještě před pondělní schůzí Knesetu mu další nepříjemnost způsobil jeho vlastní poradce Dov Weisglass. Ten v interview pro list Haarec prohlásil, že cílem plánu na vyklizení Gazy je zmrazení mírového procesu a odklad vyhlášení samostatného palestinského státu na neurčito. Stažení z pásma Gazy podle Weisglasse umožní, aby se "z 240.000 židovských osadníků na palestinských územích 190.000 nevystěhovalo". Jeho slova vyvolala údiv a znepokojení v zahraničí, včetně Spojených států, zvýšila pochybnosti o Šaronově upřímnosti a poškodila jeho důvěryhodnost. Premiér obratem ujistil Washington, že Izrael nadále považuje takzvanou cestovní mapu za jediný realistický mírový plán a dál je odhodlán ji plnit. Podle izraelských médií, která spekulovala, proč tak zkušený politik a právník jako Weisglass něco podobného řekl, měla jeho slova možná přimět odpůrce Šaronova plánu k jeho podpoře. To se však nepovedlo, jak ukázala pondělní schůze Knesetu.

Nicméně mírový proces je "u ledu", jak řekl Weisglass, už dlouho. Cestovní mapa totiž jako příští krok předpokládá, že Palestinci přijmou reformy své samosprávy a zakročí proti terorismu, a k tomu zjevně v dohledné době nedojde.

S terorismem Izrael jako vždy bojuje sám. V pásmu Gazy už třetí týden pokračuje vojenská operace, jejímž cílem je zastavit palestinské raketové útoky na izraelská města. Vojáci už zlikvidovali řadu odpalovacích zařízení a zabili zhruba 90 Palestinců, včetně 40 významných organizátorů útoků z teroristické organizace Hamas a 10 jejích prominentních vůdců. Posledním byl Abdal Raúf Nabhan, který koncem září řídil útok střelami Kásam na izraelské město Sderot, kde zahynuly dvě malé děti. Ve středu se pak po několikahodinovém obléhání izraelskou speciální jednotkou vzdal jeden z nejhledanějších teroristů, velitel Hamasu na Západním břehu Jordánu Imád Kawasme, který měl podle Izraele na svědomí dvojnásobný sebevražedný útok koncem srpna v Beerševě, jenž si vyžádal 16 mrtvých. Izrael si od jeho zatčení slibuje výrazný pokles násilí.

V úterý došlo k pokusu o atentát na velitele palestinských bezpečnostních složek v pásmu Gazy a náčelníka vojenské rozvědky, Músu Arafata, bratrance palestinského předáka. Za ten však Izrael odmítl převzít zodpovědnost. Podle izraelského zpravodajského serveru Debkafile byl výbuch nálože, který Músa přežil nezraněn, dílem jeho politického rivala a bývalého ministra bezpečnosti ve vládě Mahmúda Abbáse, Muhammada Dahlana. Oba mocenští soupeři nedávno odmítli nabídku Egypta na vzájemné usmíření, a tak izraelští vojenští analytici úterní útok považují za vyhlášení války mezi klany obou vůdců. Její první kolo, které v červenci provázely vraždy, únosy a žhářství, skončilo porážkou Dahlana. Odchod Izraelců z pásma Gazy se však blíží a boj o moc sílí. Zpravodajské zdroje také hovoří o mezinárodním nátlaku na Jásira Arafata, aby do premiérského křesla vrátil Mahmúda Abbáse a nechal ho provést požadované reformy. Zatím však nic nenasvědčuje tomu, že by Arafat k podobnému kroku jevil ochotu. Podle pozorovatelů se mocenský boj v Gaze ještě přiostří.

Ariel Šaron má tedy starostí víc než dost. Dokud se bude pásmo Gazy hemžit teroristy, bude stěhování osadníků obtížné, ne-li nemožné, a to ještě premiér ani neví, zda celou akci posvětí parlament. Moment pravdy nastane 25. října, kdy bude osud premiérova plánu paradoxně záviset na rozhodnutí opozice, a nikoli na hlasech koaliční většiny.