Nezaměstnanost: mezi Švédskem a Slovenskem

Pro jiné se mohou čísla o nezaměstnanosti stát výzvou, jak prokázat své politické i odborné schopnosti. V této druhé pozici zatím je česká vláda. Sněmovna jí ve středu schválila zákon o zaměstnanosti a už koncem roku se ukáže, jestli opatření budou fungovat. Její zápas není předem ztracený.

V březnu česká nezaměstnanost trochu poklesla. Důvodem je fakt, že začínají sezónní práce ve stavebnictví a zemědělství. Můžeme čekat ještě další pokles, řekněme k hranici deseti procent, ten ale obvykle končí v červnu, kdy se na pracovním trhu objeví absolventi středních i vysokých škol. Pokud to autor zákona, ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach vymyslel správně, letos by měl počet lidí bez práce klesat i přes prázdniny a koncem roku skončit někde mezi osmi a devíti procenty.

Dá se říct, že vláda konečně dělá to, co jí už dlouhá léta doporučovali sociologové. Ti radili nahradit takzvaný systém welfare za systém workfare. Přeložme to do češtiny: Česko udržuje hodně rozvinutý systém sociálních dávek. Dává tolik peněz, až se nevyplatí pracovat, především tomu, kdo má nízký plat a navíc musí za prací dojíždět. Uznat to trvalo politikům dlouho a až současný zákon o zaměstnanosti se na tom snaží něco změnit.

Reforma mohla jít dvěma směry. Pokud by politici zvolili první, liberální přístup, pak by dávky prostě snížili a nikomu by se nevyplatilo zůstat jen na dávkách. Druhý je právě přístup workfare a vychází ze sociálních politik skandinávských států. Tyto protestantské země trvají na plné zaměstnanosti. Každý kdo přišel o práci, by ji tedy měl aktivně hledat - třeba nastoupit rekvalifikace, anebo se nechat zaměstnat v náhradní práci ve státních či obecních službách.

V Česku je nemožné zvolit první přístup, míní přední sociologové, protože snížení dávek by nikdo politicky neprosadil. Dnes tedy vláda zvolila druhou cestu.

Podporu v nezaměstnanosti a sociální dávky dostane pouze ten, kdo bude práci aktivně hledat, a pokud nebude mít šanci, ať odpracuje alespoň osm hodin denně ve prospěch své obce. Ministr Škromach soudí, že takovým opatřením přestane být život na dávkách zajímavý. Přitom se odvolává na příklad Slovenska, kde podobné opatření zavedli už loni v lednu. Nezaměstnanost se tam skutečně snížila o procento a Škromach předpokládá, že u nás by to mohlo být ještě o půl procenta účinnější.

Právě Slovensko ale ukazuje, jaký může být kámen úrazu. Jako vzoru se Dzurindovy vlády dovolává celá řada ekonomů i publicistů, přitom ovšem podléhají propagaci bratislavských ministrů. Ti tvrdí, že nezaměstnanost reformou snížili mnohem víc, až o čtyři procenta, a jejich tuzemští sympatizanti to opakují. Těžko předem hodnotit, slovenská reforma běží teprve něco přes rok. Nezaměstnanost se snížila na šestnáct procent, pořád ale nejde vyloučit možnost, že celý podnik bude spíš příkladem, jak se správné myšlenky nesprávně používají.

Bratislavská strategie se neosvědčila v regionech, kde žádná práce opravdu není. V komunitách východoslovenských Romů se dokonce nepodařilo organizovat práce pro obec a desetitisíce lidí z reformy poznaly jenom to, že mají méně peněz. Politické důsledky poznala Dzurindova vláda při romských bouřích a také při prezidentských volbách, když Slováci před vládním kandidátem dali přednost dvou zástupcům opozice - Mečiarovi a Gašparovičovi.

Slováci jsou možná nuceni používat tvrdší prostředky, podobná rizika ale může mít i česká reforma. Pokud se nabídka práce pro dlouhodobě nezaměstnané omezí jenom na práci pro obec, a pokud obce nenajdou lepší pracovní náplň než úklid ulic, nemohou být výsledky úžasné ani u nás. Nutností je najít efektivní spolupráci s podniky, které by veřejné zaměstnance plynule přebíraly. Takovým způsobem totiž pracují úřady ve Švédsku, nebo v Dánsku. Nakonec není českým cílem šestnáct slovenských procent, ale šest procent ve Švédsku.

Shrňme to pravicovou rétorikou: Bezbřehý socialismus končí. Je to dobře, byť se o to pokouší levicová vláda. Reforma ale bude zkouškou pro výkonnost státu a samosprávy. Nebude to snadné, pokud se ale dílo podaří, pak dostaneme dvě dobré zprávy: nezaměstnanost koncem příštího roku bude nižší než deset procent a úřednictvo nás přesvědčí o své, tak dlouho zpochybňované kvalitě.