Netlačí ODS příliš na pilu?

12. září 2003

Variant dalšího vývoje je několik, nechávají se v poslední době slyšet někteří politikové ODS v souvislosti se snahou své strany vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. Není pochyb, že toto hlasování opravdu vyvolají, protože k tomu je potřeba podle Ústavy jen padesát podpisů, ODS má 58 poslanců. Co ale bude dál, to je zatím, jak se říká, ve hvězdách. K vyslovení nedůvěry vlády je třeba 101 hlas, a tím opozice nedisponuje.

Přitom není zcela jisté, kolika hlasy v tomto směru opozice vlastně disponuje. Nejasné jsou totiž hlasy KSČM. Její politikové tvrdí, že vláda premiéra Špidly nemá jejich důvěru, avšak zda-li z toho zároveň vyplývá, že budou hlasovat pro nedůvěru často zpochybňují. Pro KSČM by totiž pád Špidlovy vlády těžko mohl znamenat nějaký prospěch. Ledaže by levicová část ČSSD nabídla KSČM otevřenou nebo tichou koalici. To by ale znamenalo rozštěpení strany a to nechce riskovat žádné křídlo.

ODS tedy při své snaze změnit dosavadní mocenské uspořádání sází na několik nepříliš jistých věcí. Jednak na to, že KSČM se k hlasování o nedůvěře připojí, což je nepravděpodobné, a jednak na to, že dojde k selhání disciplíny vládních poslanců, což je také málo pravděpodobné. I přes nárůst nespokojenosti v řadách ČSSD nedisponují zatím odpůrci premiéra Špidly žádným programem, variantou nebo důvěryhodnou osobou, která by se postavila do jejich čela. Nejviditelnější odpadlý poslanec Hojdar se zatím chová tajně a není zcela jasné, oč mu jde.

Stejně tak není příliš jasné, oč jde přesně ODS. Samozřejmě, její konečný zájem je jasný, dostat se do vlády. K tomu by ji mohly pomoci vzrůstající preference opoziční strany a předčasné volby. Jenže cesta k předčasným volbám je v českém ústavním systému velmi složitá. Trochu více světla do záměru strany vnesl předseda ODS Mirek Topolánek v našem vysílání ve čtvrtek, když nevyloučil, že jednou z uvažovaných variant by mohla být přechodná vláda pod vedením současného jejího místopředsedy a ministra vnitra Stanislava Grosse. Ta by zemi dovedla k předčasným volbám.

Otázka ovšem je, jaký zájem by mohla mít ČSSD na vyvolání předčasných voleb. Její volební preference dlouhodobě klesají, což je pochopitelné u vládní strany. Její vládní partneři pak mají na vyvolání předčasných voleb ještě menší zájem, KDU-ČSL by nejspíš také výrazně tratila a Unie svobody by nejspíše z Poslanecké sněmovny úplně zmizela. Všechny současné strany jsou prozatím odsouzeny ke spolupráci a uvědomují si to i nespokojenci v jejich řadách, kteří by rádi viděli posun vládní politiky buď více doleva nebo naopak doprava.

Klíčovým bodem uvažovaní o příštím uspořádání bude bezesporu hlasování o zákonech, kterými chce vláda provést reformu veřejných financí. Ač se mnozí ekonomové shodují, že o žádnou reformu zatím vlastně nejde, ale pouze o velmi opatrné nastartování případných dalších změn, zvedá se proti ní výrazná opozice. Mnozí vládní politikové spojují s ní další setrvání vlády. Jenže otázka je, proč vlastně. Nejsou to jen taktické manévry, které mají vytvářet nátlak na nespokojené poslance? Je třeba jasně říci, že vláda premiéra Špidly v podstatě nemá důvod odstoupit, ani kdyby jí reformní zákony neprošly.

Tato vláda už zaznamenala několik neúspěchů, například při hlasování o takzvaných povodňových novelách nebo při volbě prezidenta a nic se nestalo. Všech 101 poslanců nakonec vládě opět vyslovilo důvěru a jelo se dál. Jde samozřejmě o neblahý stav, není na jedné straně možné vládě vyslovovat důvěru a na straně druhé blokovat její činnost, avšak nedá se s tím nic dělat. Je to právo poslanců.

Snaze ODS vyvolat už nyní vládní krizi je možné se z taktického hlediska spíše divit. Na každém kroku cesty k předčasným volbám si totiž může vylámat zuby. Poprvé už při hlasování o nedůvěře, když pro ni nebudou hlasovat poslanci KSČM. Podruhé při pokusu o sestavení dočasné vlády. A potřetí při snaze vyvolat předčasné volby. To je totiž možné učinit pouze zvláštní ústavní novelou, pro kterou musí hlasovat také tři pětiny přítomných senátorů. A samozřejmě po čtvrté, když se jí nepovede takové volby vyhrát, i před těmi minulými byla ODS favoritem a vše dopadlo nakonec jinak. A ještě popáté, i kdyby předčasné volby nakrásně vyhrála, když se jí nepovede sestavit vládu, protože její současný koaliční potenciál je na bodu nula.

Je tedy na místě otázka, zda-li ODS příliš netlačí na pilu a není příliš netrpělivá, aniž si řádně osvojila důslednou opoziční roli, která jí přece jen ještě stále tolik nejde. Volební cyklus má svá pravidla a při současné slabé a nepříliš obratné koalici zatím vše hraje pro ODS. Svou nedočkavostí může naopak tento pro sebe příznivý trend obrátit a naopak přispět k utužení vládní koalice. Taková je ale politika.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.