Vlivové operace. Jak Rádio Praha formovalo světový obraz Československa

Vysílání do zahraničí bylo pro Československo vždy strategickým nástrojem. Mělo představit republiku světu, vysvětlovat jeho politiku a přibližovat život doma. Po roce 1948 však tato role získala nový rozměr. Rádio Praha se stalo součástí ideologického boje studené války – a jeho úkolem bylo nejen informovat, ale také přesvědčovat.

„Hlavním posláním je informovat o tom, co je Československo. Seznamovat posluchače s tím, jak tady žijeme,“ říkala v sedmdesátých letech zástupkyně šéfredaktora zahraničního vysílání Jana Špíšková.

Pod touto formulací se skrývala promyšlená strategie: ukazovat zemi jako stabilní, úspěšnou a socialisticky pokrokovou. A to nejen Evropanům, ale i posluchačům na druhém konci světa.

Rádio Praha v roce 1971|foto:Archiv Českého rozhlasu

Amerika mezi nostalgií a propagandou

Do Spojených států proudily hned dva typy programů. Ten první, umírněnější, byl určen krajanům. Oslovoval je familiárně – „Milí krajané, volá vás vaše stará vlas“ – a snažil se v nich probudit nostalgii i pocit hrdosti. Československo bylo vykreslováno jako země, kde se lidem žije lépe než kdy dřív.

Čtěte také

V zajetí ideologie. Jak komunistický režim proměnil zahraniční vysílání v propagandistický nástroj

Když v roce 1964 přijela do vlasti skupina amerických krajanů, Rádio Praha jim věnovalo mimořádnou pozornost. Katoličtí duchovní, kteří byli součástí delegace, dostali prostor, aby na vlnách rozhlasu chválili čistotu Bratislavy, přátelskost lidí i „lepší životní podmínky“.

Zcela jiný tón mělo vysílání pro většinové americké publikum. Tam už propaganda mířila přímo. Využívala například ženevská jednání o zákazu jaderných zkoušek v roce 1958. Spojené státy byly vykreslovány jako mocnost, která mírové snahy torpéduje kvůli „obřím dividendám“ z jaderného průmyslu.

Testy atomových bomb se staly velkým tématem – a Rádio Praha je dokázalo využít naplno. V srpnu 1959 připravilo k výročí Hirošimy dramatizovaný pořad Imperativ budoucnosti, který varoval před radioaktivním spadem a maloval temnou budoucnost, v níž „měříme stroncium 90 ve vašich kostech“.

Afrika na prahu nezávislosti

Na přelomu 50. a 60. let se pozornost přesunula do Afriky. Kontinent procházel vlnou dekolonizace a socialistické země včetně Československa se snažily získat nové státy na svou stranu. V roce 1960 zahájilo Rádio Praha vysílání v angličtině pro Afriku a o pět let později přidalo i svahilštinu. „Z Prahy k vám letí hlas přátelství,“ ozývalo se v éteru.

Čtěte také

Mikrofony proti tankům. Jak zahraniční vysílání prožilo své nejdramatičtější léto

Vysílání zdůrazňovalo boj proti kolonialismu, podporu nezávislosti a ochotu pomáhat mladým státům. Československo se prezentovalo jako malá, ale zkušená socialistická země, která rozumí útlaku i budování nové společnosti.

Chile zvítězí

Podobnou roli hrálo Rádio Praha i po vojenském puči Augusta Pinocheta v Chile roku 1973. Vzniklo speciální oddělení, kde pracovali chilští novináři v exilu. Připravovali pořad Chile zvítězí, založený na informacích z Prensa Latina či Rádia Moskva i na vlastních zkušenostech s represí.

Jejich svědectví se stalo jedním z mála zdrojů informací o brutalitě režimu v Latinské Americe. Chilský redaktor Rolando Carrasco dokonce získal cenu Československého rozhlasu za seriál Svědectví chilského vězně.

Rádio Praha v roce 1986|foto:Archiv Českého rozhlasu

Operace Polsko

Poslední velká vlivová operace přišla v 80. letech a mířila do sousedního Polska. Po vzniku nezávislé Solidarity se socialistický blok obával dominového efektu. Na pokyn stranických orgánů proto vzniklo narychlo vysílání v polštině. „Kdy s tím počítáte? Zítra,“ vzpomíná redaktor Josef Kubečka na hektický začátek roku 1981.

Vysílání mělo ukazovat „úspěchy reálného socialismu“ a reagovat na události v Polsku i na ohlasy posluchačů. Solidarita jej kritizovala, jiní posluchači jej naopak vítali jako oporu v nejisté době. Vysílání skončilo 31. prosince 1986 – tři roky před pádem režimu.

Jak fungovalo tajné italské vysílání Římská 2, které předstíralo, že vysílá přímo z Itálie? Jaké triky používali italští komunisté v exilu, aby je italská vláda nedokázala vypátrat? Proč se generál Franco obával Rádia Praha a jak se z něj ve Španělsku stala alternativa k cenzurovaným médiím? Co všechno se skrývalo za „internacionalistickou solidaritou“, kterou komunistické země prezentovaly jako pomoc utlačovaným národům. Poslechněte si čtvrtý díl podcastu.