Když se mozek opraví sám. „Občas nás až překvapí, jak moc si tkáně dokážou poradit,“ míní bioložka

8. březen 2026

Mozková mrtvice postihne ročně asi 25 tisíc Čechů. Jde o třetí nejčastější příčinu úmrtí a způsobuje i dlouhodobá závažná postižení. Věda se proto zabývá také tím, jak a jestli je možné poškozené části mozku obnovit. „Mozek má určitě schopnost sám sebe do jisté míry přestavovat a udržovat,“ vysvětluje v Leonardu Plus molekulární bioložka Lucie Janečková z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky.

„Většina tkání v lidském těle je v přímém spojení s krevním oběhem, s imunitními buňkami. Mozek je taková trochu oddělená jednotka, protože má vlastní imunitní systém,“ přibližuje ve vysílání Českého rozhlasu Plus.

Čtěte také

Medicína rozlišuje dva typy mrtvice – ve většině případů je zapříčiněná ucpáním cévy, méně častěji pak dochází k přetržení cév. Mozková kůra při mrtvici ztrácí přísun živin i kyslíku a dochází k odumírání neuronů, které tvoří asi polovinu mozkových buněk.

„Když mám podezření, že by pacient mohl mít mrtvici, tak okamžitě volat,“ zdůrazňuje odbornice. „Takové to, že počkám půl dne, jestli se to nezlepší, pak vede k trvalému postižení, protože poté už se neurony opravdu neobnoví.“

Mozek sám

Obnovení neuronů je ale v některých případech a do určité míry schopný také mozek sám. I jako dospělý totiž tvoří nové nervové buňky, a to především v oblasti spjaté s učením. Obnova je ale v případě mrtvice potřeba v mozkové kůře a ve velkém množství, zdůrazňuje Janečková.

„V odborných článcích jsem našla informaci, že obnoví zhruba 700 neuronů denně. Což když si vezmete, že při mrtvici jich velmi rychle umírají miliony, tak to vás asi úplně nespasí,“ shrnuje a vzápětí poukazuje i na jiné regenerační vlastnosti mozku. 

Čtěte také

„Mozek má určitě schopnost sám sebe do jisté míry přestavovat a udržovat,“ upozorňuje. Buňky proto podle bioložky mohu reagovat i na tak náhlou komplikaci, jako je cévní mozková příhoda. Začnou se rychle dělit, čímž násobí svůj počet a zvětšují i objem.  

„Migrují do místa poškození, kde postupem času vytváří – u myši to trvá zhruba čtyři až sedm dní – cosi, čemu se říká gilová jizva. Vytváří takovou bariéru okolo poškození, aby se dál nešířilo,“ přibližuje výzkumnice.  

„Obecně, když se mrtvice řeší dostatečně rychle, dostatečně rychle se obnoví krevní oběh, tak pacient ani nemusí pociťovat žádné následky. Protože některé oblasti mozku jsou schopné převzít funkci té poškozené části, když je dostatečně malá.“

Pozorování střev

I bez vnějšího zásahu člověka tedy mozek pracuje na tom, aby sám sebe zachránil, nebo alespoň zabránil největšímu postižení.

„Občas nás až překvapí, jak moc si tkáně dokážou poradit samy,“ usmívá se bioložka. „Právě tam je strašně důležité sledovat signály, které tkáň sama využívá k tomu, aby se obnovovala, protože potom bychom je mohli třeba jen malinko pošťouchnout a obnova bude lepší.“

Čtěte také

Výzkum takových tkání je v případě mozku komplikovanější. Biologové proto vychází z charakteristických vlastností buněk, které lze pozorovat i jinde – například ve střevech.

„Střeva jsou vlastně ideální, protože je to velmi dynamická tkáň, lze tam dobře studovat genetické nebo transkripční programy,“ vysvětluje molekulární bioložka závěrem.

Právě střeva tak podle ní mohou paradoxně odhalit například pravděpodobné negativní účinky látek, které se dnes testují na zvířatech. „Všichni se zaměřují na efekt mozku, ale vlastně nikdy už z myší neodebírají střevo, aby se podívali, jestli tam vlastně není něco špatně…“ dodává.

Může jednou věda objevit lék, který mozkovou mrtvici vyléčí? Pomáhá ve výzkumu umělá inteligence? A co všechno víme o zdravém mozku? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.

autoři: Šárka Fenyková , jud
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.