Nesmiřitelní ve sněmovně

Takový je hlavní závěr z posledních dvou týdnů, kdy proběhla první schůze sněmovny po vyslovení důvěry Topolánkově vládě. Zatím je předčasné hodnotit, jestli je to dobře, anebo špatně.

Schůze neměla žádnou důležitou agendu a tak šlo spíše o průzkum bojem, jaká je vlastně situace. Nadšen nemohl být prakticky žádný z politiků. Sociální demokraté zkoušejí po osmi letech opoziční roli a hned na počátku označili hlavní nástroje s jejichž pomocí se pokusí rozbít křehkou většinu trojkoalice.

ČSSD s komunisty mají co kritizovat, nabídka koalice je rozsáhlá. Topolánkova vláda se ihned po nástupu chopila americké nabídky a chce umístit radarovou základnu v Brdech, naopak skepticky přešlapuje nad Evropskou ústavou. Vedle toho se sociální demokraté opřeli do korupční aféry předsedy lidovců Jiřího Čunka a protože se ministr vnitra Ivan Langer nemá k tomu, aby nechal vyšetřit jarní skandál s plukovníkem Kubicem a odposlechy, požadují objasnění této aféry. Není divu, že se do toho pustili. Je známo, že jedna strana koalice, tedy Zelení, má problém s americkým radarem a naopak chce urychlit jednání o Evropské ústavě. Útoky na předsedu lidovců znemožňují celé jeho straně vystupovat víc aktivně a připomínka Kubiceho aféry zpochybňuje celou vládu, které mohl přinést předvolební skandál důležité hlasy. Stejně tak není divu, že strany trojkoalice nepřipustily, aby se tyto záležitosti projednávaly - ani jako samostatné body programu probíhající schůze, ani jako součást schůze mimořádné. Je to pro ně otázka přežití. Bylo zajímavé sledovat, jak trojkoalice kontrolu nad sněmovnou udržela. Návrhy sociálních demokratů se podařilo odmítnout obvykle většinou jednoho hlasu. Jeden ze sociálnědemokratických přeběhlíků Miloš Melčák přitom hlasoval s opozicí, Michal Pohanka však kryl koalici záda tím, že se hlasování neúčastnil.

Ukázalo se tím názorně, jak bude záležet na každém hlase, a proto také museli do sněmovny chodit i zcela nemocní poslanci. Důsledkem polarizace mezi politickými bloky je navíc fakt, že byla fakticky zrušena instituce párování. To je nepříjemné zvlášť pro vládu, která bude muset vyžadovat stejně nebývalou kázeň svých poslanců, jako svého času stojedničková Špidlova vláda.

Z toho logicky vyplývá, že i nadále budou většinu hlasování rozhodovat "konstruktivní poslanci". Ukázalo se to i prakticky při projednávání dvou nejvýznamnějších zákonných novel, které měla sněmovna na programu. Obě měnily školský zákon a navrhli je poslanci ODS a Zelených. Podle prvního z nich se odsouvá zavedení státní maturity z roku 2008 na rok 2010. Druhý dával krajům a obcím možnost, odvolávat ředitele svých škol prakticky bez udání důvodu a také jmenovat nové bez vyhlášení konkursu.

Proti oběma návrhům měla námitky předsedkyně klubu lidovců Michaela Šojdrová, která v minulém volebním období vznik nového školského zákona podporovala. U maturit přistoupila na kompromis a nechala novelu projít do druhého čtení, kde se chce s občanskými demokraty domluvit na kompromisu. U ředitelů však spolu se třemi lidoveckými kolegy hlasovala proti, a tak opozice slavila ve sněmovně první vítězství. Zájem jedné poslankyně, v tomto případě nepochybně úctyhodný, tak rozhodl jedno důležité hlasování ve sněmovně.

Na příštích schůzích se zřejmě potvrdí, že se politika zájmů stane klíčovým principem při rozhodování sněmovny.

Není však jisté, jakým stylem se bude provozovat. Hlasování mohou i nadále záviset na názorech přelétavých poslanců a sněmovna tak bude tvrdě bojovat o každý důležitý paragraf každého jen trochu významnějšího zákona.

Anebo může vzniknout jakási generální dohoda. Poslanci k ní mají nakročeno stále. Vždyť i na této schůzi se dohodli, aby si mohli spravedlivě rozdělit dobře honorovaná křesla předsedů sněmovních komisí. Tento pragmatický postoj může mít navrch a nahlodat dokonce nesmiřitelnou politiku sociálnědemokratického předsedy Jiřího Paroubka - pokud někdy po březnovém stranickém sjezdu přijme z rukou ODS předsednický post ve sněmovně, mohou se obchody rozběhnout naplno. Nejistá a trnitá cesta přes hlasy jednotlivých poslanců může ohlášené reformy školství, penzí, zdravotnictví a daní velice zkomplikovat. Pořád je ale slibnější, než návrat ke kuloárnímu čachrování mezi dosud znepřátelenými politiky.

Jestli tedy zůstává alespoň malá šance, že se Česká republika v tomto volebním období dočká potřebných změn veřejného života, se zřejmě rozhodne na nejbližších jarních schůzích.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .