Praha volá svět! Radio Prague International slaví 90 let v éteru a odkrývá svou dramatickou historii
V zajetí ideologie. Jak komunistický režim proměnil zahraniční vysílání v propagandistický nástroj
Po válce se zahraniční vysílání z Prahy znovu nadechlo – rychle rostlo, mluvilo k celému světu a na čas znovu představovalo svobodné Československo. Po únoru 1948 se však proměnilo v pevně řízený propagandistický aparát. Druhý díl seriálu Devadesát let v éteru ukazuje, jak komunistická moc ovládla mikrofony i osudy lidí, kteří za nimi stáli.
Námět: Klára Stejskalová, Jaromír Marek
Autor: Jaromír Marek
Čte: Vasil Fridrich
Rešerše: Archiv Českého rozhlasu
Dramaturg: David Hertl
Zvuk: Aleš Krupka
Premiéra: 6. 3. 2026
Když krátce po skončení druhé světové války znovu zazněl do světa hlas z Prahy, panovalo nadšení. Československo chtělo obnovit svou pověst demokratické země a zahraniční vysílání se stalo jedním z jeho nejviditelnějších nástrojů. Na začátku roku 1947 už Radio Praha mluvilo k posluchačům v osmnácti jazycích a kladlo důraz na mluvené slovo, komentáře a reportáže. Svoboda ale netrvala dlouho.
Únor 1948 znamenal zásadní obrat. Komunistický režim rychle pochopil, jakou moc mají krátké vlny, a přetvořil zahraniční vysílání v ideologickou zbraň. „Mělo se vysílat tak, aby to vypadalo, že se v Československu žije pod komunisty výborně,“ vzpomínal redaktor Bedřich Utitz.
Do redakcí byli přesouváni lidé, kteří byli pro režim nepohodlní – cizinci, novináři ze západního odboje, ale i ti, kteří měli židovský původ. Mezi nimi Lisa Londonová, Bedřich Geminder či André Simon. Někteří z nich skončili v monstrprocesech, jiní na popravišti.
Propaganda však nebyla jen o obsahu, ale i o formě. Způsob, jakým se Radio Praha obracelo na posluchače, byl pečlivě promyšlený. Ke krajanům v USA mluvil katolický kněz, aby působil důvěryhodně. V Latinské Americe se politickým komentářům věnovali výhradně muži.
„Bylo to rozdělené na mužskou a ženskou úlohu,“ vzpomíná Eva Manethová, která přes třicet let pracovala v portugalské sekci. „Muži připravovali agresivní kontrapropagandu, ženy dělaly zábavné pořady. Kdyby žena hlásala příliš tvrdé ideje, nikdo by ji nebral vážně.“
Čtěte také
Propaganda se někdy šířila přímočaře, jindy nenápadně – skrytá za reportáže z běžného života. Pavla Jazairiová, která v 60. letech nastoupila do francouzského vysílání pro Afriku, vzpomíná: „Dělala jsem pořad, který mě bavil… ale byla to propaganda socialismu.“
Cenzura byla všudypřítomná, i když občas něco prošlo. „Jeden Senegalec napsal: Vánoce slaví ve všech palácích i chatrčích – a prošlo to,“ směje se.
Drtivá většina textů vznikala v takzvané ústřední redakci. Redaktoři zahraničního vysílání je jen překládali, vysílalo se výhradně ze záznamu. Pásky se však neustále mazaly a přetáčely, takže se dochovalo jen minimum archivních nahrávek.
Jednou z výjimek je komentář Karla Šimona z roku 1979, který se v pořadu Živá slova zamýšlel nad „vytvářením socialistického člověka“. Jeho slova o „obětavosti, oddanosti socialismu a proletářském internacionalismu“ dnes působí jako mrazivá připomínka doby, kdy ideologie pronikala do každé věty.
Naštěstí ale zahraniční vysílání nešířilo jen propagandu. I v těch nejtěžších časech se do éteru občas dostala prostá lidská slova – a ta si posluchači pamatovali nejvíc.
Poslechněte si druhý díl seriálu Praha volá svět!. Další díl uslyšíte v pátek 13. března.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
