Nezavírejme před dluhem oči
Můžeme se různě utěšovat, můžeme před tím zavírat oči, přesto před tím neutečeme. Řeč je o dluhu veřejných financí, který rychle roste a se kterým se dříve, nebo později, bude muset něco dělat. Pokud zvítězí druhá varianta a politici začnou dluh umazávat později, bude to občany více bolet a hlavně budou muset do svých kapes sáhnout hlouběji.
To jsou už poněkud otřepané pravdy, které na lidi příliš nezabírají. A je v tuto chvíli celkem jedno, zda jim je sdělují politici formou placených inzerátů, nebo zda na ně upozorňují ekonomičtí analytici. Rovněž není úplně podstatné, zda do zadlužení počítat všechny státní záruky, nebo jen některé, případně zda celkový neutěšený stav mírně a hlavně dočasně vyretušujeme prodejem státního podílu v jednom nebo v druhém podniku.
Důležitý je fakt, že veřejné finance nestojí na zdravých nohou a že bez některých nezbytných kroků ke změně nedojde. Přitom se Česká republika nachází ve fázi, kdy už několik měsíců marně hledá vládu, která by získala podporu sněmovny a mohla normálně fungovat. V této souvislosti lze nejenom obtížně plánovat zásadní reformy důchodů, sociálního systému či zdravotnictví, ale dokonce nelze vyloučit, že se nepodaří přijmout ani státní rozpočet na příští rok. Ten do sněmovny předkládá vláda v demisi a momentálně nemá zaručenu jeho podporu. Může se tudíž stát, že se koncem října nenajde dostatek zákonodárců, kteří by pro něj zvedli ruku a pustili ho do dalšího čtení. Znamenalo by to, že by vláda musela do sněmovny poslat návrh nový. A je otázkou, jaký kabinet by to byl a zda by se do konce letošního roku stihlo rozpočet řádně projednat a schválit.
Přitom původní návrh Paroubkova kabinetu i nová verze Topolánkovy vlády dokazují, že v současné situaci nejsou politici schopni předložit takový rozpočet, který by splňoval tzv. konvergenční kritéria a dodržoval sliby dané Bruselu. Vzhledem k tomu, že se zatím nedaří najít shodu nutnou ke vzniku vlády, lze jen těžko očekávat, že ve vztahu k veřejným financím bude postoj politiků jiný. Přitom ze zprávy Evropské komise vyplývá, že se Česká republika zařadila mezi země s nejrizikovějším vývojem veřejných financí. Mimo jiné to znamená, že zadlužení státu by se nemuselo snižovat, ale právě naopak by mohlo razantně růst. O vysokém deficitu státního rozpočtu na příští rok už byla řeč.
V této souvislosti je dobré se zmínit rovněž o problémech, do kterých se podle všeho dostane letošní rozpočet. Podle informací z ministerstva financí by plánovaný více než čtyřiasedmdesáti miliardových schodek mohl nakonec narůst až na sumu přesahující sto miliard. Může za to mimo jiné nižší výběr daní, než s jakým se původně počítalo. Z toho lze vyvodit, že daňové změny prosazené před volbami, byly více motivovány snahou zalíbit se voličům, než důkladným ekonomickým rozborem. Pro tým kolem tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotky určitě nebyl problém spočítat si různé varianty dopadu daňových změn na příjmy státního rozpočtu. Realita nyní podle všeho dokazuje, že patrně nepříznivé scénáře padly na oltář jako oběť blížícím se volbám. Zjednodušeně řečeno, pokud tuším, že do státní pokladny by mohlo přitéct méně peněz, musím raději ubrat ve výdajích, abych se později nedostal do problémů. To se podle všeho nestalo.
Právě nestandardní uvažování politiků zvyšuje riziko negativního vývoje veřejných financí. Podobně se dá hovořit o jednom z největších rozpočtových balvanů, kterým jsou důchody. To, že populace stárne, se ví léta. Rovněž je všeobecně známé, že pokud se cynicky nemá posouvat hranice věku pro odchod do důchodu tak, aby se ho dožilo minimum lidí, je nezbytná reforma systému. Je asi zbytečné dodávat, že čím dříve k ní dojde, tím bude levnější a tím menší bude její negativní dopad na občany. Přesto politici na veřejnosti opakují, že současný systém se do problémů nedostane ještě dvacet až třicet let, takže s reformou není nutné spěchat.
Podobně se dá přistoupit i k zadlužení země. V porovnání s jiným evropskými státy skutečně není celkový dluh tragédií, takže proč propadat panice. Třeba proto, že jeho tempo růstu je překotné a že pokud se budou problémy i nadále hrnout před sebou, vynoří se najednou hora dluhů i obtíží, které půjde jen stěží překonat. Proto by konstatování Evropské komise o velmi rizikovém vývoji veřejných financí nemělo zapadnout. Tato událost je totiž svým způsobem pro budoucnost země mnohem důležitější než blížící se volby a různé hrátky kolem vlády.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.