Neústavní situace

Stoupenci Putinova zvěčnění se přitom ochotně odvolávají na příklad Franklina Roosevelta, který byl americkým prezidentem zvolen čtyřikrát. V dějinách Spojených států je to příklad naprosto ojedinělý, kterým skutečně byla porušena určitá politická tradice. Avšak ústava přitom znásilněna nebyla. A to je to, o čem ruští obdivovatelé Roosevelta mlčí, anebo jednoduše nevědí.

Účastníci ústavodárného shromáždění, kteří v roce 1787 schválili Ústavu Spojených států, vůbec neřešili otázku maximálně přípustného funkčního období pro hlavu státu. Řádné volební období bylo omezeno čtyřmi lety, avšak o přípustném součtu funkčních období v ústavě zmínka není. Tradici "dvakrát a dost" založil první prezident George Washington. Když odcházel do důchodu v roce 1796, pronesl rozlučkový projev, v němž si stěžoval na únavu a stáří, jehož břímě pociťuje každým dnem více. Avšak nedělal ze svého odchodu otázku zásadovosti a nežádal po svých nástupcích, aby jeho příkladu následovali. Netvářil se jako otec národa, nýbrž vrátil se k farmářství, které pokládal za své pravé poslání. Věc zásady z této otázky učinil až Thomas Jefferson. U lidu se těšil mimořádné oblibě a možná více než dnes Putin čelil velkému tlaku na znovuzvolení prezidentem do třetice. Své rozhodné odmítnutí odůvodnil tím, že tehdy, za úsvitu americké státnosti, stále existovalo nebezpečí návratu k monarchickému vládnutí. Jefferson měl za to, že mnozí prezidenti špatně odolávají pokušení chovat se tak trochu jako panovníci a mohou se pokusit i o přenechání moci svým potomkům. Svůj úřad Jefferson vnímal jako postavení prvního občana republiky, nikdy si neliboval v nošení zlatem tkaných kamizol nebo napudrovaných paruk a stávalo se, že přijímal zahraniční vyslance jen tak v nedbalkách. "Nebude-li prezidentské období omezeno ústavou nebo praxí," psal Jefferson, "jeho vláda se snadno zvrtne v celoživotní a z dějin známe vrchovatě příkladů toho, jak snadno se z doživotního vládnutí stává vládnutí dědičné." Jeffersonova autorita zapůsobila na zákonodárce tak, že osm dalších prezidentů vládlo jen jedno období a až Abraham Lincoln byl zvolen dvakrát. Ulyss Grant a Woodrow Wilson se pokusili o třetí termín, ale oba dva byli natolik neoblíbeni, že nedostali ani nominaci z vlastní strany.

Ze 43 prezidentů dvě plná volební období má na svém kontě jen deset hlav amerického státu. Georgeovi Washingtonovi k úplnosti chybělo jen 57 dnů. Dvanáctým dvoutermínovým prezidentem bude nejspíš George Bush Junior, pokud se nestane nic mimořádného. Richard Nixon po znovuzvolení dobrovolně rezignoval, aby se vyhnul impeachmentu a trestnímu stíhání. McKinley a Lincoln byli po znovuzvolení zavražděni. Jedno plné funkční období si odkroutilo 12 prezidentů. 5 postoupilo na tento post z pozice viceprezidenta a nedotáhlo do konce ani jedno plné období. A konečně dalších 5 bylo zavražděno nebo zemřelo v nejvyšší funkci před dovršením prvního termínu.

Demokrat Franklin Roosevelt v roce 1937, když začínal své druhé prezidentování, prohlásil, že se dalšího klání v roce 1940 účastnit nebude. Pak si to však rozmyslel, čímž značně popudil voliče a politické rivaly, kteří zahájili kampaň pod heslem "Ne třetímu volebnímu období!". Roosevelt však vyhrál napotřetí, ale také napočtvrté v roce 1944, i když jeho výsledek byl stále méně přesvědčivý. Tajil před veřejností své těžké onemocnění a tři měsíce po inauguraci skonal. Země zůstala bez vedení v mimořádně těžkém okamžiku 2. světové války.

Kongres se mnohokrát pokoušel omezit prezidentování na dvě období: novely v tomto smyslu byly předkládány celkem 270krát. Na rozdíl od ruské ústavy neobsahuje americká ani dnes jasné ustanovení, které by zakazovalo komukoli vystavovat svou kandidaturu na třetí prezidentské období. Byl-li politik ve funkci prezidenta aspoň o jeden den déle než dva roky, platí to jako dokončené celé funkční období. Pokud mu do dvou let scházel aspoň jeden den, nepočítá se to jako funkční období vůbec, tudíž může být zvolen znovu dvakrát. Jsou možné ještě složitější kombinace. Bývalým prezidentům ústava nebrání v usilování o zvolení viceprezidentem. Ozřejmím tuto možnost na zcela aktuálním případě: pokud Hillary Clintonová přibere svého manžela do tandemu, může se v roce 2008 stát viceprezidentem. Pak se může přihodit, že prezidentka Hillary bude donucena k rezignaci, ať už z jakýchkoli důvodů. Znamená to, že Clinton se ujme napotřetí úřadu hlavy státu? Jestliže tato otázka trápí nyní americké politology, pak právě proto, že ji ústavní právo žádným způsobem neřeší.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .