Nová vláda: skrytý půvab byrokracie

Jak známo, Mirek Topolánek a Jiří Paroubek se nemají rádi a poslední rok spolu nemluvili. Teď stačilo, aby Paroubek svrhnul Topolánkovu vládu a jednají spolu skoro každý den a shodou se dokonce ani netají. Paroubek měl od prezidentské volby čím dál vážnější výhrady vůči předsedovi komunistů Vojtěchu Filipovi, teď spolu vládu už konzultují také.

Nejde ale jen o to, kdo se s kým baví. Problémy nejsou ani s věcnými otázkami. Předčasné volby budou 16. října, i když o nich dříve nikdo nechtěl ani slyšet a později se politici nemohli shodnout na jejich termínu.

Premiér Topolánek, který tři roky tvrdě bojoval za vznik pravicové vlády, předává osm ministerských křesel Paroubkovi, ať je obsadí, kým chce. Oba tvrdí, že do neděle bude vláda hotova, ať se děje, co děje. A i když mají vážné námitky lidovci, nikdo je očividně nebere vážně.

Na otázku, jakým kouzlem se to všechno děje, lze zodpovědět snadno. Tím kouzlem je úřednická vláda.

Úředníci v čele kabinetu neznamenají konkurenci pro přední politiky, kteří jsou placeni za to, že se bijí se svým soupeřem. Přitom dokážou úřad řídit zhruba stejně jako jejich ministři zvláště v dobách, kdy není třeba zásadní rozhodnutí.

Úřednická struktura nabízí sama o sobě klíč, jak ministerská místa obsadit, a to je zřejmě pro politickou dohodu nejdůležitější.

Pomocí úředníků se také překoná vážná námitka proti výměně vlády během evropského předsednictví. Evropské úřady si zvykly, že jejich agendu připravuje české předsednictví. A co se stane, když odejdou ministři, kteří za to byli odpovědní? Prostě dál budou pokračovat v práci ti, kteří agendu prostřednictvím ministrů do Bruselu posílali.

A je tu ještě jeden důvod pro úřednickou či odbornickou vládu, totiž stav státního rozpočtu. Vinou krize se hluboko propadly státní příjmy a bude třeba přepracovat rozpočet. Vláda se dosud neodhodlala k potřebným rozpočtovým škrtům, případně nepřiznala, jak bude vysoký rozpočtový schodek.

V Česku politici škrtat neumějí a přitom se bere rovnováha rozpočtu za hlavní kritérium úspěchu té které vlády. Nechme to tedy na úředníky, my budeme zemi zachraňovat po volbách.

Je jasné, že proti takovým argumentům nic nezmůže Ústava ani prezident. Ke všemu jde o rychlé řešení, které si přeje v zásadě každý. Pokud se podaří domluvit a schválit, bude to důkazem profesionality stranických šéfů.

Člověk může jít ještě dál a zamyslet se, co vlastně úřednická vláda Topolánkovi s Paroubkem přinese. Pro odvolaného premiéra se tím nabízí možnost dotáhnout evropské předsednictví jakž takž do konce. Po dohodě s Paroubkem má jistotu, že přinejmenším v dubnu bude jezdit po světě a zvyšovat svou popularitu. Rozjede tím svou kampaň pro podzimní volby a zřejmě věří, že se udrží v očích voličů jako úspěšný evropský politik.

Paroubek dostal něco jiného, totiž ministerstvo vnitra. Bál se současného ministra Ivana Langera, že svým vlivem a hlavně svými informacemi zasáhne ve volební kampani právě proti sociální demokracii. Toho se teď bát nemusí a navíc může nepřímo zahájit tažení se svým volebním tématem, kterým se nepochybně stane boj s justiční mafií.

Pokud se tedy politická scéna nepropadne do víru emocí, nastoupí úřednická vláda a nakonec budou spokojeni všichni, zvláště ti největší. Není jisté, jak budou spokojeni občané. Mnohé potěšil pád Topolánkovy vlády, přinejmenším z prosté zlomyslnosti. Tito lidé mohou být spokojeni, že za krach české pravice nezaplatíme bezvládím. Pro příznivce Topolánka zase může být útěchou, že přežil relativně bezbolestně. Pokud se ovšem úřednická vláda prosadí, vznikne jedna zneklidňující pochybnost. Nové volby se stanou opět soubojem dvou velkých stran, ODS a ČSSD. Budou mít proti ostatním výhodu dobrým napojením na státní správu, navíc se mohou navzájem stíhat nesmlouvavou kritikou. Proto je dost pravděpodobné, že při volbách ještě posílí. Úřednická vláda tak ukazuje, že velké strany mají společný zájem, totiž vyčistit prostor od ostatních stran. Jenom ten, kdo není příznivcem takového vývoje, se může cítit poraženým v debatách po pádu vlády.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .