Jiří Leschtina: Činorodost Petra Fialy děsí občanské demokraty
Nové vedení občanských demokratů po prohraných volbách nastolilo cestu k utužování značky ODS. Což je teď na začátku volebního období módní trend propracovávání vlastní identity, do něhož se pouští i další čtyři strany parlamentní opozice.
Čtěte také
V části ODS ale nyní vyvolává rozruch nápadná činorodost jejího bývalého předsedy Petra Fialy, který poskytuje jedno interview za druhým vždy s jasným poselstvím: Roztříštěná pravice se naopak musí spojit. A to možná v ještě větším formátu, než jaký představovalo hnutí Spolu.
Nervozitě lídrů ODS lze do jisté míry rozumět. Rozpuštění koalice Spolu odhalilo reálnou podporu Kupkovy strany, pohybující se mezi 12 až 15 procenty, což jsou výsledky někdy až o deset procent zaostávající za loňským volebním skóre Fialovy trojkoalice.
Přičemž s občanskými demokraty srovnávají krok a chvílemi už je i předbíhají Starostové, kterým jako jediné z opozičních stran po loňských volbách stoupají preference. Navíc se v průzkumech objevuje zhruba s třemi procenty startující hnutí Martina Kuby, který bude líčit hlavně na voliče jeho mateřské ODS.
Úspěšná mocenská mašinerie
Za této situace je pochopitelné zaměření občanských demokratů na konsolidaci svých řad a na precizování nové nabídky svým voličským skupinám. Včetně debaty o chybách a přehmatech z doby jejich vládnutí.
Čtěte také
Právě příčiny prohry a úbytku preferencí jsou ale až příliš zjednodušeně vykládány jako důsledek přehnaných kompromisů v koalici Spolu, v nichž ODS rozmělnila svou identitu.
Špičky strany ale pak nemohly čekat, že teď již řadový poslanec Fiala nebude připomínat a dál rozvíjet svou kongresovou analýzu, v níž snesl přesvědčivé argumenty, proč ani po volební prohře není možné zhatit spolupráci středopravicových stran coby hlavní ambici a cíl demokratické opozice.
Fialova zásadní teze spočívá v tom, že stěžejním problémem české politiky nejsou malé extremistické strany, ale velmi úspěšná mocenská mašinerie hnutí ANO, která si podmaňuje zemi a marketingově dokonale funguje. A jedinou možností, jak porazit tuhle sílu v čele s autoritářem Babišem, je proti němu postavit sílu, kterou může představovat jen nějaká další forma spojenectví demokratických liberálů a konzervativců.
Nostalgické snění
Někteří představitelé ODS ovšem servírují spolustraníkům představu, že pouze a jen jejich strana se může stát tou silou, která dokáže znovu vyhrávat volby se ziskem více než 30 procent a stát se protiváhou mocenskému uskupení Andreje Babiše.
To je ovšem spíš jen nostalgické snění. Zvlášť když prostor pravého středu zůstává zahuštěn stranami, pro které je alespoň dvacetiprocentní podpora dlouhodobě nedosažitelnou metou.
A v podstatě jde o nebezpečné iluze za situace, kdy se vláda Andreje Babiše už po sto dnech své existence projevuje jako největší hrozba pro demokratické uspořádání a právní stát, která se kdy po roce 1989 ocitla ve Strakově akademii.
A jestliže už nyní první střety o podstatu polistopadového vývoje vyžadují, aby opoziční síly společně vytáhly na jeho obranu? Pak se okázalé leštění stranických karosérií rychle může stát nebezpečným luxusem.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
