Nová levicová strana v Německu

Delegáti 10. sjezdu Levicové strany PDS a 5. sjezdu Strany práce a sociální spravedlnosti WASG rozhodovali, zda dojde k sjednocovacímu aktu, který by se uskutečnil 16.června v Berlíně. S napětím se proto očekávaly výsledky hlasování delegátů obou stran, protože podmínkou, aby k tomu mohlo dojít, byla dvoutřetinový souhlas. Hlavním řečníkem na sjezdu PDS byl především spolušéf levicové parlamentní frakce Gregor Gysi.

Přesvědčoval delegáty, že spojení strany s WASGem zabezpečí novou budoucnost levicovému hnutí, protože se tak stane novou politickou nabídkou pro Německo. Naplníme tak naši zásadu "Moudrost, suverenita a mírnost". I když nebylo dosaženo plného souhlasu se všemi požadavky WASGu, zejména aby bylo zastaveno snižování stavů ve veřejných službách, hlasování proběhlo, jak poznamenal jeden z novinářů, jako za "starých dobrých časů". Z delegátů postkomunistické PDS, které své stoupence má ve východní části země, zdvihlo pro tuto fúzi ruku 344 zástupců, což bylo 96,9%.

V době, kdy se o sjednocení na sjezdu WASGu, který má své stoupence v západní části Spolkové republiky, debatovalo, ještě mnozí delegáti nebyli rozhodnuti, jak budou hlasovat. Jeho šéf, bývalý předseda sociální demokracie Oskar Lafontaine je přesvědčoval o nutnosti založit celoněmeckou levicovou stranu, protože podle jeho názoru dvě třetiny Němců se nepovažují být zastoupeni v parlamentu. "Tato země již není demokraticky strukturována, a proto je nutno zavést přímou demokracii. Lidé nemají mít jen možnost hlasovat, ale také rozhodovat,"řekl. Šéf WASGu požaduje, aby ústředním požadavkem nové levice byla též "politická masová stávka" ve smyslu myšlenek Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta, levicových vůdců sociálních demokratů zavražděných v roce 1919. S jistým napětím se očekával výsledek hlasování, protože se vědělo, že taková "vzácná jednomyslnost" jako u postkomunistů zde zřejmě nebude. Nakonec i tady 337 delegátů t.j. 88 procent hlasů se vyslovilo pro fúzi. Berlínská svatba, jak zdůraznil jeden z komentátorů, se bude tedy konat a na sjednocovacím sjezdu tak vznikne nový politický subjekt "Die Linke" - strana levice.

Berlínský závěrečný akt o vytvoření nové levicové strany bude tvrdým bojem o předsednické místo a o její základní program. Již na sjezdu PDS nevládla taková jednomyslnost, pokud se jednalo o základní usnesení, která budou v Berlíně předložena. Největší odpor vyvolal pasus o podmínkách vládní účasti. Nakonec bylo dosaženo kompromisu, že se tak stane pouze za předpokladu dodržení základních zásad levicové strany. Programovou zásadou je, že demokratický socialismus by měl "překonat" kapitalismu a "zatlačit" neoliberalismus. Přesto souhlasí s podnikatelskými aktivitami, které jsou zaměřeny ku prospěchu ostatních. Po delší diskusi bylo dosaženo dohody kategorického nesouhlasu s účastí na bojových nasazeních. V čele nové strany by měli stát dva předsedové. Usilovat o tyto funkce budou zřejmě současný předseda PDS 66-letý Lothar Bisky a šéf WASGu o dva roky mladší Oskar Lafontaine, oba poslanci Bundestagu. Zatímco Lafontaine je spolupředsedou levicové frakce ve sněmu, Bisky se marně pokoušel po volbách v roce 2005 stát se místopředsedou Bundestagu. Ačkoliv na to měl formální nárok, nepodařilo se mu získat pro svou nevyjasněnou spolupráci s východoněmeckou STASI toto postavení a nakonec po vleklých jednáních na tuto funkci rezignoval.

Bisky obdobně jako Lafontaine se narodil v západním Německu, ale jako osmnáctiletý odešel do tehdejší NDR, kde vystudoval několik univerzit a do roku 1990 byl rektorem vysoké školy pro film a televizi v Postupimi. Od roku 1963 byl členem komunistické SED, která se po zhroucení zdi přejmenovala na Stranu demokratického socialismu PDS. V roce 1993 se stal jejím spolkovým předsedou. Lafontaine je vystudovaný fyzik, který do sociálně demokratické strany vstoupil v roce 1966. Od roku 1979 byl členem jejího vedení a po událostech v roce 1989 varoval před "nacionálním opojením". V následujícím roce na něj zaútočila psychicky nemocnou žena a těžce ho zranila. V roce 1995 se stal předsedou sociální demokracie a zasloužil se o její volební vítězství v roce 1998. Sedm let poté na základě neutuchajících sporů s Gerhardem Schröderem odešel ze sociální demokracie a vstoupil do volební alternativy WASG, za kterou byl zvolen poslancem v posledních parlamentních volbách.

Sjednocení obou stran musí podpořit ještě jejich členové ve vnitrostranickém referendu, o čemž však po paralelních sjezdech není pochyb. Již dnes vyvolává obavy zejména u levicově orientovaných členů sociální demokracie. Šéf pracovní skupiny pro otázky zaměstnanců Schreiner upozornil, že sociální demokracie se dostává do nebezpečí, že nespokojené skupiny obyvatelstva mohou přejít ke konkurenční straně. Pokud budou poměry v SPD vůči odborům tak napjaté jako nyní, hrozí jí ztráta důvěry i u středních pracovních skupin. Vicekancléř Franz Münterfering oznámil, že SPD se pokusí získat voliče levicové strany na svou stranu. V rozhovoru pro včerejší Bild am Sonntag konstatoval, že politická levice v posledních parlamentních volbách získala více hlasů než "tržní radikálové". Přitom vyloučil spojenectví na úrovni celostátní politiky s nově vytvořenou stranou levice na úrovni celostátní politiky. Münterfering přitom označuje Lafontaina za zrádce německé sociální demokracie.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .