Kateřina Perknerová: Petr Pavel, rok třetí, rok zlomový

Je zřejmé, že na tyto požadavky má v současné době kladnou odpověď a nemá smysl dále váhat. Důvod je jednoduchý. Tvůrci úspěšných volebních kampaní vědí, že dva roky jsou minimální doba na odstartování cesty za hlasy.

Čtěte také

Petr Hartman: Prezident ve Sněmovně varoval před stagnací výdajů na obranu

Obhajující prezident to má nepochybně snazší. Každý ho zná a ví, co od něj může čekat. Pavel se do loňského října choval jako modelový ústavní činitel. Plnil do puntíku to, co si autoři základního zákona představovali.

S vládou a předsedy obou komor měl harmonický vztah, v zahraničí bezvadně reprezentoval Českou republiku a doma poctivě objížděl regiony, přičemž často zavítal do jejich periferií. Pokud mu něco chybělo, tak aktivismus a politická výraznost jeho předchůdců. Neměl vlastní programovou ani personální agendu.

Měl, či neměl jmenovat Turka

Komentátoři s napětím čekali, jak zvládne nejdůležitější zkoušku, a to výměnu premiérů a soužití s novou vládní reprezentací. Jeho podmínka ohledně střetu zájmů Andreje Babiše (ANO) byla přijata kladně a vítěz voleb ji také bez průtahů splnil.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Řekni mi, co čteš

Reálný zádrhel přišel se jmenováním ministra zahraničí a později životního prostředí Filipa Turka, jehož prosazovali Motoristé. Nemá cenu opakovat všechny nuance příběhu. Prezident Turka odmítl, premiér kompetenční žalobu nepodal, a protože Petr Macinka (Motoristé sobě) neuspěl ani se svými vyděračskými esemeskami, sedí teď na zeleném resortu Igor Červený.

Jedna část pozorovatelů míní, že se Pavel zachoval správně, protože se řídil vyšším principem mravním. Druhá soudí, že brutálně porušil literu ústavy, neboť hlava státu musí jmenovat minstrem toho, koho jí premiér předloží.

Podle čerstvého průzkumu CVVM si 57 procent občanů myslí, že by měl prezident jmenovat ministry na doporučení předsedy vlády. Nejde pouze o akademický spor, protože právě tento moment může z jednoznačného favorita prezidentského klání udělat jen jednoho z kandidátů, který sice má pozoruhodný náskok, ale vyhrát nemusí.

Do klání se může přihlásit kdokoliv

V Pavlově případě bude hodně záležet na tom, jak se bude vyvíjet jeho vztah s Babišem, ale také s Macinkou. Projev českého šéfdiplomata v OSN byl víc než podanou rukou. Dokáže-li se teď prezident povznést nad nejapný a nedospělý Macinkův půlnoční výlev, který mu adresoval přes jeho poradce Petra Koláře, bude to státnický krok.

Kateřina Perknerová, komentátorka Deníku|foto:Matěj Skalický, Vinohradská 12

Ve vztahu k Ukrajině jsou na jedné lodi, což vzhledem k sestavě koaliční vlády není malý kapitál. Jejich součinnost by byla z hlediska mezinárodních zájmů země žádoucí.

Pavlovým soupeřům by to navíc ztížilo vstupní pozici. Například Filipa Turka by to téměř diskvalifikovalo. Aspirantům s konzervativním, euroskeptickým, ukrajinsky vlažným a trumpovsky nadšeným pohledem na svět by to zkomplikovalo strategii.

Jisté je, že od 9. března bude každý Pavlův akt posuzován už jako součást kampaně, a nejen on bude čekat, kdo další vstoupí do kolbiště. Může to být kdokoliv. Jak ukazuje zmíněné šetření CVVM, necelá polovina české veřejnosti se shoduje, že nezáleží na tom, zda kandidát v současnosti je, býval, či nikdy nebyl zapojen do politiky. I tak se může stát dobrým prezidentem, nebo prezidentkou.

Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku