Nová levicová strana v Německu je skutečností

18. červen 2007

Rozhodnutí o zakládajícím sjezdu se odehrálo po ročním vyjednávání, které vyvrcholilo na březnovém paralelním 10. sjezdu Levicové strany PDS a 5. sjezdu Strany práce a sociální spravedlnosti WASG. Na 8OO delegátů drtivou většinou se zde vyslovilo pro fúzi obou stran v jednotnou levicovou politickou sílu, s kterou prakticky nikdo po zhroucení berlínské zdi v roce 1989 nepočítal.

Skutečnost, jak se stává, byla však jiná a nejprve se zdiskreditovaná komunistická státostrana SED velmi rychle etablovala jako zreformovaná všelidová strana se značnou voličskou podporou ve východní části země - v bývalé NDR. Přes vážná varování především sociálně demokratických politiků nedošlo totiž k sjednocení Německa v pravém slova smyslu, ale k jeho přičlenění k západnímu Německu a z toho plynoucích majetkových a sociálních otřesů.

V důsledku toho, že nebylo žádné přechodné období jako v jiných postkomunistických zemích, lavinovitě zde narůstala nezaměstnanost a urychlil se odliv obyvatelstva do západní části země. Dodnes se nepodařilo přes obrovskou hospodářskou pomoc vyrovnat životní úroveň a navíc ani za téměř dvě desetiletí nejsou schopni východní Němci přizpůsobit svůj způsob života západní části. Postkomunisté se tak stali i nedílnou součástí politického života, jejímž zřetelným příkladem je tzv. rudo-červená koalice Levicové strany PDS a sociálních demokratů SPD, vládnoucí v hlavním městě Německa Berlíně.

K změně politického ovzduší, a to i v západní části, přispěla pak politika bývalého sociálně demokratického spolkového kancléře Gerharda Schrödera s jeho reformní Agendou 2O1O. Stala se středem kritiky bývalého předsedy SPD Oskara Lafontaina, který se s ním rozešel a založil vlastní stranu WASG. Ta nyní soustřeďuje ve svých řadách především nespokojence se současnou politikou předáků SPD a jejich účastí na velké koalici s křesťanskou CDU a CSU. Nebylo proto náhodou, že právě před měsícem pod hlavičkou Levice se poprvé dostala v západní části země do brémského zemského parlamentu. Nově založená "Levicová strana" má podle vyjádření Lafontaina ukončit "německou zvláštní cestu" a je připravena převzít i vládní odpovědnost. Jako podmínku si stanovila revizi protisociálních opatření, vytvoření důstojného důchodového zabezpečení a odchod Bundeswehru z Afganistanu.

V rozhovoru pro Deutschlandradio Lafontaine prohlásil, že je připraven převzít nové úkoly na základě svých zkušeností předsedy SPD, sárského ministerského předsedy a spolkového ministra financí. Podle jeho názoru v současné době hlasuje většina parlamentu proti většině obyvatelstva, ať již jde o důchody, daně, nezaměstnanost nebo zahraniční vojenské mise. Tato situace si vyžaduje novou politickou sílu, která se těmito problémy bude zabývat a která přizve obyvatelstvo k účasti na jejich řešení. Podle Lafontaina, který byl zvolen spolupředsedou strany spolu s Lotharem Biskou z bývalé PDS, potřebují Němci nový sociální stát a odmítá současnou představu sociální demokracie o "starostlivém sociálním státu". Hlavním heslem má být "Svoboda socialismem" Zdůraznil, že tradice Strany levice mají navazovat na myšlenkové odkazy Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta zavražděných v roce 1919. Současně má být i stranou ekologické obrody. Druhý spolupředseda strany Lothar Bisky vyzval delegáty ustavujícího sjezdu k jednotnému postupu a k tomu, aby nehledali politické odpůrce ve vlastních řadách. Musejí přitom navázat důstojný dialog s odbory a jinými sociálními skupinami. Postavení současných předsedů Strany levice je však do jisté míry nerovné. Věkově je sice 66letý Lothar Bisky o dva roky starší než Oscar Lafontaine, ale před veřejností je jeho pozice zřetelně slabší. Oba sice pocházejí ze západního Německa, ale Bisky se jako 18 letý mladík přestěhoval do NDR. To sice není na překážku, takto postupovala i kancléřka Angela Merkelová. Problémem však je jeho nevyjasněná spolupráce se STASI, která způsobila,že tento bývalý rektor Vysoké školy pro filmové a televizní umění v Postupimi se nestal místopředsedou Bundestagu, ačkoliv měl na to formální nárok. Příští doba ukáže, jak se vztahy mezi oběma politiky vyvinou, praxe však ukázala, že většinou pokusy o spoluvládnutí časem ztroskotají.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.