Nohaté australské žáby
Ropucha obrovská je v Austrálii vetřelcem. Měla chránit tamější plantáže cukrové třtiny před larvami brouků, ale místo toho se vydala na tažení nejmenším kontinentem a stala se pohromou. Nejnovější výzkum prokázal, že se za 70 let žáby potřebám invaze dokonale přizpůsobily.
Ropucha obrovská (Bufo marinus) je impozantní jihoamerická žába. Dorůstá obvykle délky až 30 centimetrů. Díky zavalitému tělu může vážit až dva kilogramy. Velikost však není její hlavní zbraní. Tou jsou jedové žlázy, které má žába "za ušima".
Ropucha obrovská byla vysazena na mnoha místech světa v dobré víře, že poslouží jako biologická zbraň proti hmyzím škůdcům. Z jihoamerické domoviny se tak dostala do Japonska, na ostrovy v Karibském moři, na Havaj a Fidži, na Novou Guineu či na Filipíny. Se stejným bohulibým záměrem dovezli v roce 1935 pěstitelé cukrové třtiny 101 ropuch obrovských do severní Austrálie. Během roku jich namnožili 65 000 a ty vypustili na plantáže v bláhové naději, že žáby zlikvidují dva brouky škodící na třtině. Broučí záplava invazi ropuch odolala. Zrodila se však druhá záplava - tentokrát ropuší. Žáby se vydaly na cestu Austrálií. V některých oblastech postoupí za jediný rok o 50 kilometrů.
Žravé ropuchy devastují původní australské bezobratlé živočichy. Jsou však velkou hrozbou i pro obratlovce. Masožraví vačnatci, kteří si zkusí zpestřit ropuchami jídelníček, se snadno otráví jejich toxinem. Některé druhy vačnatců už přivedly ropuchy na pokraj vymření. Stejnou hrozbu představuje ropucha i pro australské hady. U některých druhů vědci stačili zaznamenat evoluční obranu proti ropušímu jedu. Tito hadi mají s každou generací menší a menší tlamy. Hadi s malou tlamou se neotráví, protože nedokážou spolknout velké ropuchy vybavené smrtelnou dávkou toxinu.
Nejnovější výzkum australských vědců vedených Richardem Shinem z University of Sydney přistihl při evoluci "za pochodu" i samotnou ropuchu obrovskou. Žáby pronikají do nových oblastí stále větší rychlostí a vědci je občas podezírali, že nepodnikají pouť po svých a svezou se s nákladem na korbách kamionů. Za jedinou deštivou noc urazí ropucha bezmála dva kilometry a je tak držitelem pomyslného rekordu v žabích nočních dálkových pochodech. Srovnání exemplářů žab z třicátých let 20. století se současnými australskými ropuchami prokázalo, že současní ropuší nomádi mají o čtvrtinu delší nohy a díky tomu jsou schopni pětkrát rychlejšího pohybu. Z hlediska šíření ropuch je však ještě důležitější fakt, že žáby s dlouhýma nohama dokážou překonávat mnohem delší vzdálenosti než krátkonohé ropuchy. Čelo migrační vlny tvoří "nejnohatější" ropuchy a jim v patách se valí žáby se stále kratšíma nohama. V usedlých populacích ropuch obrovských nacházeli vědci především krátkonohé exempláře. Zdá se, že evoluce nejprve vybaví žáby k dlouhým cestám a pak je opět přizpůsobí k usedlému životu.
Invaze zavlečených živočichů zdaleka netrápí jen Austrálii, i když ta si už s živočišnými i rostlinnými vetřelci vytrpěla svoje. Výzkum australských ropuch obrovských upozornil ochránce přírody na netušenou skutečnost, že se zvířata mohou podmínkám nového prostředí prakticky bleskově přizpůsobit a uzpůsobit jeho požadavkům i své vlastní tělo. Ukazuje se, jak je ošidné předpovídat rychlost šíření vetřelců na základě historických údajů. V Austrálii postupovaly ropuchy obrovské v letech 1940 až 1960 tempem 10 kilometrů za rok. Dnes nejsou výjimkou ani roční posuny "ropuší fronty" o 60 kilometrů.
Závěrem stojí za zmínku osud dvou broučích škůdců cukrové třtiny. Ve čtyřicátých letech byli zcela vyhubeni tehdejší žhavou novinkou - insekticidem DDT.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.