Ondřej Neff: Jsme na boží dlani
Máme s Ljubou rádi Istanbul. Byli jsme tam několikrát, naposledy před několika dny. To je důležité, že před několika dny. Velkoměsto s antickou minulostí je rozkročené na evropské i asijské půdě. Pro návštěvníka je atraktivnější ta evropská část. Našinci v něčem připomene Prahu. Také je tam naseto památek na každém druhém kroku.
Zpravidla to jsou mešity, ale spousta z nich má křesťanskou minulost. Stačí zmínit Hagia Sofii. V dnešní mešitě dodnes uvidíte mozaiky zobrazující Ježíše Krista. Uvidíte je v návštěvnické galerii v patře. Portrét v kupoli nespatříte, ten je teď zakrytý bílý pruhem, aby neznepokojoval věřící muslimy dole v přízemí.
Čtěte také
Říká se, že Praha je krajina. O Istanbulu to platí taky. Jdete z kopce do kopce, některé ty uličky spadající na nábřeží jsou hodně strmé. To je další důležitý detail pro mé povídání.
Zkrátka, tentokrát jsme si Istanbul hodně užili. V předchozích návštěvách bylo špatné až hodně špatné počasí, ale teď… Co vám mám povídat. Ideální počasí. Azurová obloha, sluníčko, přitom žádné horko. Absolutní pohoda. Sedíte v kavárničce na chodníku a přinesou vám vodní dýmku šíšu.
Teď k věci. Vrátili jsme se domů. Otevřu počítač, jak jinak, to je můj denní chleba. Mrknu, co je nového na Facebooku. Vidím Istanbul. Sítě, to jsou vaši fízlové, vědí o vás všechno, i to že jsem byl v Istanbulu a teď mi budou cpát. Otevřu příspěvek a nevěřím svým očím. Jsou tam záplavy!
Čtěte také
Napadlo mě, že je to nějaká fakenews vytvořená umělkou. Divnou zprávu ověřujte z jiného zdroje, to je rozumná zásada. Mrknu tedy na počasí v mobilu. Jak je v Istanbulu? Spatřím ikonku, jakou jsem nikdy před tím neviděl: temný mrak a hustohustě kapiček dvěma řadami. Třicet milimetrů liják!
Vrátím se k počítači. Otevírám videa. Voda unáší auta v uličkách. V jedné takové jsme si s Ljubou lebedili s šíšou v ruce u skleničky čaje… před pár dny. Při pohledu vzhůru by člověka napadlo jen to, že se tak hezké počasí nedá zkazit.
Teď je mi jasné, že ikona na mobilu nepostihla realitu. Kapičky dvěma řadami? Bylo by to k smíchu, nebýt to tak strašné. Nebesa se otevřela a voda se valila s nelítostností, jaké je schopný jen živel.
Žádné varování. Pravda, na předpovědi jsem se v těch blažených dnech nekoukal. Ale i to patří k lidské povaze: kdo by se staral o budoucnost, když je zrovna tak dobře? Na druhou stranu, štěstí, že je to tak zařízené. Je líp nevědět o něčem, čemu nemůžeme zabránit.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
