Ondřej Neff: Sobotní strašení
Máme za sebou strašidelný svátek Halloween. Dovezený ze zámoří, docela dobře zdomácněl. Vydlabané dýně se staly součástí vesnického koloritu. Leckde to dotáhli k dokonalosti. Nedaleko od nás jsem viděl za vsí ve škarpě instalovaný jakoby hrob a z něho jako by vylézala strašidla.
U nás v lese u cesty mají děti šiškovou a kůrovou chaloupku pro trpaslíčky. Po dobu Halloweenu ji vylepšily zavěšenými strašidýlky z mikrotenových pytlíků.
Čtěte také
Nemusím jít s dobou za každou cenu. Ale doba, potvora, mě vtáhla do hry a připravila mi strašidelnou zábavu, opravdu přesně v onu strašidelnou sobotu. Měl jsem řízení ve městě, brzy ráno. Zaparkoval jsem v obchodním domě. Když jsem se vracel k autu, nebylo ještě otevřeno, na chodbách tu a tam človíček.
V garáži napůl tma. Jdu k pokladně, přiložím lísteček s kódem ke čtečce. Chce to po mně obnos. Přiložím mobil ke čtečce označené symbolem Wi-Fi. Na displeji se objevily jakési hrozivé vlny. Po chvíli ustaly a místo nich se objevil hrozivý nápis. Něco ve smyslu, že jsem překročil čarovný kruh, nebo tak něco.
O kousek dál stojí druhá pokladna. Přešel jsem k ní, přiložil lísteček a hra se opakovala. Vlny, temná kletba. Strašidel se nebojím, ani softwarových chyb. Nasedl jsem do auta a odjel k výjezdu. Věděl jsem, že je tam třetí pokladna. Zastavil jsem u ní a sebevědomě vzpřímený jsem k ní přistoupil. Je jiného typu než ty dvě u východu z prodejního oddělení.
Čtěte také
Nemá čtečku na Wi-Fi, všiml jsem si. Poprvé jsem silně znejistěl. Rozhlédl jsem se kolem sebe. O polotmě jsem se už zmínil. Nikde ani noha. Žádné auto nikde nejelo, tady, kde normálně bývá provoz takříkajíc nárazník na nárazník. Vzpomněl jsem si na příkop s kašírovaným hrobem a na smrtku posazenou na pokladně pumpy, u které jsem tankoval.
Hlavně klid, usmál jsem se. Máš peněženku a v ní platební kartu a tady je šuplík na kartu. Vsunul jsem ji dovnitř a stalo se, co jsem ještě nikdy nezažil. Celý ten šuplík se zbarvil dokrvava. Zrudl. Šarlatově zářil jako vchod do pekla.
Zůstanu tady v garáži. Není to garáž, ale halloweenový mimoprostor a nikdy se z něho už nevymotám.
Nakonec přišel zřízenec, s jeho asistencí jsem zaplatil bankovkou a přejel k závoře. Vystavil jsem poznávací značku kameře. Že se závora neotevřela vás už nemůže překvapit. Byla tam přece tma a kamera potmě značku nepřečte. Zřízenec zmizel. Patřil ke hře.
Teď se zeptáte, jak je to tedy možné, že k vám hovořím, místo abych skučel hladem v halloweenovém mimoprostoru maskovaném jako garáž?
To proto, vážení přátelé, že už není čarovná sobota, ale obyčejné občanské pondělí.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
