Nová ČNB

Stačí zalistovat v novinovém archivu a připomenout si hysterii, která jmenování nových centrálních bankéřů provázela. Tehdejší premiér Miloš Zeman dokonce vyhrožoval ústavním soudem. Tehdejší šéf poslanecké sněmovny Václav Klaus pak hovořil o zcela neadekvátním postupu prezidenta republiky Václava Havla a o kroku zbytečně destabilizujícím politickou a ekonomickou situaci v zemi.

Po zhruba čtyřech letech jsou dva ze tří aktérů sporu v politickém důchodu a ten třetí Zdeňka Tůmu posvětil v roli šéfa České národní banky na další funkční období. Absurditu situace před více než čtyřmi lety pak nejlépe vystihuje komentář Václava Klause po dnešním jmenování nových centrálních bankéřů. Pro ČTK řekl, cituji: "Jsem přesvědčen, že jsme zvolili dobře a že nová bankovní rada bude důstojně pokračovat v tom, co bylo v minulosti v České národní bance vykonáno." Konec citátu Václava Klause pro ČTK. Zkrátka čas je neúprosný soudce a dal za pravdu tehdejší hlavě státu Václavu Havlovi.

Důkazem může být relativně příznivý vývoj inflace a stabilita české koruny či důležitých makroekonomických čísel. Právě to jsou oblasti, které může centrální banka významným způsobem ovlivňovat. Havlův nástupce snad bude mít stejně šťastnou ruku. V případě Zdeňka Tůmy, Miroslava Singra a Roberta Holmana o tom odborníci příliš nepochybují. Všichni svojí dosavadní činností dokázali, že jim oblast měnové politiky není cizí a že mají pro výkon funkce dostatečné profesní předpoklady. Jako pěst na oko působí ve zmiňované společnosti Pavel Řežábek. Jmenování této osoby by si zasloužilo důkladnější komentář z Hradu. Motivace, proč právě Řežábek, není totiž příliš jasná. Samozřejmě s výjimkou spekulací o osobních vazbách Řežábka na některé české politiky.

Řežábek byl například terčem kritiky za spravování nedobytných úvěrů, které končily v České konsolidační agentuře, které v té době šéfoval. V této souvislosti se mimo jiné spekulovalo o možném prodeji některých pohledávek, za pro stát nevýhodných podmínek, firmám nastrčeným samotnými dlužníky. Právě delegování této kontroverzní osoby do vedení centrální banky by měl opět vrátit na pořad dne diskusi, zda systém obsazování takto významných postů je správný.

Presidentovi republiky podle platné ústavy nemůže do jmenování členů bankovní rady prakticky nikdo mluvit. Záleží tedy především na jeho úvaze, komu svěří důležitý post pro fungování národního hospodářství. Znamená to, že kandidáti nejsou podrobeni konfrontaci třeba na úrovni senátu, tak jak je to běžné u jmenování ústavních soudců. Podle všeho by takovýto postup mohl odhalit kvality jednotlivých kandidátů dříve, než by došlo k jejich jmenování. Možná, že by potom politici nemohli tak snadno některá jména torpédovat a možná, že by se do vedení centrální banky hůře dostávalo lidem, kteří doposud projevili jen velmi málo odborných předpokladů pro výkon takovéto významné funkce.

Bohužel roztržka před zhruba čtyřmi lety mezi Václavem Havlem na jedné a Milošem Zemanem s Václavem Klausem na druhé straně k podobnému závěru nevedla. Rovněž nyní nic nenasvědčuje tomu, že by se začalo uvažovat o tom, zda by systém jmenování nových centrálních bankéřů neměl být přece jenom změněn. Přestože většina politiků uznává nutnost změny. A to navzdory tomu, že se jak Václav Havel, tak Václav Klaus zatím nedopustili zásadní chyby, která by ochromila činnost centrální banky, nebo výrazně snížila kvalitu její práce.