Nezdařená volba ředitele České televize

Ta by sice byla za normálních okolností na jaře částečně obměněna, neboť několika členům končí funkční období, ale protože už se nepodaří naplnit literu zákona a zvolit nového ředitele do devadesáti dnů od odvolání toho minulého, Poslanecká sněmovna má v rukou vcelku jasné a snadné zlikvidování Rady celé. Že se ovšem nenajede potřebných deset hlasů pro některého z šesti uchazečů o ředitelské místo, kteří prošli do takříkajíc finále výběru, se skutečně dalo čekat. V prvním kole středeční volby vypadli ze hry čtyři kandidáti,kteří dostali tak málo hlasů, jako kdyby s nimi Rada už předem nepočítala, pak je ovšem skoro podivné, že prošli vůbec až tak daleko.

Rozhodnout se mělo mezi Janou Kasalovou a Jiřím Francem, které mimochodem televizní odboráři, ale i řada lidí mimo ČT viděla bezmála jako spojence lidí vlastnících soukromé TV Novu a Primu. Kasalová byla dříve zaměstnána v obou a Franc zase patřil do managementu IPB, od které měl v roce 1999 Vladimír Železný miliardový úvěr na to, aby rozjel Novu bez původních amerických investorů. Znovu se v souvislosti s těmito kandidáty na ředitelskou funkci vynořovaly obavy, že neustala snaha ČT v budoucnosti připravit o jeden z vysílacích kanálů, který by pak byl prodán do soukromých rukou. Kasalová, která v úvodním kole získala devět hlasů a chyběl jí tedy jediný, aby se stala ředitelkou, nakonec ale neuspěla a při dalším hlasování dokonce získala ještě o jeden lístek se svým jménem méně. Tomuto hlasování podle svědectví některých radních předcházela snaha nejsilnějších zastánců Kasalové přemluvit ostatní kolegy, ale možná byla tak úporná, že to mělo kontraproduktivní výsledek.

Nezanedbatelný je také fakt, že několik radních od počátku dávalo na vědomí, že nikoho ze šestice zvolit nechce a jejich prázdné lístky také konečnému výsledku napomohly. Zdá se, že Rada do jisté míry klopýtla už dříve, když do užšího výběru nepostoupil prozatímní ředitel ČT Klimeš, který se přitom zdál jako vcelku dobré kompromisní řešení. Klimeš na rozdíl od Balvína uspokojil radu tím, že rychle předložil kýžený vyrovnaný rozpočet pro tento rok a rovněž na rozdíl od Balvína zasáhl do neutěšeného vývoje v Brněnském studiu a odvolal tamního ředitele Drahoše. A v kuloárech se vědělo, že Klimeše by akceptovala vládní koalice. Když Klimeš překvapivě vypadl ze hry, už se o možnosti nezvolení nikoho řádným ředitelem mluvilo s čím dál větší frekvencí.

Nezdar rozladil rázného ředitele Národní galerie Knížáka a ten okamžitě vyhlásil svou rezignaci, k níž se připojila i Weissová. Oba radní, známí blízkostí názorů z ODS buď viděli, že ani napříště svou neprosadí a nebo jen chtěli předejít potupného odvolání Sněmovnou. Ta by se ovšem mohla v dané situaci zachovat celkem rozvážně, Radu zatím ponechat pracovat a přijmout zákonnou novelu, která by především měla upravit model sestavování Rady. To je totiž základním kamenem úrazu. I po známé televizní krizi totiž Radu volí politikové a politické strany podle momentálního rozložení sil ve Sněmovně dodávají do Rady své lidi. Dokud se toto nezmění a dokud Rada nebude zodpovědná širší veřejnosti, situace zůstane neutěšená. Ministerstvo kultury ovšem zatím návrh zákona nepředložilo ani vládě, která jej teprve může odeslal poslancům.

To znamená, že zákon v blízké době na světě nebude, ale Petr Klimeš podle všeho vůči politikům celkem imunní a nenápadný ekonom by ČT mohl zatím klidně vést až do doby, než vznikne podle novely zcela jinak volená Rada, jíž by se pak do konkurzu přihlásit lidé, kteří v nynější situaci o vratké ředitelské místo vůbec nestojí.