Nic neplatí definitivně,

Ta pro řešení sporu, který se zrodil poté, co prezident Juščenko na počátku letošního září svým výnosem rozpustil ukrajinskou Nejvyšší radu a vyhlásil právě na tyto prosincové dny předčasné parlamentní volby, od samého počátku prosazovala obnovu oranžové parlamentní sestavy a zrušení prezidentova požadavku, aby ukrajinští voliči přistoupili opět k volebním urnám. Parlament koneckonců prezidentův dekret stejně nerespektoval a Juščenko nakonec musel jeho platnost pozastavit, aby podle jeho názoru dosluhující Nejvyší rada mimo jiné schválila finanční příspěvek na zamýšlené parlamentní volby. Jenže Julie Tymošenková jako šéfka exekutivy peníze na volby stejně neposkytla. Juščenko se tak již poněkolikáté ocitá ve vleku událostí a je nucen jednat vysloveně pod tlakem aktuálních okolností.

Viktor Juščenko, který už se ostatně nechal slyšet, že ona staronová oranžová koalice zatím nevznikla, byl totiž postaven před hotovou věc a jeho pozice je opravdu nezáviděníhodná: když by do ní odmítl vstoupit, byl by zbytkem tohoto křehkého uskupení vnímán jako zrádce "oranžové věci" (i když je otázka, zda něco takového na Ukrajině vůbec ještě neexistuje) a navíc by se vystavil nebezpečí ještě většímu - totiž že Tymošenková by nakonec uzavřela víceméně nouzový, ale přece jen koaliční svazek národní spásy. Ten by byl zaprvé dosti proruský a za druhé zřejmě i dosti protizápadní a odmítající Juščenkův sen o vstupu Ukrajiny do euroatlantických struktur.

Staronová koalice, která sice byla vyhlášena, ale ještě nebyla formálně stvrzena, nakonec ale žádným řešením být nemusí. Přestože čistě podle aritmetického počítání by měla mít ve 450členné Nejvyšší radě kolem 250 hlasů, z tábora Strany regionů zn í poněkud jiná čísla. V duchu těchto počtů by nakonec oranžoví mohlií dát dohromady jen 214 hlasů, takže k nejmenší možné prosté většině by pořád 12 hlasů chybělo. Důvod je nasnadě - neustále uměle posilované, a přesto vytrvale slábnoucí proprezidentské hnutí Naše Ukrajina-Lidová sebeobrana už několik politických formací opustilo, a to těch nejpočetnějších. Prezident sám, který nedávno odvolal i předsedu Nejvyšší rady, svého tehdy věrného spojence Arsenije Jaceňjuka (což je všeobecně považováno za velkou strategickou chybu) se nakonec nechal zvolit do čela Naší Ukrajiny. Protože tato formace má dnes pouhá dvě procenta voličských preferencí (ostatně prezident sám na tom není o mnoho lépe), označuje další významný ukrajinský politolog Taras Kuzjo tento Juščenkův krok spíše za "skok ze souše na palubu potápějícího se Titaniku".

Jak to celé tedy dopadne? Podle většiny pozorovatelů se vleklá ukrajinská krize potáhne přinejmenším ještě rok - do dalších řádných prezidentských voleb. Ty ze hry s největší pravděpodobností vyřadí jednoho z mocné trojice Juščenko-Tymošenková-Janukovyč. I když to nečetní zbylí Juščenkovi věrní neradi slyší, Černého Petra si zřejmě vytáhne právě on. Ani tyto prezidentské volby ovšem neodstraní faktické dvojvládí na Ukrajině, kdy se o kompetence neustále bije slábnoucí prezident se sílícím premiérem a parlamentem. Aby tato zatím trvalá disharmonie byla zažehnána, je zapotřebí zaprvé dokončit ústavní reformu, započatou před dvěma lety, ale taky všeobecně zlepšit politickou kulturu v zemi a respekt k jednotlivým zákonodárným aktům. Což bude trvat ještě hodně dlouho, protože podobné věci se nadekretovat jednoduše nedají. A co víc - světová ekonomická krize, která Ukrajinu zasáhla už naplno, k vyřešení setrvalých problémů ukrajinské politické scény nepomůže, spíš naopak.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .