Ondřej Neff: Glosa na přání
Takzvané dopisy redakci bývaly docela specifický žánr. Dokonce to bylo tak, že slovutný britský list Times otiskoval dopisy čtenářů na celé své první straně. To je ale už opravdu hodně dávno. Zkrátka, dopisy se skoro nepíší a nahradily je takzvané komentáře pod články.
Čtěte také
Nicméně, na světě je to tak zařízeno, že nic nevymře úplně. Ani dinosauři nevymřeli do posledního, zůstaly po nich ještěrky a taky ptáci. Do redakcí někdy přichází elektronický dopis neboli e-mail. Pokud je adresován externímu autorovi, redakce e-mail přepošle.
A jsme u toho, touto cestou jsem dostal dopis od posluchačky Českého rozhlasu, ročník 1942. Ráda bych napsala pár řádků o něčem hezkém, což je dnes vzácností, píše mi ta milá paní.
Říká dále, že to napsat neumí, a píše mi, že bych to já uměl. Hned jsem jí odpověděl a tady to říkám naplno: vy to umíte, a tak hezky, jak bych to nedokázal. Posuďte sami, cituji:
Čtěte také
„V Ostravě jezdí tramvaj, v níž studenti čtou ukázky z publikací Václava Havla. Dojalo mě to. Zvláště, když jsem viděla, že to probíhá v pohodě. A když jsem si uvědomila, jaká vzácná slova vzácného člověka slyší více lidí. A že to v nich možná něco vzácného zanechá. (...) Mám velkou radost. Studentům jsem vděčná a děkuji jim. A těší mě, že náš národ není asi tak špatný a že u nás kultura nezhyne.“
Tolik tedy ta paní. Jméno neuvádím, protože to se bez dovolení nedělá a než by se to vyřídilo, uběhla by spousta času a vše by přestalo být aktuální. Jádro sdělení je přece jasné. Hlavně, že vše probíhá v pohodě a že slova vzácného člověka slyší více lidí a že to v nich něco dobrého zanechá.
Je to správné připomenutí. Jako zmizely dopisy, máme někdy dojem, že zmizela laskavost a dobrá vůle. Zlé zprávy se valí ze všech stran. Když čtete o tramvaji, tak nejspíš o tom, že vykolejila nebo někoho přejela. To je ale hodně zkreslený pohled na tramvaje.
Uvnitř někdy sedí mladý člověk a nahlas čte spolucestujícím moudrá a laskavá slova. Ne každý si je vezme k srdci a někdo je možná ani neuslyší přes sluchátka na uších. K někomu se ale přece jen dostanou a zahřejí ho u srdce. Což se v tomto případě zjevně stalo a já dostal od té hodné paní za úkol předat poselství dobré vůle dál.
Tak tedy jsem se o to pokusil a je mi líto, že tak hezky jako ta paní to vyjádřit neumím.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
